Recenzi napsal/a petr12
Za mě záměr splněn. Bohužel si nemyslím, že by se jednalo až tak o nějaký extrém, ale vyobrazení chování části populace, která svůj život žije ve virtuálním světě a v tom reálném neví, jak se adekvátně chovat.
Rafinovaný, vizuálně zajímavý snímek zachycující útržky ze života navzájem propojených lidí snažících se prosadit v NY.
Povedený mix vyzrálých herců ve všech rolích, zdánlivě jednoduchého děje plného malých akcelerátorů a zajímavého prostředí pod vedením režiséra s jasnou vizí, mi nabídl hodně zajímavý divácký zážitek. Příběh o síle přátelství s minimálním gay podtónem.
Některé filmy se natáčí k propagaci produktů, třeba spodního prádla. Jiné pro potěchu režiséra toužícího po mladém masíčku. Třeba jako tento. Pokud vás osloví alespoň jeden představitel, já si vybral Anthonyho Gaudetta a máte rádi klučičí zadky, dokoukáte se do konce. V opačném případě...
Snímků z amerického středoškolského prostředí se natočilo a jistě ještě natočí mnoho. Tento sice nabízí většinu již mnohokrát použitých motivů, ale zaměřuje se netypicky na opravdové přátelství dvou kluků - nejde o gay vztah.
Ne nadarmo se říká, že láska bolí. V tomto případě při spojování v minulosti rozdělených těl, která tvořila jeden celek. Ze zažitých rovnic se vymykající snímek plný vzájemné náklonnosti, kterou chápou jen oba zainteresovaní.
O Diega upoutaného k lůžku se stará Miguel trávící svůj život bez úsměvu na rtech prací u dřezu a starostí o svého kamaráda z dětství, který touží zažít pocit štěstí, proto uvítá společnost kluka prodávajícího své tělo, kterého dostal jako narozeninový dárek i své "neteře". Dost depresivní snímek o čekání...na vízum a konec života...
Další, docela povedená, variace na téma hledání toho pravého pro život.
Na scéně se objevil samec v těsných šortkách s pásem na nářadí...Tak nějak by mohla vypadat scéna z typického pornofilmu. Vše totiž krátce po začátku směřuje nevyhnutelně k tomu jedinému - sexu. Nějaká chemie mezi kluky byla. Jen ten konec byl...unáhlený.
Christophe Honoré je pro mě takový motýlek, který přelétává z květu na květ. Nikde nezůstává příliš dlouho. Námět působí zajímavě, ale děj je příliš roztříštěný. Chvíli se odehrává v Paříži, potom v Bretani, aby se zase vrátil do metropole. Samotní hrdinové, hlavně Jacques, jsou komplikovaní a neukotvení. Alespoň scéna ve vaně je hodna ocenění.
Snímek balancující mezi žánry boy's love a bromance nechává dost prostoru pro divákovu představivost a to mi vyhovuje.
Střídmě provokativní vztahový propletenec odehrávající se v rybářském městečku, jehož obyvatelé neměli pro nekonvenční vztahy pochopení.
Znáte kaleidoskop, který vytváří neopakovatelné obrazce? Stejně na mě působil tento snímek. Jako změť různých scén.
Pokud se spokojíte s vizuální stránkou, budete zcela spokojeni. Postavy i prostředí působí jako z nějakého lepšího lifestylového časopisu. Lu Feng je urostlý kluk, který se rozhodl ulovit křehkého chlapečka Xiao Chen...Ten působí zcela jako oživlá kreslená postavička. Nejen vzhledem, ale i chováním. Děj je na můj vkus příliš zhuštěný a potřeboval by naředit. Klidně i do seriálu. 100% romantika z prvního dílu se změnila v pokračování na psychohru. I přes mnohá klišé a nelogičnosti vše nakonec docela funguje.
Jo Weil pro mě navždy zůstane polovinou páru Chrolli ze seriálu Verbotene Liebe. Jde vidět, že je odkojený herectvím v "mýdlových operách", ve kterých není ani čas, ani prostor pro nějaké procítění rolí. V tomto případě měl navrch novic Pip Brignall, který celý pár táhl nahoru. Na režijní prvotinu Marka Wilshina se jedná o nadprůměrný snímek.
Jonas se zpočátku jeví jako další z řady milostných příběhů o středoškolské lásce, která vzplála s příchodem nového studenta Nathana. Jenže...Záhy bezstarostnou atmosféru naruší pověstné neuchopitelné "něco", které kormidlem otočí o 180 stupňů k očekávání nevyhnutelné katastrofy, která se bohužel dostavila a tím i vysvětlila zlom v Jonasově chování.
Erotický seriál s minimálním dějem a amatérským zpracováním, ale na kluky se dá dívat.
Řemeslně poctivě zpracovaný snímek, který má pro mě jeden zásadní nedostatek. I když jsem pochopil časem jednání všech hlavních postav, nedokázal jsem se ani s jednou stranou bohužel ztotožnit.
Snímky s transgender tématikou primárně nevyhledávám kvůli vykreslení postav, které nezřídka působí jako karikatury. V tomto případě ale Sid působí vyrovnaně a sebejistě.
Středobodem celého seriálu je neřízená střela a vztahy nepolíbený Haruta, kterého budete buď milovat a nebo už od začátku nesnášet.
