Recenzi napsal/a petr12
Pestrobarevná směsice citových výlevů, které se časem ustálí a snímek dostane reálné obrysy a trochu i hloubku.
Je škoda, když se i s vaničkou vylije dítě. Problematika školní šikany je dost obsáhlá, projevy často rafinované a díky snaze zobrazit několik (nejtypičtějších) příkladů, došlo jen k letmému náhledu, bez hlubšího prozkoumání.
Když si do rovnice dosadíte srub u jezera, partičku přátel, která se setkala po letech jen díky tragické události a přemíru alkoholu, vyjde vám solidní zmatek, který konečně přiměl odkrývat a řešit zúčastněné dosud nevyřčená tajemství.
Šílená jízda na horské dráze, při které jsem nesčetněkrát žasnul, co vše je možné natočit. Mám podezření, že samotní tvůrci své dílko vytvořili pouze z recese.
Vertikálním videem prokládaný příběh na již mnohokrát zfilmované téma hledání toho pravého, tentokrát pod cizí identitou.
Zajímavý pohled do tradicemi sešněrované společnosti, ve které není moc místa pro lidi s menšinovou sexuální orientací.
Příjemné překvapení v podobě muže mnoha tváří Johna Carrolla Lynche kazí nevýrazný Matt Bomer, který Fredu pouze odchodil na podpatcích.
Svým celovečerním debutem se Blerta Zeqiri oprostila od extrémů zobrazujících homosexualitu na Balkáně a posunula se směrem na Západ.
I přes vysokou míru opravdovosti jsem nedokázal s hlavním hrdinou soucítit. Bylo to i díky zbytečně široké paletě různorodých klientů hledajících ukojení svých roztodivných choutek, kteří zbytečně odváděli pozornost od jádra věci, které vlastně nakonec zůstalo nedefinované.
Pod typicky chladnou slupkou bez emocí se v tomto případě občas ven prodralo nitro, které příjemně prozářilo okolí.
Pohádka o tom, jak se člověk s předsudky, který vyhodil skleničky, ze kterých pili černoši změnil jako mávnutím kouzelného proutku ve tvora vnímavého, chápajícího a kultivovanějšího.
Komediálně laděné drama v čele se dvěma výbornými herci v hlavních rolích, kterému by slušelo ubrání zábavné složky. Možná šlo jen o úlitbu většinovému divákovi, pro kterého by byl tento miniseriál jinak těžko stravitelný. Místy jsem měl ovšem pocit, že šlo už o frašku.
Přesně takhle vidí naší komunitu většinová část populace. K "dokonalosti" chyběla jen možná skrytá homosexualita agresora vymezujícího se vůči Diegovi v třetí části, (spolu)financování nějakým unijním fondem a povinné promítání ve školách.
I přes obrovský potenciál oslovit mě díky tématu jindy burcujícímu mé nitro, typově odpovídajícím hercům, pomalému stylu vyprávění s flashbacky vysvětlujícími aktuální situaci, mě až tak snímek neoslovil, jak jsem očekával.
Snad díky vlastním zážitkům jsem se dokázal s hlavními protagonisty lépe ztotožnit a snímek mě hodně oslovil.
Morálku neohrožující návod pro náctileté obsahující množství "důležitých rad", především z oblasti kosmetiky a pochutin. Po slibném rozjezdu zbyla jen kostra pro product placement.
Po minulém kvalitativním posunu stoupáme o další stupínek směrem vzhůru. Herci působí mnohem jistěji. Už to nejsou neřízené střely. Děj je dávkován průběžně, až na překotný poslední díl. Zápletka je mnohem reálnější. Divák nezůstane ochuzený o pohledy na vysportovaná obnažená těla, která jen zřídka působí samoúčelně. Jen těch slzavých údolí v druhé polovině mohlo být méně.
Sblížení se s milovanou osobou lze mnohými způsoby. Některé jsou však na mé gusto dost podivné. I s přihlédnutím k faktu, že objekt zájmu působí dost nedostupně.
Jistě záslužný film snažící se seznámit s lidmi trpícími Parkinsonovou nemocí by si zasloužil detailnější pohled do nitra nejen hlavní postavy Judy, ale hlavně syna Jamieho bojujícího s vlastní sexuální identitou. Většinu doby jen klouže po "zamrzlé vodní plaše".
