Všechny recenze

Francouzské filmy obecně většinou můžu, tak jsem byl zvědavý i na tento, a důvodem byla i celkem široká škála hodnocení různými recenzenty. Na rozdíl od řady názorů na ČSFD, které také níže cituje Václav, mi film nepřipadá "odporný", "nechutný" nebo "úchylný", ale prostě nudný. Tvůrcům se nijak nepodařilo mě vtáhnout do děje (pokud lze o ději vůbec mluvit) a zajímat se o osudy postavy nebo jejich vztahy. Je zajímavé, že tentýž režisér (Joachim Lafosse) jen o dva roky dříve natočil snímek Soukromý majetek (neobsahuje gay tematiku), který naopak patří k mým velmi oblíbeným.

Özpetekovy filmy dlouhodobě řadím k tomu nejlepšímu z gay kinematografie. Tento poslední není výjimkou, dokonce bych ho skoro označil za vrchol jeho dosavadní tvorby. Anotace filmu (alespoň ta, kterou máme zde) je poněkud zavádějící. Dlouholetý gay pár je sice skutečně náhle postaven před nutnost nějakou dobu se starat o dvě děti své kamarádky, avšak tento dějový motiv slouží pouze jako odrazový můstek pro exponování skutečného obsahu filmu. Tím je věrohodná analýza vztahu, který se po letech dostal do fáze, kdy je pro oba aktéry obtížné v něm setrvat, ale i z něj odejít. A právě v okamžiku,...

Film svým příběhem i emocionálním laděním silně připomíná snímek Boulevard s Robinem Williamsem (který je také k nalezení ve zdejší databázi). Celkově určitě není špatný, depresivní atmosféra je vykreslena sugestivně a pomáhají i civilní herecké výkony, vhodně zvolená hudba a neokoukané prostředí doků. Na druhou stranu mi ale na filmu bohužel zásadně vadilo prakticky totéž, co na zmiňovaném Boulevardu - celou dobu jsem měl dojem, že se ve mně tvůrci snaží vyvolat soucit s hlavním antihrdinou, zatímco mně v hlavě běželo něco jako: "Když se chováš jak idiot, tak se nediv". Možná jsem málo empatický, ale opravdu se nedokážu vcítit...

Když odhlédneme od obsahu, velmi roztomilé. Když od obsahu neodhlédneme: snímek se zúčastnil FamuFestu, a jistě můžeme být rádi, že vysoká učení generují tak zasvěcené mudrlantky - dle anotací muž, který onanuje, ač má partnerku, může být jen Narcisem posedlým nekonečnou sebeláskou, jinak býti nemůže, neboť u partnerek v principu chyba nepadá v úvahu, dokonce ani tehdy, když žádné partnery nemají. V tomto případě bylo "Natočeno podle skutečné události", můžeme se však hlavně dohadovat, že slečna měla vztek, že svádění ve vaně jí nevyšlo. Možná by se do toho zrcadla měla podívat sama.

První holandská verze drag race byla velice fajn, originální, i když se držela "pravidel" americké licence, zajímavá, pestrá. Dávám určitě doporučuji, ale pouze s podmínkou pro ty, kteří mohou muže převlékající se za ženy a ani já ještě před lety jsem tento "obor" vůbec nevyhledával a nechával mě chladným. K tomu všemu ještě reality show a soutěž v jednom a potvrdilo se i to, že Holandsko je multi-kulti (7 Holanďanů, po jednom z Belgie, Brazílie, Peru - ale už všichni usazení v Holandsku) Na rozdíl od kanadské verze měla ta holandská "jen" deset soutěžících...

Už i známý režisér Marco Berger se pustil do filmu, který má plnit také jakýsi výchovný účel. A celkem dobře. Vím, že jeho filmy jsou vy stylu dlouhého pomalého nic, a jsem rád, že zde z těchto zvyků trochu slevil. Ono by to jinak ten účel plnilo těžko. I tak mi přijde, že to bude pro teenagery zdlouhavé a nejasné. Ač zahráno výborně, měli být možná herci blíže věku svých postav (J.P.Cestaro měl 21 let, L.Rodrígez ještě víc). Sestříhání na menší délku by filmu prospělo a dovysvětlení některých skutečností taky. A taky by to chtělo lepší konec než to klišé...

Studentské duše může někdy pochopit jen obdobně založená studentská duše. Tak jest i zde. A pro zdejší web ještě dodám, že zde žádná erotika není.

Tvůrci chtěli zřejmě natočit kraťas o tom, jak to vypadá, když jdou na rande lidi, kteří se k sobě vůbec nehodí. Zahráno dobře, ale jinak poněkud bizár, který bych možná doporučil těm mladším, pro starší je to asi ztráta času.

Slovy Simony Stašové "Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?" Animáky z oblasti alterny jdou úplně mimo mě, nicméně oceňuji zpracování, originalitu (připomnělo mi to Neverhooda), český původ a ten dovětek na konci. :-)

... strašně se mnou mlátí mindráky ... musím ovládat lidi ... hned na prvním rande tě donutím vyjít ze své ochranné ohrádky ... za pár minut jsem odhadl tvou nejoblíbenější knihu ... mám tě přečteného, na mě nemáš ... pojď spolu chodit ... nechceš? natočím o tobě posměšný film, radši pojď spolu chodit ... Lovu zdar!

Britsky šarmantní Grant, sklenice másla a neumlčitelný "králíček" Whishaw ("Je zženštilý, a proto si myslíme, že je slabý. Ale to on není. Všude chodí a říká pravdu a je mu jedno, co se stane. To nedělá nikdo. My ve vládě teda určitě ne.") .

nič moc gay téma cca 5 %

Luca Guadagnino má filmařský talent od pánaboha. Po Call Me By Your Name zapršelo 254 nominací na filmová ocenění, z nich 97 proměněno, včetně Oscara za převod Acimanovy literární předlohy. Gay svět padl na zadek a dodnes se z filmu nevzpamatoval. Od seriálu We Are Who We Are se ale další love story á la Elio & Oliver čekat nedá, seriál je od Call Me... na hony vzdálen vším, krom výborného filmařského řemesla. Guadagnina musel poprask kolem Call Me... ničit víc a víc, asi i proto se pustil do něčeho gruntovně jiného, počínaje formátem: We...

Tento příběh by si zasloužil postavy více psychologicky prokreslit a příběh vypilovat. V některých chvílích až absurdní jednání postav se pak stěží chápe. Nicméně hlavní poselství vidím ve faktu, že za rozhodnutími v kterékoliv fázi našich životů neseme zodpovědnost. Tak už to hold bývá, že potlačovaná přirozenost nás přepadá zezadu v tu nejnevhodnější chvíli.

V kolekci "The Male Gaze: Strikers & Defenders" reprezentuje tento film školní práce ze školního prostředí; udiví, že se v německých filmařských líhních nenašla nějaká reprezentativnější ukázka. Toto je k jakémukoli šíření naprosto nezralé po všech stránkách.

aj som sa usmial a ma to dobrý koniec to ja milujem

Zatímco v Americe probíhá volba nového prezidenta, v Hollandsku byla zvolena první královna s titulem Dutch Drag Race Superstar. Nejnovější evropská franšíza veleúspěšné show RuPaul's Drag Race se opravdu povedla. Dokázala si udržet plnohodnotný formát své americké předlohy, správně vsadila na jediného moderátora, použila ty divácky nejvděčnější challenge a především nabídla výborný mix účinkujících reprezentující ty nejlepší místní Drag Queens. Za mě velká spokojenost. (1. série 90 %, 2. série 70 %)

Povedený film o střetnutí mladého kluka s psychopatickým vojákem. Po všech stránkách vybroušené dílo, které na malé ploše dokáže výmluvně zachytit charaktery obou postav i prostředí, a navíc se vyznačuje i solidní výtvarnou kulturou.

Míra gay obsahu je dle mého: spíš 80% (hetero účinkující – je jich většina – a jejich příběhy tam prostě důležitý byly). Plusy: Dovednosti partičky, zvláště vkus, s jakým dokážou najít styl vlastní "proměňovaným" heterákům (tedy jsou dle mého nejschopnější Bobby, Tan a Jonathan). Chemie a sranda v partě. Schopnost získat sympatie účinkujících navzdory vykroucenosti (zvláště Jonathan). Zaměření možná povrchní, ale výsledky bývají hlubší - pozvednutí sebevědomí "proměňovaných" na základě pozitivní komunikace a konstruktivní kritiky. Mínusy: Občasný patos a sem tam rozcitlivělost (občas i hraná). Zvláště Jonathanova vykroucenost byla někdy otravná. Tan místy dost nesympatický. Antoni vypadal nejméně přínosně (byť...

David Berry posbíral mezi roky 2007 a 2018 docela bohatě filmařských zkušeností, nikoli ovšem v profesích tvůrčích, ale technických, nejčastěji jako šéf party elektrotechniků. Pokud se nám zdá, že v Something Like Summer vidíme spousty věcí viděných už jinde, odpovídá to skutečnosti, že i Berry viděl na placu spousty nápadů jiných tvůrců, a když se mu zdálo, že už toho viděl dost, pokusil se o vlastní film, romantický muzikál. Aby to neměl moc těžké, zfilmoval stejnojmennou knihu Jay Bella. Výsledkem je film s funkční, i když nenápaditou základní dějovou kostrou, jehož zpracování jeví funkční, i když...