Všechny recenze
Dojemný příběh o proměně jinošské (snad) lásky v dospělé (snad) přátelství. "Bývali jsme si tak blízcí - víc než bratři" ... "Byli jsme děti". Zřetelně začátečnická (teprve druhá) práce Gabriela Dorado. Působivý vizuál, avšak na mnoha místech nešikovně přepálený scénář i vedení herců. Za pozornost stojí diskuse pod videem na YT. V De vuelta vidíme Carlose Cuevase, pozdějšího představitele Pola Rubio v seriálu Merlí. Podobně, jako Call Me By Your Name, i Merlí dokáže vybudit reakce, které velmi dojímají, také ale poněkud děsí. Není dobré zůstat dítětem takhle moc - pořád jsou to jen...
Na osm soust rozdělená chuťovka, která dokonale nabudí smysly a vyvrcholí téměř dokonalým DIVÁCKÝM orgasmem.
Když se herec roliček v převážně krátkých filmech (z toho některých natočených ve vlastní produkci) pokouší prolomit smůlu průnikem na jinou pozici ve filmařské branži, jako Sal Brando, je to jistě sympatické. I role scénáristy a režiséra však vyžadují talent a nápady. Nezdá se, že by kraťas Requited byl projevem toho či onoho.
To, o čem film je, je popsáno v Podrobnostech od Jiřika. Mě film zajímal především proto, neboť v něm hraje hlavní postavu můj oblíbený Kanaďan, kterého znám především jako porotce ze soutěží RuPaul´s Drag Race - Jeffrey Bowyer-Chapman. Ta "deka" na mě také padla, téměř od začátku, ponurost a tmavé záběry scén mnohdy večer a v noci měly vyvolat v divákovi pocit stísněnosti při sledování tohoto mystery horroru, který mě zaujal tak napůl a v závěru i překvapil (čekal jsem jiné rozuzlení) a mé celkové hodnocení kopíruje průměr všech ostatních, především na IMDb a ČSFD.
Mnozí dospělí lidé si mylně navykli ztotožňovat lásku se sexuálními aktivitami a na základě toho usuzují, že také hranice lásky se s nimi téměř kryje. Zamilovaný však může být i člověk mnohem mladší. V souladu se svou citovou orientací se může zamilovat i člověk, který dosud nezačal dospívat. To se stalo mnohým - a také devítiletému Tylerovi. Zvídavost, inteligence a dostupnost informací mu napomohou své city reflektovat a svěřit se staršímu bratrovi. Krátký snímek také naznačuje, oč lepší je současné dětství s neomezenou dostupností informací oproti dětství v předdigitální společnosti informačního nedostatku. Coming out někoho, kdo ještě nezačal dospívat, však...
Míra gay obsahu je dle mého: 100% (už jen proto že „3x45 minut“ je pravděpodobně sestřih gay linky zmíněného seriálu). Plusy: Ústřední dvojka a chemie mezi nimi. Matně si pamatuju i pěkné jiskření mezi heteráky ve vedlejších rolích. Mínusy: Tokání ústřední dvojky bylo zbytečně natahované (i na 3 epizody). New hrál Kaa jako tak solidního, až byl chvílemi nudnej (a vůbec ne poprvé – vizte Water Boyy: The Series). .
Poutavý vizuál, efektní prostředí, výrazně profilované postavy obsazené výraznými herci, dramatické a jímavé dějové zákruty, působivá hudba, silný tah na divácké city... typické rysy mnoha italských filmů. Ferzana Özpetka před podezřením z usilování o povrchně efektní podívanou chrání základní příběh filmu, krize letitého vztahu dvou gayů. Tento příběh je napsán velmi uvěřitelně, stejně jsou napsány, obsazeny a zahrány obě hlavní postavy. A že je to a ono kolem nich výrazné, líbivé, přímočaré možná o něco víc, než jsme zvyklí ... Skandinávci by to asi natočili jinak. A co má být?
Plusy: Chemie mezi ústřední dvojkou. Netradičně méně zřejmé rozdělení seme x uke. Obdobně více dramatu kolem přijetí vztahu kluků okolím. A ještě k tomu otevřenější stran fyzické roviny sexuálního probouzení. Scéna v holičském křesle. Někde mezi: Frank hrál Teeho tak, že jsem pořád tápal, jestli je ta postava tak plochá, nebo tak v pohodě. Aspoň ale soustředil mou pozornost na Morkovy reakce, když i jeho představitel byl zajímavější. Mínusy: Místo gradace kolísání - v jednom díle rozehrané drama se v druhém zázračně vyřešilo, přičemž byl konec ještě daleko. Pokud chtěli ještě netradičně řešit reálnější situace s vyoutováním, neměli tam (snad...
Takové filmy se točívaly, aby si gayové udělali radost pohádkou, že každé hátéčko je k mání, jen se musí správně zmáknout. Dnes se točí na podporu teorie, že gender je sociální konstrukt. Ta do světa pohádek nevede: je nesmírně nebezpečná tím, že s jen malou manipulací ji lze využít na podporu lží o léčitelnosti homosexuality, či o tom, že homosexuální páry vychovají homosexuální děti. V obojím se vyžívají ultrakonzervativní homofobní kruhy. *) S jen drobným nepochopením rozdílů mezi významem teoretických debat, které mají právo bloudit, a reálného života, kde bloudění může vyústit v neštěstí milionů lidí, se můžeme "léčebných...
Míra gay obsahu je dle mého: aspoň 80% (i propagační materiály umísťují seriál do BL plus 2. série se soustředila hlavně na vývoj gay vztahu). Plusy: Hlavní gay milovníci a chemie mezi nima. Vývoj jejich vztahu. Arthit (Krist) si postupně získával moje sympatie. Ve 2. sérii se přiblížili realitě i tím, že pořádně řešili i vyoutování. Celkově dospělejší, jak odpovídalo prvnímu zaměstnání. K tomu roztomilá scéna svádění v knihkupectví. Mínusy: Nablblé thajské školní rituály a hierarchie (jakkoli to bylo místy rozumné a závěrečný rituál skoro dojemný). Z odstupu několika měsíců si marně vzpomínám na nějakou výraznější vedlejší linii kromě nesmělého...
Marco se poprvé pomiluje, ještě ale nezná leccos z toho, co k věci patří. Teprve společná cesta s Grahamem a s povlečením do laundromatu znamená skutečný začátek vztahu. Ne, že by se muselo natáčet úplně všechno... ale v tomhle případě to má smysl.
Být film situován někam do 2. pol. minulého století, tak to beru. Ale dnes? Ačkoli pravda, mileniálové jsou zvláštní generace. V 10 letech umí ovládat počítače (no, spíš hrát hry), mobily, apod., ale to, jestli je přitahují holky, nebo vdolky, zjišťují až po 20. roku věku. Faktem ovšem taky je, že film nemá žádný závěr.
Jeden by řekl, že téma, kdy se gay zamiluje do heteráka před svatbou, je už vyčerpané, ale myslím, že stále ještě vznikají takové filmy, i když už ne v takovém množství. Z pohledu toho, že to bylo natočeno před 9 lety, to ještě jakžtak beru. Jinak ale dnes již ne moc zajímavé. Scéna, kdy jsou milenci v posteli, pobavila, takové typicky americké :-)
Hodně pohodová podívaná sledující především ústřední dvojici bez zbytečného větvení děje.
Není to snadné, přesvědčit TV diváky, aby buď na free-to-air kanálech sežvejkali tuny reklamy, nebo byli ochotni na streamovacích službách a placených kanálech obnovovat předplatné. Tak se holt občas musí přitvrdit. Po desetiletí patří ke komickým postavám filmů o mládeži puberťák, který se pachtí za první souloží. Sex Education v tom progresivně odhaluje rezervy: hrdina neumí v šestnácti ani onanovat. Hahaha. A tím legrace nekončí: jeho maminka je sexuální terapeutka, takže kovářova kobyla chodí bosa. Hahaha. Lze dál rozvinout: panic, který si ještě nesáhl na holku ani kluka, má z maminčiny ordinace naposlouchané rutinérské žvásty, oblbuje...
Tuctový, málo zajímavý příběh o setkání s bývalou láskou, které protagonistu přišlo příliš draho. Mlaskající polibky nechyběly...
Další z pozoruhodných počinů Netflixu, který stojí za vidění. Nejnovější adaptace průlomové divadelní hry stojí na brilantních dialozích a hereckých výkonech současných gay osobností broadwayských scén. Místy krutá sonda do nitra gayů přelomu 60. a 70. let může působit jako old school, ale pravdou je, že bychom těžko v současné nebo nedávné době hledali tak výborný dramatický text se 100% gay obsahem. Jim Parsons sice opakuje své herecké grify ze série Hollywood, nicméně v kombinaci s dalšími aktéry cynického večera patří k nezapomenutelným. Je to drama o osamění, o sebeúctě, o lásce a přátelství v době, která gaye stigmatizovala a...
Dobré řemeslo, dobří herci (pokud ovšem mají prostor něco v rámci schematických figur předvést), ale z každého záběru čiší, jak je vše vykalkulované, jak se tvůrci snažili poslepovat všechny osvědčené, už dávno mnohokrát jinde ozkoušené fígle, aby diváka už zase dostali, ano, i rozsévání zpopelněného nebožtíka do větru... Už jen nechutně prvoplánová hra s vyřazováním telefonních čísel z kartotéky by si zasloužila vydatných pár facek za pohrdání divákem. Výchovný film k promítání ve školách, to možná ano, i když raději ne. Politická agitka pro ty jednodušší (my máme svaté právo pářit se jak králíci, nic jiného nechceme...
Na Ozpetkovy filmy se tak dobře dívá, že jim odpustíte i jistou dávku kalkulu ve scénáři a nablýskanou dokonalost každé scény. Příběh partnerské dvojice Alessandra a jeho partnera Artura, kteří prožívají krizi dlouhodobého vztahu, a přitom se musí vyrovnat s nenadálou péčí o dvě děti, vás prostě emocionálně pohltí a udrží v napětí od začátku až do silného konce. To, jak hrdinové v podstatě nikdy neřeší vážné existenční problémy, ale čistě citové kolapsy, nebo jak elegantně chodí oblékaní a v jak krásných interiérech se pohybují, sice zavání umělým světem telenovel, jenže znalost lidské psychiky a dokonalé vedení herců (zde včetně...
