Všechny recenze

Naprosto výjimečný a ojedinělý britský seriál. Mohu mu zazlívat snad jenom fakt, že studenti a studentky nenosí školní uniformu (jasné cílení na americké a kanadské publikum), ale jinak jde o úžasný počin, který si zaslouží naši pozornost. Seriálu sice hodně pomohlo výborné producentské zázemí Netflixu, ale bylo by chybou nezmínit silnou tvůrčí skupinu vedenou většinou ženským týmem v čele s Laurie Nunn. Ženský pohled je tu velmi důležitý a díky tomu lze hovořit o seriálu, který je v sexuálních otázkách a tématech velmi otevřený (skvělá práce s natáčením sexuálních scén), ale danou problematiku nijak nebulvarizuje a přistupuje k ní velmi...

Do finále o nejzbytečnější filmový počin postupuje...The Windy City Incident.

Reálné scény z minulého tisíciletí, snové scény z románu pro služky. Když se u nás řekne "kreativní ekonomie", myslí se tím obvykle některé diskrétní účetní operace. V JAR je to spojeno s "AFDA - The School for the Creative Economy", která vychovává i umělce, a v jejíž produkci tenhle krátký film vznikl. Jenže ten, bohužel, kreativitu tvůrců až moc neukazuje. Snad se studenti dalšího ročníku pochlapí.

Míra gay obsahu je dle mého: 60% (epizodu ze sauny nepovažuju za podružnou a téma je podle mě komplexnější, tedy neotesanej bílej heterák vs kultivovaný černý gay). Plusy: Chemie mezi Alim a Mortensenem. Špičkování mezi jejich postavami. Vkus, s jakým Ali charakterizoval svého zjemnělého pianistu. Uvěřitelná katarze (ve které hrála roli i Tonyho manželka). Mínusy: Předpokládatelný děj. Mortensen mohl hrát obyčejného Američana (třeba i skandinávského původu), v roli Italoameričana místy přehrával. .

Autoři chtěli ukázat, že i v tomto sportu si gay může obhájit své místo. Mno, podle mě je to trochu naivní, ale každá snaha v tomto směru je určitě inspirativní.

Míra gay obsahu je dle mého: aspoň 80% (s přihlédnutím ke krimi zápletce, ale film je hlavně drsnou gay romancí). Mínus: Jednoznačně druh popisovaného vztahu, ale... Plusy: ...hybnou silou byl subík, nejzřetelněji v úchvatné scéně v baru, krátce po svém naprostém ponížení. Krásně výstižný je i plakát. .

Po druhém a posledním marném pokusu dokoukat až zvrhle bezútěšný chilský film Nunca vas a estar solo *) bylo přepnutí na tohoto raného celovečerního Ozona ponořením do studánky čisté vody. Černá crazy komedie přinesla ohromnou úlevu, náznakem Lédy s krysou počínaje. Ozonova oddaná láska k vyšší střední vrstvě je prostě neumořitelná. Dalším zdrojem nezkaleného potěšení bylo pitvání filmu diváky na IMDB. Někteří - spíš ti zámořští - se snaží brát Ozonovy škleby vážně a zaumně se dobývat do jeho tajných sklepení: stávají se tak potenciálními figurkami jeho dalších filmů. To by se Čechům s jejich vnímavostí pro...

Líbila se mi ústřední dvojka a chemie mezi nima. Taky v gay romancích ne často vídané postarší typy (hlavně Leopold). Do jisté míry jsem postavě Joava (právě Leopold) porozuměl, ale někdo v jeho věku a jeho fyzických parametrů by neměl za sebou táhnout traumata z dětství nebo se ohlížet na předsudky v komunitě. Dále - abych aspoň respektoval někoho, s jehož názory nesouhlasím, musel by se jinak chovat rozumně, a to se Joav nechoval; to byl sebedestruktivní, nikoli alternativní životní styl (v tom původním, nikoli homofobním významu).

3 příběhy, jeden lepší bizár než druhý... 1. příběh je o postiženém a silně obézním klukovi, který se zamiluje do pohledného kluka ze školy. Ten je ovšem na holky. I přesto, že si to vyjasní, kamarádí se dál s určitými pravidly. No, zvláštní, ale tak řekněme, že film chce ukázat aspoň nějakou lepší (i když ne moc pravděpodobnou) realitu. Ve chvíli, kdy jsou tato pravidla porušena, je jasné, k čemu to směřuje. Určitý protiklad k pohádkám pro hodné mladé gaye na dobrou noc budiž snad ponaučením, že život není pohádka. Průměr. 2. příběh je...

Obrovská výkladní skříň teplých neřestí, ve které pestrobarevné modely oblékají známí vyoutovaní modelové (herci), kteří ale často zapomínají na parťáky a snaží se dostat do záběru kamery (oprávněně) snímající především Jima Personse. Zvednutí sluchátka sice rozjede kolotoč odhalování skrytých zákoutí, výsledek ale stejně i díky první polovině působí povrchně. Pokud si vyberete z obsazení, jistě se dodíváte do konce. V opačném případě...

Jedním z výmluvných příznaků zdaru filmu je, jaké myšlenky a debaty u diváků vyvolá. V tom ohledu se nad Hombres de piel dura spíš vznášejí otazníky. Jde o naprosto nešťastný propletenec dvou linií: osudů pedofilních kněží, kteří své vášně nezvládli, s osudem mladého gaye Ariela, který sám byl jedním z kněží zneužíván, aby pak na argentinském machovském a homofobním venkově nesmírně obtížně hledal citové a erotické naplnění. Scénárista a režisér Campusano tak jednak u nezasvěcených diváků znovu relativizuje rozdíly mezi homosexualitou a pedofilií, jednak v nich i přiživuje staré teorie o svedení jako možné příčině homosexuality. On...

Pochmurná atmosféra na mě padla hned v úvodu jako těžká deka, kterou jsem ze sebe nemohl setřást po zbytek filmu a trefně korespondovala s dějem rezonujícím mezi přátelskou komunitou a sektou.

Plusy: Áčkové technické parametry. Srozumitelnost (třeba jen domnělá) ambivalentního vztahu. Výjimečně funkční otevřené erotické scény. Ricardův výkon. Mínusy: Druh popisovaného vztahu. Dlouhé záběry na šedivou rutinu stavby a chladně odcizené město náladotvorné, ale zbytečně film natáhly přes 2 hodiny. Jak si lze všimnout už ve filmu a je přiznáno v závěrečných titulcích, ani jeden z herců zas takovou odvahu neměl (a to ani na frontální nahotu). Paulaův účes. .

Když se pod prezentací filmu na CSFD rozezní bekot a mekot cinesnobíků, jak se stalo i pod Genèse, obvykle můžeme čekat to nejhorší. V tomto případě naštěstí tak zle není. První dva příběhy jsou velmi silné, třetí dojemný, žádný ale není pro film vysloveně klíčový. Více jde o sérii epizod, situací a pocitů, z nichž sestává hlavní díl vkladu, který věk teenagera pro další život člověka znamená. Méně důležité zůstává pominuto, nevysvětleno či nedopovězeno. Scénárista a režisér Philippe Lesage je pozorovatel, který podstatné momenty dokáže vyhmátnout, načíst a dostat na plátno se všemi odstíny motivů, chování...

Solidně zpracované téma náhodného setkání dvou partnerů, které bohužel neodpovědělo na všechny nastolené otázky.

Imaginární přátelé příjemně osvěžili jinak klasické téma homosexuality v prostředí ryze maskulinního sportu.

Leckdy to vypadá, že když se nějaké dílo nepovede, pořád ještě lze zkusit zachránit je tím, že bude označeno za "nezávislé", a doufat, že v nové škatuli se prodá aspoň klientele, pro niž nálepky jsou dostačující hodnotou. Kdyby film Vacationland vznikl jako začátečnický projekt, dal by se považovat za příslib do budoucna, protože dva tematické okruhy, které se snaží propojit, dospívání gaye a beznadějný život v chudinské čtvrti, nejsou snadné, a odvahu je třeba ocenit. Tenhle film ovšem vznikl jako šestnáctý po sedmnácti letech práce režiséra a spoluautora scénáře, Todda Verowa (nar. 1966). Jestli Verow ani...

První tři čtvrtiny filmu se vidět dá, zvláště kvůli hlavní postavě Théodoru Pellerinovi, na kterého se fakt dobře kouká. I ostatní mladí herci hrají vcelku uvolněně a přirozeně. Však v poslední čtvrtině zcela nečekaně... jiný čas, jiná vesnice, jiný Ivánek. WTF? Pro mě dost nelogická pedofilní chvilka poezie. I když tuším, co tím asi chtěl básník říci, přesto to na mě působí jako scénáristické faux pas.

Mínusy: Nepřesvědčivá scéna útoku a záchrany. Nesmyslnost chování oběti, v závěru pak stopařů. Vedle Charifa Litzky herecky toporný. Plusy: Rouhačsky ironické použití křesťanských motivů. Samotná pornografická scéna velmi povedená (Litzky tentokrát topornej jinak a bylo to na místě). .

Styl, jakým Ferzan Ozpetek natáčí své snímky, je pro mě zárukou nevšední podívané, doprovázené lehce tíživým, ale ne nepříjemným, pocitem. V rámci použitých ingrediencí jsem zažil i nejedno příjemné déjà vu a vychutnal si téměř dvě hodiny emočně vypjaté jízdy.