Všechny recenze
Ve druhé polovině devadesátých let Berlín příliš optimistickým městem nebyl. Byl to zvláštní mezičas, kdy nadšení z pádu Zdi odeznělo, ale lepší život pro Ossis se zdál být teprve daleko na obzoru. Západní část poznamenávala počínající omšelost, protože spousta peněz tekla na východ. Jako u nás, i mnoho východních Němců, uvyklých, že vše nařídí a zařídí stranovláda, netušilo, co si s novými možnostmi počít, a rodila se ostalgie, již Wessis chápali obtížně. Čím nižší společenská etáž, tím méně nadějí a optimismu. Někam do dolních etáží umístil scénárista a režisér Pierre Sanoussi-Bliss skupinu gayů kolem třicítky, jejichž...
Do seriálu Mladý papež jsem se zkoušel pustit minimálně třikrát. Bylo tam na mě spousta slov, který znám sotva v češtině, natož v angličtině, pomalé záběry, plno neverbálního hraní. Vyžadoval příliš pozornosti a koncentrace. Teď jsem si ho po pár letech pustil v češtině, navíc jsem byl v jiném rozpoložení, a příběh Pia XIII. mě tak po prvním díle zaujal natolik, že jsem ho odsledoval za tři večery. Na sequel Nový papež se vrhnu hned následně. Zřídka se mně stává, abych nevěděl, jestli chci, aby danou postavu konečně někdo "sejmul", nebo se těšil na to, koho a...
Utkání mezi Spojenými státy americkými s Bolívií skončilo 1:0. V závěru jsme se sice dočkali faulu ze strany pořádajících USA, který deklarovanou vysokou míru autenticity shodil Sebastianovým prohlášením na úroveň silné umělecké licence, přesto je dobré, že k utkání došlo a dozvěděli jsme se něco málo o bolivijské divadelní hře, která vzbudila silné vášně v této konzervativní zemi. Jen je škoda, že se jihoameričtí hosté více nezviditelnili a posloužili převážně jako stafáž.
Anotace i trailery vyvolávají obavy, že už zase uvidíme politicky motivovaný film o kněžských neplechách. Svěží je, že opak je pravdou: jsou to spíš naivní a legrační kněží, kdo je skoro (a snad jen neeroticky) zneužíván chovanci chudičkého církevního útulku pro opuštěnou mládež kdesi v argentinském zapadákově. Kluci, věkem někde kolem přelomu dětství a puberty, si užívají při fotbalu, hrách všeho druhu, na výletě, při dětských čuňačinkách. Na vychovatele spíš zdvořile dlabou a hledí těžit z jejich slabůstek. Scény, kdy starší kluci v kostele při otravném kázání senilního kněze onanují a seanci ukončí slovem "Amen", nebo scény s puberťáky zhulenými...
Je dobré občas provést malou rekapitulaci a pozorovat vývoj filmařského řemesla v průběhu několika málo desetiletí. V rámci daného segmentu musím bohužel konstatovat, že došlo ke značné stagnaci. Zřejmě vycházející ze sázky na věrné gay publikum konzumující jakýkoliv "teplý" produkt.
Tento typ filmů degraduje to, že nemnohý divák pochopí skoky v ději, místě, realitě či snu na první dobrou. A, bohužel, - co si budem - většina diváků si to napodruhé nepustí (pokud není tvůrcem titulků). Film mě zaujal, je i dobře zahranej, ale zpracování tady tím stylem žvejkám fakt jen stěží. Ke srovnání se snad nabízí film "Šťastni spolu", ten ale v místech a časech tak neskotačí, proto taky o nějaký ten bodík u mě vede.
Hledat ve filmu gay obsah by opravdu bylo zbytečné, jak trefně uvádí předchozí recenze. On se dere před oči sám, když hned v první scéně si gay chystá věty, jimiž se vyoutuje před kamarády. A většina jeho interakcí s ostatními postavami je pak tak či tak určena jeho skrývanou orientací. Ve filmu skutečně neuvidíme nic objevného, přesto nejde o produkt sériové pásové velkovýroby: Dramarama je nízkorozpočtový film, který se odehrává s pouhými šesti aktéry v téměř jediném prostředí. První závany reality do ochranného skleníčku středoškoláků i gay dimenze příběhu jsou docela věrohodné, některé momenty, např. vztah postav k náboženství či...
Věková hranice stanovená na osmnáctý rok života a časové nasazení do pozdních nočních hodin by odpovídalo minimálně silně erotickému zaměření. Diváci si ale užijí "jen" zvýšené míry osobních doteků, náznaků polibků a ke konci i pár postelových scén. Jinak nijak seriál nevybočuje z pravidel platných pro daný žánr.
Z pásu sjel další výrobek, aneb další šablonovitý produkt, nic zajímavého, jiného. Možná jistá inspirace pro onu věkovou kategorii, jak strávit rozlučkový večírek. Gay obsah v tom nehledejte.
Ve filmu se často prolíná současnost s minulostí. Po prvním zhlédnutí jsem byl dost zmatený. Až při překladu a po následném znovu zhlédnutí filmu jsem pochopil i úvodní pasáž. Jak už píše petr12, v projevu obou hlavních představitelů je patrná odlišná mentalita evropanů a asiatů. Film je milý a pohladí i s něžným smutným koncem. Určitě stojí za zhlédnutí.
První dva tři záběry filmu rozdělí diváky na ty, kteří to třeba i vzdají a nebo dají nejnižší hodnocení, například ty ze zdejšího Klubu DP a na druhé, kteří začnou vnímat záměr, který režisér předkládá, protože tak okatě by nikdo z filmových tvůrců film nenatočil a ti co kritizují, objevili Ameriku, že tak se točit nemá nebo nesmí. Režiséra už znám, především z filmu Řeka (He Liu), který mě vyloženě praštil přes duši. Padesátiletý Taiwanec Khang, kterého hraje režisérův partner a mladší Thajec Non, poskytující na Taiwanu erotické masáže. Ruch velkoměsta a osamělost. Dokonalá osamělost, jako někde "na samotě u...
Filmy a knížky se snažím nasát na jeden zátah, pak je dojem nejsilnější. Proto spíš pomíjím seriály: u nich to nejde snadno. Ondrova chvála Merlího mne ale zlomila. Dojmy z první série: Středobodem "dospívacích" filmů a seriálů logicky bývají mladé postavy; dospělí spíš sekundují. Zde stojí v popředí nemladý už učitel. Z masové tvorby normalizačních let pamatujeme kult plešatých pupkatých funkcionářů. Merlí však naštěstí není žádný Bavor ani Pláteník: dělá chyby, spí s mladšími ženskými a čile jim zahýbá, je to on, kdo je v profesorském sboru zdrojem pozitivních vzruchů. Filmový zralý pan učitel tedy nemusí být...
tak to by malo byt hej chlapci chlapi dámy (né)dámy vernosť je viac ako slovo vo vašom slovníku pozrieť a premýšľať že je to čo by ste radi aj vo svojom živote
Parádní připomínka časů, kdy svět voněl nadějí. Mnoha nadějemi. Kousek z hezké divácké recenze na IMDB: "What a charmer. The colors, the snippy come-backs, the cute faces, the hot bodies. The denial. The temptation. The regret. The new beginning. The music. The friendship. The risk. The recovery. The dance. The comedy. The lilting bittersweet sadness."
Chýba mi tu stredné hodnotenie k doporučeniam: "Je to jedno." :) Film má silné stránky dosť silné a slabé zasa veľmi slabé. V prvom rade portugalské/brazílske filmy sú kategória sama o sebe. LD50 je jeden ročne. Bezdejový, bezpríbehový (možno ako život postáv), s dôrazom na pôžitok, štýl, vizuál. Pozliepanie aktuálnych trendov a ne/peknoty do čohosi. "Hlavne to musí dobre vyzerať." Kultúrne klišé. Apatický starnúci/tlstnúci chlap (volaj si to "medveď" ak chceš) raz prijíma raz odmieta sexuálne ponuky sympatického mužného a chtivého milenca, zatiaľ čo sa oddáva túžbam po druhom heterosexuálnom kolegovi. Motorka,...
Alors ... Opakujem sa, ale zasa ďalší príklad "francúzskej školy": Výborná kamera a hudba - už len kvoli tým stojí za videnie - profesionalita, výprava, trochu nabudenosť. Mais ... Len tá samoúčelná ponurosť a trpiteľskosť a nelogickosť... Prečo je starší brat tak otravne ochraňujúci a hysterický, akoby bol jeho ex? Prečo sympatický futbalista nadbieha Theovi a pozýva ho von, aby vzápätí bezdôvodne otočil o 180 stupňov? Prečo Theo ide na rande s pomerne spustnutým nepríjemným chlapom, keď tvrdil Lucasovi "lebo vyzerá dobre"? Prečo neodíde, keď ... ? Prečo sa nechá ... ? Donc...
Dojemně lidské. Herecký koncert Jacki Weaver, kterou si zde musíte zamilovat. Není to dokonalý film, ale je tu několik scén, které se dotknou Vaše srdce. A pak přijde závěrečné hudební číslo, které zaútočí na vaše city s takovou silou, že se vám jen koulí slzy po tváři.
Výslovné vsazení děje do časů nástupu marxistického prezidenta Allendeho k moci určitě není náhodné. Můžeme předpokládat, že film má být podobenstvím o tehdejší chilské společnosti. Chilské události byly (i) jedním ze sovětských pokusů o vychýlení rovnováhy bipolárního světa, takže informace o nich máme převážně jen z propagandy jedné či druhé strany. Poselství, které se tímto filmem vysílá do světa, je hodně zašifrované, a o tom, jaké naděje či obavy si s Allendem opravdu spojovaly různé vrstvy tamní společnosti, nevypovídá dostatečně sdělně. Část gay diváků je euforická z mnoha otevřených scén s mužskou nahotou a HM erotikou, jenže...
Těžko říct, co si o tomto filmu myslet. Být děj zasazený do 90. let (nebo ještě dál), tak fajn. Ale dneska? Jeden je ufňukánek, druhej úplně blbej, když něco vykecá a pak se za to ani nedokáže postavit. A učitel...poněkud bizár.
Ač je film už 5 let starý, téma homofobie ve fotbalu je asi stále stejné. Zde nejde jen o prostředí fotbalu, ve filmu je hezky vidět stádoidní chování ostatních, kteří jako ovce následují dementa, který je (bohužel) kapitánem. Je sice fajn, že film ukazuje sílu přátelství, ale konec působí poněkud rozpačitě.
