Všechny recenze
Vzat v širších souvislostech, patří film Wo willst du hin, Habibi? k těm, kde se tančí poněkud předčasně. *) Vzat sám o sobě, jako ryze individuální příběh, je mile dojemným vyprávěním, které nezkazí náladu, a na jehož hlavní postavy se dobře kouká. Byl uveden v létě 2015, vznikal tedy v době, kdy svět působil krapet rozjásaněji, než dnes. Tak rozjásaně, že tvůrci neměli za nutné vysvětlit, kde vzal Ibo na pokutu a Ali na stánek. Chybí také opověď na otázku, jakou cenu a perspektivy má kamarádství založené z jedné strany na erotické touze, která z druhé...
One woman show Jacki Weaver - dámy, kterou si musíte zamilovat. Je to pohádka o otevřené mateřské náruči, která se rozhodla zachránit všechny z okolí svého zesnulého syna, kterému nedokázala díky odloučení pomoci.
Velmi mlhavý příběh, nejasné charaktery postav a hodně zašifrovaně naznačená sexuální orientace ústředního hrdiny. Sice jsem vydržel sledovat až do konce, ale celé to vyšumělo do ztracena.
"Więc to nie tak jak było w książkach", zpívával polský šansoniér Grechuta (když mluvíme o polském filmu), a na druhém konci světa Simon a Garfunkel: "I hear words I never heard in the Bible". Posledních pár kroků do dospělosti nebývá snadných a leckdy se do nich nechce. Zvlášť, když realita, s níž je mládí konfrontováno, je někdy i hodně vzdálena od učebnicových mouder a od pouček řemeslně-rutinérských mentorů. Citlivějším jedincům dá těch posledních pár kroků zabrat, a někteří je, bohužel, nezvládnou. Režisér a scénárista Jan Komasa si vybral dobré a silné téma, které je sdělné samo o...
Na mě to zafungovalo - mám rád medvídky, vousáče i chlupáče. Mám rád filmy ukazující gay sex takový, jaký umí být. Líbí se mi otevřený přístup k nahotě i k věcem v sexu, které nejsou zrovna mainstream. Pro někoho to může být odpad a pro druhého splnění jeho vlhkých snů. A je na každém, do které skupiny patříte.
Krátká exkurze do filipínského horského města Bagio v jehož hotelu a na stejném patře se ubytují "shodou náhod" postupně všichni hlavní hrdinové. Děj se hodně vleče a graduje, jak je častým zvykem, až na konci.
Míra gay obsahu dle mého: 100% (i když to vypadá, že samotná gay postava je vedlejší, celý film se kolem ní točí). SPOILERY!!! Plusy: Herecké výkony. Neuhlazenost gay postavy. Realistická absence výčitek většiny útočníků. Odvaha zakončit film tak, jak končí. Mínusy: Konec, který byl sice reálný i smysluplný (pomsta syna nevzkřísí), ale pro mě nebyl uspokojivý. Ba mě dokonce napadlo, že je do určité míry přístupný i homofobnímu výkladu (slabému otci se nemohl narodit silný/mužný/heterosexuální syn, synova homosexualita zničila rodinu, otec bez odporu přijal "zasloužený trest"). .
Vidět zralou práci Etienne Kallose, Die Stropers (2018), a najít k jedné z jeho prvotin, krátkému filmu Doorman, na CSFD údernou recenzi uživatele xxvasa: "odpad! pycarna o buznach, ble", to člověku vžene Doormana na obrazovku přímo silou. Jde o mikropříběh o tom, jak se nekompatibilita společenského postavení dvou kluků přenese díky nezralosti jednoho z nich do nekompatibility v jejich vztahu, ačkoli postel společenské rozdíly teoreticky stírá. Kallos - na začátku dráhy - se asi pokusil dostat do krátkometrážního formátu o maličko víc, než je přiměřené, leccos mohlo být vystřiženo, ale výborný výkon představitele titulní postavy drží...
Parvis je gay s perskými kořeny a německým pasem. Sourozenci Banafshe (ona) a Amon (on) by rádi zakotvili natrvalo v Německu. Díky hrozící deportaci reálně hrozí, že se oba brzy rozdělí. Až tak nezajímá hlavní dějová linka tvořící obrážení různých večírků mou pozornost hlavně upoutal kontrast vycházející z Parvisovy životní jistoty, kterou mu rodiče vybudovali a s tím spojenou pohodlností a citovou plochostí v protikladu s obrovskou nejistotou sourozenců, kteří chtějí i nadále zůstat spolu a Amonovým nevyrovnáním se s odlišnou orientací.
SPOILERY!!! Mínusy: Natáčet takové filmy a ještě s hvězdami je in, příběh byl tendenční a katarze předpokládatelná (bez ohledu na to, že to bylo podle skutečnosti)… Plusy: …ale chválím, že tvůrci se nebáli nechat gaye tápat a chybovat, ani je nenapadlo poslat jeho rodiče z kostela rovnou do gay pochodu. Dále že se zaměřili více na psychologický, než fyzický nátlak. Hedges byl jako homosexuální syn herecky matnější (zato stejně jako filmový otec Crowe), ale sympaticky nezdolný (asi zase po excelentní filmové matce Kidmanové). .
Komedie bez humoru? Parodie bez nadhledu? Prosím. Pro mě jen nesnesitelně pitomá podívaná, jejíž scénář nejspíš psalo malé děcko. Od katastrofy film zachraňuje pohledný a sympatický ústřední hrdina, zato dojem mocně kazí jeho vysněný partner v podání obludně nepřitažlivého obra bez špetky sex-appealu.
Nádherně natočený a zahraný film, kdo by však čekal některou z obvyklých podívaných pro gaye, ať vzrušující, ať zábavnou, ať dojemnou, bude hořce zklamán. Ostatně, gay obsah je skutečně omezený, jak v komentáři zmiňuje petr12: má význam pouhé ilustrace, ale natolik důležité, že Die Stropers místo ve zdejší databázi náleží. "Solitude is a sickness. Do not be a part of a community that loves you is a disease," říká v jedné ze silných scén otec. Právě to je nejspíš klíčem k pochopení filmu. V časech prvních kolonistů, kteří přicházeli do drsného neznámého prostředí a postrádali většinu životních...
Právník, který moc rozumu nepobral. Mno, nevím, nevím. Vzpomněl jsem si na výborný seriál Years and Years a poloporno s českou účastí Refugees Welcome. Obojí podobné téma, ale tak nějak uvěřitelnější.
Film je určený pro ty, kteří jsou na medvídky, fousáče, chlupáče, apod. Příběh o tom, že zakoukat či zamilovat se může každý. Ale asi ne každý má žaludek na takovýto film.
SPOILERY!!! Plusy: Sice ne třeskutě vtipná, ale úsměvná komedie až parodie. Pointa sice problematická, ale pro mě ne násilná. Teoreticky je i téma špatnosti škatulkování správné, jakož i postřeh, že i heterák může být zjemnělý. Dokonce mě ten coming out skoro dojal. Postava matky (i tím, kdo ji hraje). Mínusy: Zmíněná pointa, která může být transfobní dokonce i vzhledem k nezdolnosti postavy (jakoby i šikanu bral jako potvrzení, že se identifikuje správně). Podobně můžou být problematické i další přítomné stereotypy o vyšší i dělnické francouzské vrstvě, o Španělech, Britech a Němcích. .
Hned úvodní fekálně veselá scénka napoví, že tentokrát se vypravíme jinam, než mezi vystajlované městské středoškoláky s iPhony, obalovou technikou Calvin Klein a rafinovanými přípravky proti černým tečkám. Ostatně, filmařské a literární výpravy za homofobií směřují k venkovanské zemitosti velmi často *). Středometrážní film Dòst je spíš studií určité situace, o propracovanějším ději se mluvit nedá. Je ale nesmírně přesvědčivý, také díky tomu, že homofobní motiv slouží jako jedna v řadě charakteristik dost nenadějného života chudší vesnické omladiny, včetně připomenutí poznatku, že obezita je nemocí chudých. Pozornost je soustředěna na Alka, hátéčko, jehož...
Pestrobarevné prostředí v kontrastu s dějovou a hereckou šedí působí kontrastně, pro někoho snad i zajímavě. V kombinaci s místy až ohlušujícím ruchem pulzujícího města, se stal snímek pro mě hůře stravitelným.
Aktivistický pohled na uprchlickou tematiku v některých divácích zbytečně jen přiživí předsudky pojící se s touto problematikou. Bílý, dobře situovaný, citově prázdný, běloch, rozjíždí projekt na záchranu běžence, do kterého se na první pohled skrze webkameru zamilovává. V rámci boje za "dobrou věc" zkouší nejprve legální prostředky, později se uchyluje k právnické lsti. Neziskové organizace jistě dostaly zdarma kopii k propagaci.
Úžasný film, scéna v tělocvičně vynikající, ono, obě ty scény byly výborné. Jen škoda, že konec je takový, jaký je. Člověk by chtěl vědět víc. Rozhodně tento film by se měl i promítat na školách, je výchovný v mnoha rovinách a netýká se jen gay komunity.
