Všechny recenze
Další ženatý muž, který se stává obětí své touhy. Tentokrát navíc v silně religiózním prostředí, které nepromíjí. Bůh však miluje hříšníky a jeho služebníci nabízí cestu k možnému odpuštění skrze "odvykačku"... Smutné, že v dnešní době něco takového ještě existuje.
V této chvíli, kdy člověk má čas i na něco (rozuměj: krátké filmy), co v jiných dobách jde mimo něj, se stal téměř zázrak a já se bezezbytku shodnu s předhodnotitelem. Tento kraťas je šmejd, který je opravdu jen výrazem německé, nabubřelé, politické korektnosti a k tomu mizerně zahraným.
Snad se mohu počítat do užší skupiny uživatelů tady na GT, kteří zhlédli stovky, ba tisíce krátkých filmů s gay tématikou. A z tohoto mého "přehledu-pohledu" jsem se díval na tento kraťas a musím říci, že se mě prakticky nedotkl. Dle mě bylo vše "vyrobeno" na efekt, záměrně, plánovitě, jakoby tvůrci chtěli dokázat, že taková je vyspělá demokratická společnost. Dle mě není a hlavně konec byl nepřirozený, neevropský, spíše mi to připomínalo americké sladkobolné falešné dojáky. Ani hlavní "hrdinové" mě moc neoslovili, a to jak oplácaný "zpěvák", tak i opálený "košíkář". Ještěže do celkového průměru v mém hodnocení to dotáhl...
Martýr nie je síce "bomba" (wink, wink), ale určite zaujímavý počin, ktorý by som neprehliadol. Prinajmenšom, pretože sa dá vnímať hneď v niekoľkých rovinách. Gay filmov z Libanonu, alebo arabského či moslimského sveta nie je veľa. Ak vôbec sú, buď sú príliš didaktické, precukrované telenovely, alebo plné sebanenávisti a utrpenia. V tomto nikoho za jeho sexualitu nekameňujú. Film je v prvom rade natočený profesionálne, vizuálne pôsobí ako kvalitná európska artovka. Ide o zaujímavo estetický koncept, možno obrazovú báseň, pohľadnicu, konceptuálne v podstate súčasný tanec - choreografia pohybov a gest je najvýraznejším prvkom -...
I v tomto krátkém filmu se projevila posedlost režiséra J.C.Calciana (od kterého zde máme i čtyři celovečerní filmy) do pasu obnaženým krásným mužským tělem, které rád ukazuje divákovi. Hraje zde i herec (ten "méně obnažený") z filmu Is It Just Me? Příběh by sám o sobě byl téměř prostý, ale celý kraťas osvěžil motiv toho, co si postava představuje, na rozdíl od skutečnosti. Právě kvůli tomu hodnotím lehce nadprůměrně.
Tento malý film měl sice schopné herce i dobrou kameru - chabý a jednoduchý příběh a scénář to však samozřejmě vyvážit nemohlo. I snaha se však počítá a film třeba někoho potěší. Zvláště při únavě nebo nemoci může být užitečné si ho naordinovat.
Já vím, je to všechno takové bezkonfliktní, maminka je tolerantní, spolužáci ve škole až na jednoho neurvalého basketbalistu taky, ale když ono se tomu dá přesto nějak úplně snadno uvěřit. Nejspíš protože oba hlavní hrdinové jsou tak milí a protože je z toho cítit samozřejmost vyspělé tolerantní společnosti, která xenofobii vytěsnila na okraj a dokáže respektovat lidskou různorodost. A mimochodem, němčina v Maxově milostné písni zní neobyčejně sladce...
I když tady snímků o šikaně máme celou řadu, tak tento krátký film patří do malé podmnožiny těch, kde ten, co "týrá", se vlastně chce sám sebe zbavit podezření z toho, že jeho sexuální orientace asi není taková, jakou by chtěl. Hodnotím nadprůměrně. A mimochodem, dostat pusu, alespoň ve snu, od Sandra, by mě vůbec nevadilo ...
Tomuto filmu (?) se doporučuji vyhnout. Snad rumiště filmů nevalné kvality napomůže alespoň větší radosti při nálezu jiného, vynikajícího filmu.
Film příjemně pohladil - obyčejný příběh, klukům to sluší, já film zařadil mezi své oblíbené slaďáky. :-)
Na příběhu by nebylo ani tak moc objevného nebýt toho, že je zasazen do peruánské džungle a týká se mladíka, žijícího v komunitě indiánů typickým indiánsko-peruánským způsobem. A to je právě to, co činí tento minifilm zajímavým a originálním.
Tento snímek by klidně mohl sloužit jako příprava pro následnou školní diskusi o dospívajících z řad LGBT komunity.
Au. Ani dětem by se nemělo dovolit všechno...
Limonáda z červené knihovny. K žehlení nebo k vaření je to příjemné, nekomplikované a laskavé pozadí.
Brilantní
Příběh je prostinký a zpracování naivní. Už teď vím, že na tohle dílko zapomenu. Jediný přesvědčivý výkon (za mě) podala matka. Doporučil bych filmařům točit o tématech, která alespoň vzdáleně znají. Filmové zpracování vztahu mezi hrdiny tohoto filmu mi nedovoluje věřit, že autoři byli někdy zamilovaní. Venkov v jejich podání je o postávání ve vlnící se trávě a neustálém přeskládávání oblečení. Rakovinu jsme měli a máme v rodině několikrát. Je mi líto, že to nebyl a není tenhle bezva US typ - rozhodně vypadá líp, než co jsme zažili a zažíváme my... ...
I když jako komedie dobrý, i chápu, že autor zařadil gaye jako lacině módní prvek, ale nechat z něj udělat takový laciný terč pro pologramoty... no, nevím, moc reálné mi to nepřipadalo... nebo vy byste snad nechali do sebe takhle strefovat bez patřičné odezvy? Potvrzuje se mi, že kam český filmař gaye zasadí, tam 7 let tráva neroste. Ač některé situace byly možná inspirovány životem, tak tady s tím gayem se mi to akosi nepozdávalo. Ale jinak jsem se nasmál, jak už dlouho ne.
Ač nepolíben předem tímto dílkem jsem se do něj hned pustil a po pár minutách sledování jsem si říkal, že je to jakási konverzační slátanina a že takto se snad žádný výbor SVJ ve skutečném životě nechová a když pak Polák po té první velké urážce Lábusovi nerozbil hubu, chtěl jsem to vypnout. Ještě že jsem to neudělal, a i když má dílko různé drobnosti, které na sto procent nebyly, celkové vyznění na konci mě přimělo k tomu dát komplexní desítku, protože mě film nakonec potěšil, pobavil, v závěru i překvapil a pocit nadlehčenosti a...
Čekal jsem více pravých Bolívijců v sestavě herců (míním tím s indiánskými rysy). Přesto mě film zaujal a líbil se mi po všech stránkách, vše bylo tak nějak vyvážené a pro mě rozhodně mírně nadprůměrné. Též jsem si lépe nastudoval, kdo jsou mennonité ...
Překrásný film ve, kterém je jen o příběh dospívajícího chlapce, ale o smyslu života celé jedné rodiny. Trápení na plátně prožívá na plátně nejen Eliot, ale i jeho nešťastná matka. Klenotem filmu jsou nádherné poetické záběry. Na krajinu, a lidi, na věci... Spolu s hudbou a špičkovými výkony herců vytváří z filmu velmi intimní poetický příběh o naději, lásce a osamělosti. Režisér a scénárista v jedné osobě používá na mnoho místech filmu poetické symbolické obrazy. Hodně z nich cítíme s partnerem, že režisér do filmu vnímá vlastní emoce, cit i fantazie.
