Phro Rao Khu Kan / 2gether: The Series (2020)

Já se tomuto seriálu asi 3 roky vyhýbal, protože starší thajské seriály trpí syndromem otravných much (citace jednoho zdejšího recenzenta). Pak jsem ale narazil na jednu zajímavou recenzi, a ta mě přesvědčila, abych dal této sérii šanci. V úvodních epizodách je opravdu hodně otravných much, ale pominu-li to, tak dostáváme poměrně originální dějovou linku, která mě oslovila nejen svým tempem a napětím, ale především emotivním nábojem a chemií mezi hlavními hrdiny. Win a Bright jsou velcí sympaťáci a jejich herectví je přesvědčivé. Škoda jen, že od té doby už nehráli v žádném jiném BL projektu. Úžasné bylo sledovat i kluky ve vedlejších rolích. Frank, Drake, a zejména Khaotung v roli charakterního Fonga jsou vážně skvělí. Hodně sympatická je mě i hudební složka seriálu. Soundtrack od popového dua z Bangkoku Scrubb nemá chybu, a tvůrci zašli tak daleko, že kluci si zde zahráli sami sebe. Obrovská spokojenost!

Dej sa mi páčil mám rád prostredie školy a trošku to Ázijské BL ktoré je také slepé a ukazuje iba to dobré (a teda vôbec alebo min. nájdete nejaké pripomienky či ¨homofóbiu¨), veď predsa ide o Áziu, takéto seriáli sú populárne a aj budú. Čo sa týka hereckých výkon boli suprové a zaujímavé, tiež ich songy sú jedni z tých najlepších, čo sa týka hlavných postáv ich dejová os je málo skoková, no chýba mi tam viac citovej príťažlivosti, skôr sa mi zdá že jedna z hlavných postáv je asexuálna.
Seriál mňa potešil vo viacerých smeroch ale aj sklamal pri hlavných postavách aj keď obľúbenosť v Ázii je vysoká.

Ale jó. Docela to ušlo. Jen mě dlouho trvalo než jsem se dokopal to celé dokoukat.

Dlouho jsem tento seriál odsouval, nemá zrovna dobré hodnocení, pak jsem si řekl, Škaredé kačátko nepřekládá "béčkové" věci a je to pravda. Seriál jsem dal rovnou 2x, při prvním zhlédnutí jsem se do poloviny seriálu dobře bavil, druhá polovina je trochu slabší. Podruhé jsem koukal pozorněji a na jiné věci, momenty, pohledy a seriál se mě líbil o to víc. Wat je samozřejmě skvělý, Tine dobrý hlupák. Potom ta plejáda zbytku, která hraje v ostatních Bl, Green mě moc nevadil, byl občas zábavný, nemám rád Ohma, což dokazuje v Dark Blue Kiss, jaký je křivák. Hudba výborná, hlavně první a poslední skladba. Celkově výborná romantika.

Průměrný seriál se dvěma krásnými kluky, dvěma záporáky, jejichž charakter byl podtržen i odporným vzhledem a neskutečně ječícím Xaverovem. Seriál sice nedosahuje úrovně TharnType, Why R U? nebo Love by Chance, ale dívat se na něj dá. Muzika dost slabá.

Tento seriál je velmi typickým BL projektem made in Thailand. Nesahá sice do výšin, ale sledovat se to s trochou vůle hlavně zezačátku dá. Nulové zde totiž nejsou ani herecké výkony, hudba, ani zpracování. Ano, může to být už třeba otravné "zase studenti fakult" a jejich osudy, ale zřejmě to tak Thajci (a hlavně Thajky) mají rádi. Ústřední dvojici tvoří dva velmi pohlední herci, bohužel musí hrát tak, jak jsou postavy, především Tina, napsány. Vidíme zde několik herců, které můžeme zhlédnout i v jiných podobných seriálech (např. Fong a duo Mang-Type v pro mě lepším seriálu Tonhon Chonlatee atd.).

Běžný neinformovaný divák si může po zhlédnutí seriálu myslet, že vysoké školy v Thajsku jsou plné gayů (kdy se postupně odkrývají vztahy mezi kamarády, dokonce i jejich bráchové jsou na kluky, vedoucí skupiny atd.) a ještě se rozdělují na dvě skupiny: "vykroucené" a kamarády, "kteří to ještě neví" (ha ha) a tyto skupiny jsou hojně opěvovány a odbivovány houfy nepěkných thajských vysokoškolaček liliputího vzrůstu s rovnátky a mnohdy brýlemi, které by hravě trumfly naše žákyně sedmých a osmých třích základních škol (asi dvě výjimky krásných Thajek by se v seriálu našly, nicméně tvůrce podezřívám, zda to není přímo záměr). Ani v posledním dílu mě příběh moc nepřesvědčil, kdy Tine se rozmýšlí, jestli má stále věřit Sarawatovi, přičemž Sarawat vlastně ani nic neprovedl. Seriál proto ode mě nemůže získat za příběh proto více jak 5 bodů ...
https://mydramalist.com/39563-2gether-the-series

Klidně bych mohl při psaní recenzí na danou produkci vycházet z těch předešlých a s klidným svědomím používat klávesové zkratky pro kopírování a následné vkládání částí nebo i celých textů. I zde se totiž jede v rámci pevně vytyčených mantinelů. Jedním z mála ozvláštnění pro měl byl naštěstí představitel Sarawata, jehož herectví na mě působilo až magnetizujícím účinkem.