Recenzi napsal/a Blesk
Zřetězené pásmo povídek na téma odcizení a smutku v moderním velkoměstě. Výrazně inspirované surrealistickými groteskami španělského filmového klasika Luise Bunuela. Obě gay-sexuální scény, koupání otce se synem a milostný akt mladého kluka se starším mužem před zrcadlem, skvěle spojují komično s erotickým dusnem.
První láska, gay se zamiluje do kamaráda z basketu, ale ten asi není gay...Nebo že by přece byl? Krátké, prchavé, křehké...
Krátká etuda na téma soužití dvou gayů s malým klukem, omezená stopáž nedovoluje rozvinout slibné téma do hloubky.
Uhlazené, cukerínové, ušlechtilost z biografického filmu o velkém sportovci kape jak cukrová voda. Dětství je vylíčeno poměrně živě a věrohodně, ale co následuje, působí sterilně, zvlášť co se Louganisova intimního, milostného života týče. Zajímavé snad jedině z hlediska faktů o jedné velké sportovní kariéře.
Jemná mozaika osudů skupinky přátel, spíš sled situací než ucelený příběh. Film o tom, co život běžně přináší, od momentů skoro komických, po čím dál vážnější až tragické. Natočené bez obvyklých klišé a přímočarých zápletek.
Nevídaně živé a upřímnné zachycení zrodu milostného vztahu dvou kluků, nepřímočaré, plné zámlk a zvláštního napětí, syrovosti, ale ne vulgarity, něhy a tápání. Výtvarně neefektní, a přece poetické, s rafinovanou zvukovou stopou a delikátní prací se světlem. Nemluvě o uhrančivě, ale nemagazínově krásném ústředním hrdinovi. Tento film je pro mě jako zjevení, nečekané, úchvatné.
Krátký náladový příběh o pouličním sexu, ale vlastně o lásce...
Napínavá, duchaplná komedie plná černého humoru. Párek medvědů sympatický, matka jednoho z nich na zabití, komisařka trpící fóbiemi zábavná a její syn roztomilý. Prostě Španělé to umějí rozbalit.
Další geniální dílo legendy německé kinematografie a neúnavného kritika kapitalistické každodennosti. Nemilosrdné vylíčení cynického gay světa tzv. vyšších vrstev, kde není místo pro přirozený cit. Režisér Fassbinder tentokrát navíc v ústřední roli prosťáčka, nikoliv svatouška (!), s nímž ostatní pěkně zametou.
Bolestné, originální, hluboké, šokující, prostě jako většina tvorby legendárního německého režiséra Fassbindera.
Z filmu čiší kalkul, tempo místy dost vázne, příběh s dětským hrdinou zavání koljovským sentimentem. A do toho pár erotických scén, které jakoby sem zalétly odjinud. Španělské filmy mám rád, ale tohle je sotva průměr.
Francousky noblesní, citlivé zpracování příběhu první velké lásky, bolestného coming-outu a všeho, co k tomu patří. Do poslední chvíle trnete, jestli to všechno neskončí špatně... Oba ústřední hrdinové jsou tak krásní...
Děsivé, ale cenné svědectví o zrůdnosti fašismu, o pekle netolarance, a tak trochu i o tom, že každý, kdo se chová homofobně je vlastně potenciálně fašoun.
Vtipné, i když trochu chaotické, výrazně inspirované Almodovarem a jeho filmovou poetikou. O kolik jsou Španělé napřed v emancipaci gayů, lze jen závidět. A ty spousty krásných kluků taky!
Velmi vtipný scénář, působivé mísení vážného s komickým, největší grády film získává vpádem skupinky gay-přátel do vážené domácnosti hlavního hrdiny. Už vím, kam letos na dovolenou: přece do jižní Itálie!
Zklamání. Čekal jsem novodobou variantu Mannovy Smrti v Benátkách, ale namísto toho jsem se dočkal tu méně tu více zábavného líčení starostí stárnoucího amerického galeristy. Milostná romance s mladým synovcem je velmi vágně nahozená, celý příběh plyne od ničeho k ničemu. Nejlepší z celé knihy je působivý přebal s krásnou fotkou.
Skoro se nechce věřit, že i dnes někdo dokáže natočit gay-film na takové úrovni, se silným, neočekávaným příběhem, živě zachycenými charaktery, výtvarně vytříběný a nabitý emocemi. Režisér evidentně zúročuje své zkušenosti z divadelní praxe, dokonale komponuje všechny složky filmu včetně hudby. S erotikou pracuje delikátně, ale o to sugestivněji. Rozhodně si nenechte ujít!!!
Film o něco zajímavější formou než obsahem, rozjezd pomalý, pointa trochu předvídatelná a předramatizovaná. Ale přesto pozoruhodný snímek, především výtvarnou kulturou, velmi intenzivním zobrazením vztahu dvou kluků (zvlášť ve vrcholné milostné scéně ve vaně), a tím, jak skvěle v něm muži hrají ženské role.
Ačkoliv Ginsbergovu poezii miluju a velmi si jí vážím, filmové Kvílení je pro mě jedno velké zklamání. Až na pár působivých "retro-scén" autorských recitací jde o kostrbatou skládačku nesourodých linií - paradokumentárního rozhovoru s básníkem, hraných vsuvek z americké soudní síně, kde byla Ginsbergova tvorba souzena za obscénost, a do toho ještě nevkusné animace, marně se pokoušející vyjadřovat obrazem obsah veršů.
