Plan B (2009)

"Vysoká třída". Opravdu zajímavý film - režií, kamerou, atmosférou, prostředím. Velice pomalu, postupně, řekl bych až stydlivě nesměle se rozvíjející příběh - stojí zato si ho zrovna tak pomalu vychutnávat. Neviděl jsem ho poprvé a určitě se k němu znovu vrátím. Je jako kniha, kterou člověk bere do ruky už podesáté a stále tam nalézá něco nového.

Bruno je machovské hátéčko, a taky šikovný intrikán, takže když mu dá Laura kopačky, nepokouší se zvrátit to trapným škemráním, ale oklikou zaútočí na jejího nového kluka, Pabla. O něm se říká, že to kdysi ze zvědavosti zkusil s kamarádem, a na tom Bruno vystaví svůj plán B: zdiskreditovat Pabla u Laury jako gaye. Krásně ho pomalu opřádá jako pavouk mouchu v síti (možný název filmu by byl i "Základy balení heteráků pro začátečníky"), pak se ale plán B zasekne. Všechno končí větou "Tak pojď, troubo", ale kdo ji komu řekne, to se do recenzí nemá psát.

Argentinský režisér Marco Berger patří k ikonám artového směru gay filmu, čemuž odpovídá i hodnocení na festivalech. Ihned zaujme klasicky krásná kompozice a vypiplanost záběrů. A také mimořádná doprovodná hudba výborného muzikanta Pedra Irusty. Berger má dokonale odpozorováno chování lidí v různých situacích, mimiku, gesta, záchvěvy hlasu, konverzace, a umí si také vybrat herce, kteří mu to přesně odehrají. Vyhýbá se nablýskaným prostředím a nablýskaným lidem. To hlavní se děje pod povrchem, a to může být problém: divák nemusí být vždy nastaven-naladěn tak, aby byl ochoten hledat v hlubinách mysli nevýrazných aktérů nevýrazného děje nějaká sdělení. Bergerovým filmům by možná prospěl samostatný scénárista, naladěný na stejnou vlnu, ale zkušený a nápaditý, ovšem tomu by se Berger asi těžko přizpůsoboval.

Moc příjemný snímek! Marco Berger začíná být můj oblíbený režisér a do Manuela Vignaua jsem téměř zamilovaný...

Španielske kúsky možem, majú vždy niečo naviac. Tu som si vychutnal mĺkve pasáže s časom na premýšlanie čo sa stalo a čo bude nasledovať.

Tento režisér natáča pre mňa... :) Nepochybujem, že pre mnohých bude tento film neznesiteľný - a ak budú mať trpezlivosť počkať až do konca, povedia si (a zatlieskajú) ako festivalové publikum: "no konečne". V celovečernom formáte Marco Berger vyrozpráva to, čo sa na webe udeje behom troch klikov. Svojim nenápadným spôsobom to môže byť ironický komentár k tomu, o čo všetko nás "praktické" a "instantné" internetové zoznamovanie ochudobňuje. Príbeh. Príbeh zoznámenia - zoznámenie ako príbeh.

Áno, je to neuponáhľaná, nežná rozprávka o tom, ako sa po sebe dvaja heteráci pozerali a okúňali a túžili a hanbili ... až. Koniec by som nemal prezrádzať. Dramatický oblúk tu vytvára to, čo je obvykle začiatkom alebo koncom hocakého iného príbehu. Túžba - hanba - strach - neistota z toho čo k nám cíti ten druhý (pocity ktorým čelíme všetci, ale tvárime sa že vďaka internetu sme ich obišli) tu vytvárajú sladké napätie v ktorom sa dá rochniť ako v horúcej vani.

Nechal jsem si ze všech Bergerových snímků zde uvedených tento až na konec a nezbývá mi, než dát samé desítky za tu ORIGINALITU SDĚLENÍ, za tu DOKONALOU NEDOKONALOST a samozřejmě chápu, že toto hodnocení nemohou dát všichni, ale jen ti, kterým snímek brnkl do jejich duševní struny …

„Křečovité herecké výkony a amatérismus“ viz předchozí recenze, to není to, že by na to herci ani tvůrci neměli, to je právě v těch argentinských gay filmech ta Bergerovská genialita …

Mě se film popravdě řečeno nelíbil. Velmi křečovité herecké výkony nedávaly prostor vžít se do pocitů hlavních hrdinů. Celé to na mne působilo velmi amatérsky.

Nevídaně živé a upřímnné zachycení zrodu milostného vztahu dvou kluků, nepřímočaré, plné zámlk a zvláštního napětí, syrovosti, ale ne vulgarity, něhy a tápání. Výtvarně neefektní, a přece poetické, s rafinovanou zvukovou stopou a delikátní prací se světlem. Nemluvě o uhrančivě, ale nemagazínově krásném ústředním hrdinovi. Tento film je pro mě jako zjevení, nečekané, úchvatné.

je lehký, neopírá se o nic vážného a přitom silný a mluví přesně o tom nejvážnějším :-)
Místy sem se sice ztratil v ději .... ale i tak to byl na Argentinu silný výkon :-)

skvělý...dlouhé scény, napětí, to jiskření...prostě bomba

Film popisuje netradiční způsob seznámení se dvou argentinců, kteří hledají cestu k sobě, skrz své něvědomé a možná i podvědomé činy / chování. Po shlédnutí filmu si říkám:

" Když je cesta k projevení vlastní touhy a přirozenosti blokovaná naším přesvědčením a myšlením, naše podvědomí nám najde jinou cestu, jak naší přirozenost projevit."

Pro vyprávění jsou použity dlouhé záběry na samotné aktéry, kteří nás provázejí příběhem celých 103 minut, bez přestání. Už od začátku je plan B prohlédnut a je nasnadě i samotný závěr filmu.

To konečné pochopení je prostě krásné a dávám i proto filmu status "Určitě doporučuji". Příběh není nic nového, trošku netradiční je. Přesto se mi líbí že i v dnešní době se může někdo zamilovat bez FB, seznamek a jiných "urychlovacích serverů"! Být v proudu svého života a potkat někoho je prostě něco úžasného:)

Popravdě? Od filmu jsem nic neočekávala, vlastně tak nějak ani nevím, proč jsem se rozhodla, že se podívám právě na něj. Nemám ráda tepláky a ještě míň chlapy v teplákách a taky nemám ráda dlouhé pohledy na vodu, přírodu či město, které člověku skoro nic nedají. Obojího je v tomhle snímku požehnaně. Přesto mě jaksi bavil, i když si myslím, že mohl být kratší, hutnější a přesto uvěřitelný. Ne že by nebyl, představitelé hlavních rolí si poradili velmi dobře, myšlenka filmu mě celkem zaujala, ale na 100% to pro mě prostě není, i když jsem si jistá, že se časem podívám znovu.

Edit: Po čase přidávám na hodnocení.

Opravdu pěkně vystavěný film. Nějak na mne z toho dýchl duch velkého Alžbětince. Se srdcem divno hrát. Nekouká se na to tak snadno, jako na vypulírované americké krasavce, ale to zmatení citů hrdinům taky věřím.

Pro mě jeden z velmi povedených gay filmů, pro mě v první desítce. Pod pláštíkem "ničeho" se děje velmi mnoho. "Plán B" se neplánovaně stává plánem A a nevíme co s tím... Kdo poradí? Mnoho z nás asi touto změnou plánů kdysi prošlo. Příběh je zpracovaný bez "šepotů a výkřiků", bez klišé, civilně a... věřil jsem jim to.Obrovské napětí se mění v uvolňující katarzi... Senzační!

Příběh se začíná vyvíjet zajímavě, ale má to jednu "vadu na kráse" - ono se vlastně nic neděje, nic se nestane.