Pensionat Oskar / Penzion Oskar (1995)

Filmy dánské režisérky Susanne Bier patří k těm nejuznávanějším na filmových festivalech, přesto jeden z jejích prvních filmů (natočený ve švédštině) zná málokdo, což je docela škoda. Hlavní postavou je Rune, táta od rodiny, ve které to moc neklape. Na rodinné dovolené v penzionu Oskar však Runeho pozornost brzy upoutá sošný blonďák a příležitostný kouzelník Petrus... Režisérka v tomto filmu zvolila téma, o kterém se ne úplně snadno hovoří, ale přesto se s tím poprala neuvěřitelným způsobem, za který si zaslouží maximální uznání. Natočila neuvěřitelně křehký snímek, který by mohl oslovit i non-queer publikum. V tom jí pomáhá nádherná kamera podpořená výtečným osvětlením, dokonalá ambientní hudba a v neposlední řadě přesně vedení herci. Pro mě osobně je Pensionat Oskar skvělým filmovým zážitkem, který bych si přál zažít v kině.

Každý žije svůj život a nejde aby problém řešil podle nějaké šablony. Těžká rozhodnutí.

Magický realismus v severském hávu. Příběh o milostném vzplanutí ženatého otce tří dětí k mladému skoro-kouzelníkovi během jedné rodinné dovolené je místy humorný, místy vážný, poetický i nelítostně realistický. Určitě stojí za zhlédnutí!

Tragikomický snímek z "minulého století" úsměvně zachycuje fascinaci otce rodiny mladým záhadným pomocníkem z chatek u moře.

Jestli někoho na světě upřímně lituji, jsou to čtyřicátníci, kteří "na to" teprve v tomto věku přijdou a nevědí si rady se svým coming-outem.

Zdá se mi, že oni jsou na tom dnes hůř, než mladí kluci.

Poněkud zvláštní snímek, místy poetický, o hledání a ztrátách (nejen sebe sama).