Recenzi napsal/a Meg
Unknown mě uchvátil od samého začátku, od prvních tónů úvodní melodie. Počáteční roztříštěnost a nejasnost tomu dala přesně tu atmosféru a nádech něčeho obyčejného a zároveň zvláštního. Příběh o rodině, který se postupně rozkrývá a slepuje střípek po střípku. Jako ta rozbitá sklenice v úvodní sekvenci. Plná lásky, zodpovědnosti, ale i strachu a zoufalství. Všechny ty emoce, které se čtou kolikrát jen mezi řádky písní. Líbil se mi ten styl vyprávění i zpracování. Vykreslení vztahů mezi postavami v průběhu času, herecké výkony všech zúčastněných i ta vizuální stránka dělá seriál výjimečným, alespoň pro mě.
Dospívání kluka ze zapadlého městečka zpracováno zvláštně milým způsobem. Ten je téměř v rozporu s tou neutěšeností prostředí, ve kterém žije. První lásky, zlomená srdce, zranitelnost, zklamání… z jeho strany žádná hra, ani zvědavost, v jeho věku obdivuhodná síla a jistota. Nejen ta, kým je. Nezapomenutelně zpracovaná cesta, kterou od začátku šel, koho na ní potkal a jak ho ovlivnil. Nečekaně sebejistá rozhodnutí, které lidi ve svém životě skutečně chce a jak ten život chce žít. To mě na filmu zaujalo více, než s kým konkrétně bude. Příběh více o něm samotném, než o nich dvou. Krásný film.
Tenhle taiwanský videoklip znám už z dřívějška, tenhle je ještě z těch "hezčích" optimističtějších. Hezky vyjádřeno, jak přijetí nejbližších je důležité pro přijetí sama sebe. Krátké filmy jsou fajn, na malém prostoru sdělí nějaký příběh, myšlenku. Ale většinou se na něj podívá úzká skupina lidí, někdo zainteresovaný, kdo to chce vidět. Obecně, hudební videa jsou takové... pro širší skupinu, možná. Jak je tam muzika, píseň... Než běžnej divák pochopí, na co vlastně kouká, už to třeba nevypne, dokouká, zamyslí se, trošku si poupraví pohled. Možná jsem naivní, ale přijde mi fajn to zkoušet.
Převálcovalo mě to. Líbivost možná prvoplánovitá, ale zatraceně chci fandit spolu s bandou teenagerů na Netflixu takovýhle lásce dvou kluků, která nemá hranice a chce být tady a teď… Líbila se mi postava Willa, kterou Edvin zahrál tak, že jsem někdy zapomínala dýchat. Brutálně osamělý kluk, který se plácá svým dospíváním a hledá vlastní cestu jak se vyrovnat s rolí, kterou nechtěl hrát. Cestu, kterou jít. Nejen s kým, ale i jak. Omar, sakra, jakmile začal Simon zpívat, spadla mi brada stejně jako Wilhelmovi. Krom toho, že jsem z něj nemohla spustit oči, je to i...
Hezké, beze slov, zajímavá atmosféra.
Na to, že je to japonské a jeden z nich skoro neslyší, tam byly úžasné rozhovory a bylo to nezvykle ukecané. Skvělý příběh, pěkně zahraný i odvyprávěný. Hodně se mi film líbil. A možná i proto, že ty vzájemné city nebyly tak jednoznačné a přitom o to silnější.
Působivý film. Ještě působivější hudba. Za detektivní zápletkou plnou intrik a manipulací, zasazenou do poloviny devatenáctého století, se schovává zajímavý příběh tamní společnosti a fungování světa plné nabídek, které se neodmítají. Děj možná více košatý, než se hodí ke komornější atmosféře, kterou utváří text písně a flashbacky do minulosti jednotlivých postav. Čekala jsem trošku výpravnější pojetí, některé scény vypadaly jak z divadelních kulis, přesto vizuální stránka plná barev, dechberoucích kostýmů a tanečních představeních skvěle dotvářela život v Man Suang.
Věděla jsem, že mě to sejme, ale že až tak… Věděla jsem, že je to smutné, znala soundtrack, ale… netušila jsem, jak moc mě zasáhnou ty emoce za tím, za tím textem a hudbou. Krásný, mrazivý. Styl vyprávění, kdy se v každém dalším díle zopakuje nějaká scéna z předchozího, stejný úhel pohledu, stejné dialogy a pak jedna věta či myšlenka navíc, která sevře srdce a posune to dál. Ty úsměvy, pohledy…
Vizuálně a akusticky naprostá pecka. Taková sbírka krásných kluků se hned tak nevidí. Z jednotlivých postav mě nejvíc zaujali Charlie, Way, Kenta. Takové rozporuplné postavy, se zajímavým příběhem. I když u Charlieho jakoby kus příběhu chyběl. Way i Kenta od začátku téměř do konce skvěle udělané postavy, herecky i koncepčně. Charlie takový neviňátko vůbec nevinný. Dostal mě tím jak vypadá, tím co a jak hraje a především jeho hlas a tón hlasu, jakým mluví. Hodně se mi líbí celkově ta akustika fantastická. Jak ty rozhovory, tak i ty hudební podkresy a namixovaná muzika, plus do toho ty motory...
Film jsem viděla před hodně lety v televizi. Stejně jako tehdy, i při opětovném zhlédnutí mě dostal jak film a jeho pojetí celkově, tak ten vztah mezi otcem a synem. Vtipný a občas otravně vlezlý. Výborné ty monology do kamery. Russel v kraťáskách paráda a Jack Thompson naprosto skvělý.
Takové neobyčejné rádiové povídání ze života jednoho kluka. Poutavě propojené ty hrané části se čtenými. Zajímavý ten Bossův vztah s Winem. Láska? Prý tedy ne, ale určitě zajímavé přátelství, ze kterého Boss dlouho dost získával. Krom otázek kolem dospívání a sexuality tady velký prostor dostala i dilemata lhát či nelhat, jak moc pravdy chceme slyšet. A ta nevěra, jak hodně má podob. Hlavní postavy mají každá své chyby a důvody, i ten příběh je nejednoznačný, tím jak vyznívá. Každý si z něj může vzít něco, co ho osloví. Ta Bossova rodina je možná vykreslena až...
Seriál, který mi sednul více, než jsem předpokládala. Perfektně udělaná ta blízkost dvou lidí. Spousta vrstev, i kdyby to nechali jen na kamarádské vlně. Trošku mi to připomíná čínské Stay with me, to mezi nimi blízko a je jedno jak, hlavně, že se mají. Dva lidi, kteří by se za běžných podmínek neměli šanci poznat. Rozmazlený bohatý kluk, a chudý mechanik s kriminální minulostí. A potkají se v okamžiku, kdy jim život ty hrany už zatraceně obrousil. Jeden zoufale hledá někoho, kdo se k němu bude chovat alespoň trochu „jako před tím“ a je...
Pilot na mě kdysi vybafnul na YT a neskutečně mě dostal. Úplně si pamatuju, jak v té různé směsi seriálů a videí na YT přišlo tohle, jako snový zjevení, zpomalení reality. A za nějaký čas se objevil seriál, a efekt se znásobil. Jednotlivé postavy se potkávají napříč časem v příbězích, které se prolínají do zajímavého celku. Poklidný styl, kterým je to natočeno, vzbuzuje zvláštní dojem. Jako by se tam nic nedělo, pomalé scény, pomalé rozhovory, pomalé doteky a milování a pomalu se tam odkrývají dost drsná témata. V některých scénách se mi úplně ježí bodliny. Ale tohle...
Film, ke kterému se vracím. Nejsem si jistá, jestli úplně ráda, ale dost často. Dostal mě příběhem, kde už díky synopsi bylo jasné, jak skončí, a já byla zvědavá, jak to pojmou. Ne, že bych úplně věřila tomu vztahu mezi Claire a Migsem. Poblouznění, vášeň ano, ale láska, zamilovanost nevím, tu jsem tam trochu hledala u obou. Ale ten vztah matky Claire a Pola, plný lásky, porozumění, ale i bolesti a výčitek svědomí byl hodně silný mix emocí. A ta láska mezi Migsem a Polem byla úplně hmatatelná od začátku. I když...
Fantastický seriál. Příběh, výprava, kostýmy, herci i hudba se mi trefili do noty. Ze začátku trošku bláznivě lakornový, postupem času jde komedie a ta lakornová protivnost stranou a do popředí se dostává strhující drama, intriky a romantika. Scénáristicky dobře vybalancované, každá postava má nějaký svůj příběh, které se tam odehrávají, ale netrčí z celku, jen obaluje tu hlavní linii. Zajímavý ten vývoj postavy Tiana, který se ze sebevědomého oblíbeného mladíka, mění v ustrašeného kluka, kterým se stává pod tlakem matčiných argumentů. A postupem seriálu si utváří nejen názor na sebe, ale i na život, který chce žít...
Tak trochu typický oscarový snímek, dostatečně depresivní, se spoustou emočně nestabilních postav, s pozitivním vyzněním v celém snímku. I když na sebe křičí ty všechny sračky, které si v sobě tak hezky léta střádají. Postavy uvěřitelné, přesně podle amerických šablonek, které se tak trošku snaží karikovat a ukazovat je v tom pravějším světle. Každý křičí, když je zahnaný do kouta, jen různě hlasitě. Každý potřebuje někoho kolem sebe, kdo mu pomůže nějakým způsobem přežít, a zároveň každý je na to svým způsobem sám a nikdo za něj nic neodžije. Tmavost a ponurost interiéru mi dost vadila, troška...
Krásný příběh. Sladkobolný snímek o přátelství a lásce. O všímavosti přátel a jak je jejich podpora důležitá v jakékoliv době. Tím, že byl snímek zabalen do historických kostýmů a odpovídalo mu i jednání jednotlivých postav, mu dalo něžně romantický nádech.
Čas od času zakopnu o tenhle film na disku a vždycky se bavím. Skvělá komedie na sobotní odpoledne.
Zajímavě propletená vztahovka přátel, milenců, kamarádů, současných i minulých. Žádná jednorozměrná pohádka, ale to přátelství, kamarádství, láska se proplétá se sobeckostí a vypočítavostí. Moc pěkná přehlídka všech těch lidských vlastností, které se snažíme skrývat. Vše pěkně vybalancované do zajímavého příběhu Zaujaly mě ty dialogy, které jdou většinou na dřeň a dost za hranu, snad ještě víc než jednání jednotlivých postav. Je dost zničující vidět, jak si kamarádi umí ublížit tím, co řeknou, protože přesně ví, kam ťafnout do živého. Nicméně i ty hezké či „ až pateticky hlubokomyslné“ rozhovory jsou dost dobře udělané. Většinu toho, co...
To bylo tak boží. Krásní kluci, skvělá muzika a písničky. Skvělá kombinace akčních i romantických momentů, příběh chvílema drsnej, smutnej a zároveň vtipný dialogy a to vše dojemně uvěřitelný. Celkově toho na strašně malém prostoru, sdělili hrozně moc. Možná jsem zaujatá a nekritická, ale užívala jsem si každou minutu. Hsu Kai alias Ze Rui je hrozně krásnej!!! Líbilo se mi, jak zahrál tu postavu - ze začátku lehkovážného bezstarostného floutka, za kterého schovával toho smutného kluka a pak všechny ty výčitky svědomí, snahu všechno odčinit, vděčnost za další šanci. Ai Di a Chen Yi byli...
