My Partner (2023)

Nádhera, film ma zaujal od prvých minút. Herci veru je na čo pozerať - fešáci, okrem hlavných protagonistov aj kamaráti stoja za zmienku Kaleo Pinto - Kona, Bryant de Venecia -Cedric 🙂. Hudobný podmaz perfektne dopĺňal dej a tradičný tanec v podaní dvoch mužov ma veru oslovil. Príbeh o ochrane rodnej zeme plus otázka prisťahovalcov a spolunažívanie rôznych kultúr, ale najmä nádherné zaľúbenie sa a prechod z počiatočnej nevraživosti, ladne, jemne prevedené, to sa našim fešákom podarilo zahrať. Perlička do kolekcie filmov, na ktorý sa s radosťou pozriem ak sa raz nájde vhodné video a ochota prekladateľov preložiť tento skvost. Snímka, na ktorú len tak nezabudnem a som rada, že nahliadam aj za prah svojej rodnej zeme.

Film, který měl nedávno premiéru na Los Angeles Asian Pacific Film Festival mě velmi příjemně překvapil. Nejen tím, kde vznikl, ale i tím, že je první nebo jeden z prvních BL z Havaje, skloubením jiných ras s trojjazyčnou mluvou (english, hawaiian, tagalog). Hodnotím celkovým dojmem a příjemně se mi dívalo na oba hlavní protagonisty, především Pili (Kaipo Dudoit, havajský herec, model a tanečník hula hula) byl tím správným "havajským osvěžením".

Skvělý námět zazdilo zpracování. Připomíná to spíše lepší školní cvičení na téma civilizačních problémů Havaje. Děj je víceméně opsaný ze spousty jiných filmů - 2 party se nesnáší, 3. osoba donutí spolupracovat 2 z nich, ti k sobě najdou cestu atd. Film má být o středoškolácích, ale někteří vypadají, že tu střední mají dávno za sebou. Hudba místy připomíná asijské BL seriály (asi proto, že i tento film tvůrci označují jako BL). Na druhou stranu má film výbornou kameru, herci to zvládli perfektně a i když je hudba někdy až vlezlá, jindy je naopak velmi příjemná. Celkově tedy dílo z kategorie "forma vítězí nad obsahem", v něčem dobré, v něčem ne, takže lepší průměr.

Havaj si na první dobrou neasociujeme s vyprahlou krajinou, kterou ždíme cestovní ruch obírající původní obyvatelstvo o různá práva, nejen k využívání přírodních zdrojů. Stejně tak si ji nespojíme se spoustou zahraničních pracovníků z chudých zemí pomáhajících plnění amerického snu druhým. Film je takovou environmentálně společenskou sondou. Jde na to velice dobře. Přechody mezi změnami postojů znesvářených stran vychází z logiky vývoje děje. Nepůsobí nuceně, naroubovaně. Až na cukrkandlově přeslazený, všeobjímající konec. Vím, že je těžké číst ve tvářích Asiatů. Zato z Piliho se dá číst jako z tlustého svazku výpravného románu. Tolik postupně se měnících emocí je radost sledovat. Hudba hezky dotváří celkovou pohodu.

Jedna velká krása, nejen prostředím, ale i rozdíly a odlišností.