Recenzi napsal/a zolo

Bohužel, pro mě nejslabší počin tohoto jinak skvělého režiséra.

Mnohokrát jsem přemýšlel, jestli těm Japoncům neubližuji, když říkám, že se na ty jejich gay filmy nedá koukat. Ani tentokrát si u mě reputaci nenapravili. Příběh je málo reálný, prezentovaný exaltovaným divadelním herectvím, které ve filmu působí nepřirozeně - zkrátka - otřesně. Je to sice jiná kultura s jinými měřítky, ale když filmu nevěřím jako celku...

Příběh typu "bylo nebylo", ale hezky a mile zpracovaný. Přistupoval jsem k tomuto dílku s určitou nedůvěrou, ale nutno přiznat, že s každým dílem se děj rozvíjí, nenudí, a byť se jedná o fikci, rád jsem podlehl dojmu věrohodnosti. Poklona představiteli mladého prince, super výběr, zahrál to skvěle, zato jeho matku - královnu - bůhví, na kterém selském dvoře ji našli. Těžko si to připouštím, ale jo... na druhou sérii, bude-li, se i těším.

Příběh si zaslouží plný počet hvězd, ale když cizokrajné produkce tvoří příběh z jiné země a doby, čuju průser a to nemluvě o použité angličtině. Tento film není výjimkou. Zaráží mě to o to víc, že Estonsko jako koproducent bylo kdysi součástí Sovětského svazu, proto se reálie přece jen mohly více blížit Břežněvovské době. Ti, kteří tuto dobu žili, asi budou vědět, o čem hovořím. Scénář by si zasloužil vypilovat a i herecké výkony zůstávají jen ve slabém průměru. Škoda, protože příběh je neotřelý, zajímavý a mohl být oslavován aspoň jako snímek "Dokud se tančí". Ale chladná anglická produkce nedokáže...

Je pravdou, že dobrých komedií je jako šafránu a Itálie zůstává jednou z mála zemí, kde občas nějaký ten flák k zasmání vznikne. Tady jakýsi pokus o "Mine vaganti II" je, ale zůstalo jen u pokusu. Casting to podřezává hned v úvodu, politická korektnost to doráží a ostatní složky zůstaly taky nedotažený. Aspoň ta nádherná lokace mohla být více využita, ale ani to se nestalo. Takže formálně film doporučuju, ale jdu si pustit origoš krásně milý Ozpetekům Mine vaganti (Neřízené střely), jehož pozici tato napodobenina nemohla ohrozit ani náhodou.

Tady jsem nenašel nic, za co by šel bodík dolů. Vše, jak má být. Brazilsko-mexická produkce mile překvapila. Moderní filmařské prostředky zachycují velmi dobré herecké výkony doplňované vkusně padnoucí hudbou. Skvělé.

Předpokládám, že tento příběh byl primárně určen k ukápnutí slzy. Pokud tomu tak skutečně bylo, ze mě slzu nevymáčkl ani jedinou, a až mě zarazilo, jak chladným mě zpracování příběhu nechalo. Když jsem trochu ve svých pocitech zapátral, uvědomil jsem si, že se nebylo s kým ztotožnit a jeho osud spoluprožívat. A v tom je problém tohoto, po filmařské stránce slušně zpracovaného snímku. Scénárista neseděl jen na dvou, ale hned na čtyřech židlích, a jak už to bývá, mnoho psů, zajícova - tady pointová - smrt. Nemusí být řečeno všechno, ale jedna nit by měla být ta červená. Tady, bohužel,...

Komorně hluboká a hezká psychoanalýza jednoho rozchodu. Téměř absentující hudba dotvářela hluchotu času, který se dostaví v čase "poté". Jsem rád, že většinou skandinávská kinematografie ukazuje život v realistické podobě, protože jen takto zpracované téma může naznačit cestu. Chytrý člověk ví, co s ní, hlupák se utíká k pohádkám.

Přeslazená limonáda. Tímto nešvarem ale trpí většina rozvíjející se dálně východní gay produkce, takže vyčítat tuto "přidanou" hodnotu zrovna tomuto filmu (na seriál jsem, bohudík, nenašel koule) by bylo nefér. Filmy...no, lépe řečeno pohádky z této lokality si buď člověk dětinsky oblíbí nebo jimi začne pohrdat a ignorovat. Obávám se, že začínám patřit ke druhé skupině. Nicméně, těmto produkcím nelze upřít, že do těchto pohádek nasazují docela hezké tvářičky. Bohužel však, tato "hodnota" je pro mě na udělení vyššího hodnocení trochu málo.

Těhletěch filmů už bylo natočeno neúrekom. Pokud si místo jednoho chlapa představíte ženskou, zbyde jen děj, který nic nového nepřináší a co víc, spíše nudí. Ale zas je třeba vidět ta pozitiva a sociální jistoty pro filmaře. Všechny ty dojáky, které doposud byly točeny v heteromódu (a že těch je) se budou překlápět do queer módu. No a při těch 72 či kolika pohlavích mají filmaři postaráno o práci na staletí dopředu. Víte, jak komedianti budou rádi, že na léta bude vystaráno na dárky pro fakany pod stromek? Ostatně... kdo by nebyl, že.

Brak, neboli odpad.

Námět je dobrej (pokud mě paměť neklame, švagří lásku jsme tu ještě neměli), ale zpracování není schopno vyvolat silnější emoce, silněji vtáhnou diváka do prožívání. Dle mýho i ta zápletka u vody (ať přímo nespojleruju) byla zbytečná, a když už ji tam tvůrci mermomocí chtěli, tak si zasloužila lepší zapracování do děje. I když exteriéry byly krásný, ale klíčování bylo poznatelné. Nic proti, tak se dělá spousta scén ve filmech, jen by to zkrátka nemělo být poznat. Škoda, že potenciál dobrého příběhu zůstal nevyužit.

Špatný béčkový horor či thriller, nebo ať už to nazveme, jak chceme, plný edukativních a neoliberálních sdělení. A samozřejmě, jak si doba žádá, i do toho Trumpa je třeba si kopnout, že.

Příběh typu "Bylo - nebylo" mi připadá trochu moc vyfabulovaný, trochu přitažený a taky ten telefonní automat s poznámkou o padání mobilní sítě... no, tím si u mě Dolan vysloužil dva černý puntíky. Ale za to casting, fantastická práce s hudbou, kamera, to vše je hodno Dolanového jména. Mé Dolanovy favority tento snímek z piedestalu nesesadil, ale i režisér par excellence má právo na své dny... vlastně... filmy.

Příběh není hloupý, jen zpracování pokulhává. Herecké výkony jsou podprůměrné, i když je vidět, že se kluci snaží. Hudba chybí, ale než použít zas nějakej otravnej klavír, tak raději to ticho, které se ke smutku i hodí. Sumasumárum... vezmu-li v úvahu, že se jedná o nízkorozpočťák, kde se z lejna bič neukroutí a kluci točili nejspíš za "děkuji pěkně", je asi namístě přivřít oči.

Ano, Vánoce jsou svátky i lásky, ale toto je na facku. Ani jsem nedokoukal.

Berger své tradiční postupy opět zahaluje lehce kriminálním nádechem jak už to udělal v jeho "Ausente". Upřímně... moc mi tahle jeho poloha nesedí, byť v tomto filmu je příběh už věrohodnější, než ve zmíněném "Ausente". Zobrazuje naivitu postpuberty ruku v ruce s rodící se zištností, kterou v závěru filmu klade do protikladu s citovou čistotou. Je přitom sympatické, že v žádném jeho filmu nepoučuje a nesoudí. Jeho už tradiční pojetí erotiky v takto laděných příbězích však nemá to patřičné vyznění, na které jsem u něj už zvyklý a které podvědomě očekávám. Jsem rád i za tento jeho film, byť v...

Ozona já zkrátka můžu a toto jeho Léto se mi líbí. Super týpci, mezi kterými to funguje, umějí hrát a dobře se na ně kouká, žádné ubrečené a ukňourané výlevy, žádná nerealisticky uřvaná a malicherná Amerika, do toho atmoška osmdesátek, dobře zapadající hudba, vše zpracované filmařským harcovníkem. Příběh je přímočarý, jednoduchý a co na tom, že nás Ozon tahá tři čtvrtiny filmu za fusekli. Ještě před závěrečnýma titulkama mu to stejně odpustíte.

Tento příběh by si zasloužil postavy více psychologicky prokreslit a příběh vypilovat. V některých chvílích až absurdní jednání postav se pak stěží chápe. Nicméně hlavní poselství vidím ve faktu, že za rozhodnutími v kterékoliv fázi našich životů neseme zodpovědnost. Tak už to hold bývá, že potlačovaná přirozenost nás přepadá zezadu v tu nejnevhodnější chvíli.

Tento film jsem shlédl po přečtení Václavovi recenze a podivil se, že tenkrát unikl mé pozornosti. Příběh je zcela neotřelý a originální, proto asi i možná trochu kontroverzní. Kdo v příběhu vidí zneužívání, úchylnosti či odpornosti, film vůbec nepochopil. Naprosto přesně to zhodnotil Václav a já bych jen dodal, že příběh předestírá několik témat a jedno, které je naprosto dominantní, je obrovská manipulace. Mladý kluk je dokonale a vychytrale vysáván jako citron trojicí dospělých jedinců. To ale není odsudek, jen konstatování, protože Jonas už není dítě a určité profity z celé situace také nejsou k zahození, že....