El cazador / Young Hunter / Lovec (2020)

Určitě stojí za shlednutí, určitě je poznat rukopis režiséra ale tentokrát je k vidědí vic než jeden polibek na konci přiběhu, ne že by filmvybocoval příliš ale přecejenom je vidět nějaký posun...

Berger své tradiční postupy opět zahaluje lehce kriminálním nádechem jak už to udělal v jeho "Ausente". Upřímně... moc mi tahle jeho poloha nesedí, byť v tomto filmu je příběh už věrohodnější, než ve zmíněném "Ausente". Zobrazuje naivitu postpuberty ruku v ruce s rodící se zištností, kterou v závěru filmu klade do protikladu s citovou čistotou. Je přitom sympatické, že v žádném jeho filmu nepoučuje a nesoudí. Jeho už tradiční pojetí erotiky v takto laděných příbězích však nemá to patřičné vyznění, na které jsem u něj už zvyklý a které podvědomě očekávám. Jsem rád i za tento jeho film, byť v mé filmotéce hodnot jeho dřívějších snímků Hawaii nebo Rubio nedosahuje.

Opět celkem podařený film Marco Bergera s typickým rukopisem. Mě se film líbil a téma určitě stojí za podívání.

Už i známý režisér Marco Berger se pustil do filmu, který má plnit také jakýsi výchovný účel. A celkem dobře. Vím, že jeho filmy jsou vy stylu dlouhého pomalého nic, a jsem rád, že zde z těchto zvyků trochu slevil. Ono by to jinak ten účel plnilo těžko. I tak mi přijde, že to bude pro teenagery zdlouhavé a nejasné. Ač zahráno výborně, měli být možná herci blíže věku svých postav (J.P.Cestaro měl 21 let, L.Rodrígez ještě víc). Sestříhání na menší délku by filmu prospělo a dovysvětlení některých skutečností taky. A taky by to chtělo lepší konec než to klišé s vodou.

Celkom sympaticky na mňa pôsobila kombinácia nesmelosti a skoro bezostyšnej intenzity s akou sa roztomilo šeredný Ezequiel otáča za chlapmi - niečo ľudsky povedomé z tých bezradných čias dospievania. Udivili ma aj reakcie jeho objektov záujmu - síce obvyklá studená sprcha, ale zároveň pomerne nenásilná, prinajmenšom mu dávajú vedieť že jeho pohľady vnímajú. Párkrát som sa s ním / za neho začervenal.

Hneď za tým nasleduje až príliš hladko sa odvíjajúce zoznámenie s Monom, tak trochu rozprávka, aj keď je tu viac "praktickej" sexuality než citového zaangažovania. Na Bergera zrýchlené, no asi adekvátne veku protagonistov. Monove silené úsmevy a hororová hudba (naozaj to bolo nutné?) ale naznačujú aj pre nechápavých, že toto je iný typ príbehu.

Berger sa očividne rozhodol po x filmoch "o topení kocky ľadu" (pomalom zapozeraní sa a otváraní sa chlapov, kdesi na dráždivej hranici medzi mužným vystupovaním a túžbou po blízkosti a nehe) urobiť niečo iné, edukatívny príbeh o nástrahach ktoré číhajú na dôverčivé tínedžerské slniečka. Síce to je chvályhodný počin - ktorý ma však skôr zaujal ku koncu: výčitky svedomia či do zlovestnej pyramídovej hry zatiahnúť ďalšiu nevinnú obeť (ktorú sme s ním tak trochu ľudsky spoznali); váhanie či a ako sa zdôveriť rodičom... ale predsa rozmýšľam či je to práve tá téma a ten príbeh, kde vynikne Bergerov rukopis a kde zaúčinkuje jeho spôsob budovania drámy. Povedal by som, že je tu na menej familiárnej pôde. Má tu viac postáv, ktoré načrtne, ale nestihne ich príbeh/motiváciu/pohľad dostatočne rozvinúť - a ono sa to celé nejako rozpadá, nie je tak úplne jasné komu fandiť. Príjemne napríklad pôsobila prítomnosť nebinárneho ale prirodzeného Juana Ignacia, chvíľu sa aj zapozeráme na svet z jeho pohľadu - a vzápätí sa vrátime k Ezequielovi.

Vo výsledom dojme vznikla ďalšia povedome tristná dráma o tom ako sa naivný tínedžer zrazil s vychcaným svetom dospelých. Ale čo je tu naviac, čo je tu iné, čo je pridaná hodnota? Poslednú scénu by som si možno aj odpustil ...

Jak píše Petr, typické bergerovské erotické napětí se v Lovci vytrácí. Vytrácí, aby bylo nahrazeno napětím zcela jiným. Takovým, jaké prožívají třeba ti, kdo lačně a vzrušeně sledují, kdy se k mouše lapené v síti konečně přiblíží vyhladovělý pavouk. Něco napoví už název, a fanoušci Bergera navíc určitě čtou anotace a recenze dřív, než film uvidí. O co půjde, je jim jasné.

Napětí jiné, Berger stejný. Náznaky, nápovědy, hudba, zvuky, ladění obrazu, zejména ovšem dokonalé zprostředkování nálad a vnitřního prožívání postav. Těžko říci, zda si téma mimo svůj obvyklý okruh Berger zvolil z vnitřních pohnutek, nebo vyhověl objednávce (nepokrytá didaktičnost ukazuje spíš na druhou možnost), ale Lovec je stále bergerovský. Zajisté, s výjimkou erotických scén (a postrádaného pnutí), kde dobrý vkus nedovolí nebrat ohled na věk aktérů.

Lautaro Rodrígueze, který zde hraje Mona, jsme mohli vidět jako Caíta v nenápadně výborném argentinském filmu Mi mejor amigo.
https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-filmy/mi-mejor-amigo

Z pověstného erotického dusna, tak typického pro Bergerovy snímky, díky kterému se daly s napětím sledovat dlouhé, téměř nic neříkající záběry, zůstaly jen drobky ležící u bazénu. Nevím, zda se nezalekl tabuizovaného téma, ale našlapoval kolem něho tak opatrně, že jsem měl pocit, jako by ho nakonec odstavil na vedlejší kolej.