Recenzi napsal/a petr12

Thajská BL produkce trpí pořád scénáristickou impotencí. V tomto projektu byli 4 - čtyři! Stále se opakují ty stejné motivy. Zde i včetně krátkých školních šortek. Několikrát mě napadla myšlenka užívání nových piktogramů. Varujeme před násilím, sexualitou a jinými možnými potenciálními riziky. Proč nevarovat před totálně zkresleným pohledem na ztvárněnou oblast? Vše přikryje tzv. umělecká licence. Začátek sliboval aspoň malou progresi v uchopení tématu. NJN...Slibem nezarmoutíš. Ohm mě zpočátku mile překvapil svým zralejším projevem. Než scénář zajel do vyjetých kolejí a stal se z něj typický kluk ve školní uniformě. Leng ve mně nevzbudil silnější reakci. "Přišel...

"Alba se narodila pro tebe. Ne, já jsem se narodil pro ní." Uvedená citace trefně vystihuje sílu emočního náboje letícího celým filmem s cílem zasáhnout divákovo nitro. V mém případě se trefil přímo do středu "terče". Srdceryvné drama o hloubce člověčenství a lásce v nejryzejší podobě.

Když v úvodu zaznělo, že je adopce přirozeným vývojem vztahu gay páru a začala se rozvíjet linka "nárokovosti", zapnula se ve mně výstražná kontrolka. "Chlapci, to není drahý kávovar, který jste si koupili do kuchyně, ve které nevaříte, aby nenačuchla výpary z oleje." Postupem času se naštěstí pozornost zaměřila na tátu, taťku a malého raubíře. Zatímco táta byl pevně ukotvený a nebylo nic k hrabání se v minulosti, tak taťka byl mnohem zajímavější kousek k bádání. Nevyzrálá osobnost, které byste na první, ale ani na druhý, natož třetí pohled nesvěřili dítě k adopci. Jeho vývoj byl zajímavý, často naivní....

Před pár dny jsem poslouchal zajímavý rozhovor s koreanistkou Michaelou Lee, která může sledovat, nejen kulturní, rozdíly z první ruky. Řeč se na chvíli stočila i k seriálové tvorbě. Tento typ námětu mi přišel zajímavý z hlediska střetu dvou rozdílných přístupů k životu. Pro Jihokorejce by mělo být povinností jej zhlédnout...na tzv. jeden zásah. Jiskření vydávající tření dvou rozdílných ploch, bylo téměř hmatatelné. Souboj živelnosti s přílišnou sebekontrolou. Příběh o (ne)splněných snech, ambicích, stavění a boření ochranných zdí, aby nakonec vyhrála l...a. My nepochopíme jejich mentalitu, stejně jako oni tu naší.

Lift Supoj Janjareonborn v roli Gota, byl přímo neuvěřitelný. Působil, jako kdyby mu jeho postavu šili přímo na tělo. Dokázal ve mně vyvolat širokou paletu emocí. Od "zamilovaní se" do něj, až po pohrdání. Yuyee Alissa Intusmith představující jeho protějšek - Rin, měla problém s projevem emocí. I když mluvila o štěstí, její tvář vyjadřovala přesný opak. Chování Guye (Aon Kasama Khamtanit), šlo "omluvit" jeho ošálením hlubokými city. Samotný příběh byl lehce předvídatelný, ale to patří k danému žánru "mýdlových oper" pro matky v domácnosti.

Japonská queer kinematografie mě stále fokáže fascinovat svým širokým záběrem témat. Úvodní doporučení použít při sledování sluchátka, má své opodstatnění. :-) Množství variant mužského uspokojení, doprovázené stále stejnými skřeky, ze kterých není možné dekódovat, zda byly projevem bolesti, vzrušení a nebo obojího, může samotného diváka i okolí (ne)příjemně zaskočit. Scény samotné jsou ale v rámci možností celkem cudné, ovšem dlouhé. Znatelně nabourávají budování vztahu dvou raněných duší.

#LookAtMe bych zařadil do kategorie povinného zhlédnutí. Začátek je opravdu komediální. Dva sourozenci "prankují" vlastní matku. Videa "postují" na YT. Životem jen tak proplouvají. Bez povinností, jen s vlastními právy, která jim jsou značně ukrajována po zveřejněni videa dehonestujícího pastora vlivné církve. I nenakalibrovaný gaydar pozná, s kým má čest. Následující nastartování justiční mašinérie je odstrašující. Bohužel se mnohé z filmu dá opravdu aplikovat i na naší současnost. Hlavně, když je reflektor politického, ekonomického a mediálního zájmu nasměrován primárně jiným směrem.

"Mluviti stříbro, mlčeti zlato." Dlouhý, až předlouhý konverzační snímek o zdánlivě ničem, postupem času o něčem málo. Původní myšlenka ve stylu:"Paničko, přišel jsem vám protáhnout trubky", v tomto případě:"Chlape, přišel jsem ti protáhnout výfuk", je dobrá pro porno, ve kterém tvoří krátký úvod před akcí. V tomto případě předcházela probírání manželovy nové zkušenosti ze všech možných stran. Takže...Zkrátit a méně mluvit.

"Ty ji miluješ a potřebuješ. Ona tě miluje, ale nepotřebuje." Citace vystihující podstatu snímku o sebeobjevování, rodinných poutech a prvním opravdovém zamilovaní se. Ze země, která patří mezi flyover states. Ve které bychom neměli čekat ranč pro zbloudilé queer duše.

To je taková blbina, ale roztomilá.

Hallmark je v televizní tvorbě ekvivalentem Hollywoodu. Také nabízí sny. Třeba o ideální americké rodině. Ta část z roku 1951, kdy rasová segregace byla všudypřítomná, je výplodem přímo vlhkého snu. Na mě příliš stresující děj. Vše ostatní je podle osvědčené metodiky.

WTF výstižně vystihuje tento umělecký počin. A že jich tam lítalo vzduchem. Úplné hejno.

Námět náhradního manželství, zasazený do prostředí tradiční japonské rodiny, ukazuje problematiku trochu jinou optikou, než jsme u Západní "sluníčkové" produkce zvyklí. Zobrazuje i stinné stránky této problematiky. Nepochopení, obavy a pochybnosti. I u samotné rodičky, které je věnována hlavní pozornost.

Díky ponuré atmosféře, od samého začátku, je jasné, že Shajiku nebude snímkem zalitým všeobjímající láskou. Jedná se o ten typ trojúhelníku, ve které nikdo nemůže vyhrát bez nějaké ztráty. Smutná podívaná, které však nechybí určité kouzlo.

Zřejmě největším překvapením byla pro mě univerzálnost pojetí, která by se klidně dala uplatnit i u věkově starších jedinců. I díky "novým technologií" a množství dostupných informací, někteří dospívají dříve. Pokud se jedná o mezigenerační srovnání. Lou Goossens byl typově a herecky naprosto geniální. Na rozmezí mezi dítětem s baculatými tvářemi a dospívajícím. Otec? Typický sebestředný chlápek slavící velký úspěch v hudební branži.

Souhlasím s názorem, že černobílé zpracování je přešlap vedle. Zachycený výsek naší společnosti je pestrobarevný, ne odstínem černé. Zpracování kopíruje německé trendy, na které trochu odkazuje. Ovšem s jedním podstatným rozdílem. Právem plně nezapadnout, na rozdíl od kamaráda, a jít si vlastní cestou i navzdory okolí. Část s pyramidou trefně popisuje postavení v tzv. gay komunitě. Chybí tam jen hláška:"Vy bílí, privilegovaní běloši." Méně ubrečenosti by to chtělo.

Formou zpracování mi snímek připomínal televizní inscenace. Vzhledem k silnému námětu by si zasloužil mnohem lepší péči profesionálů.

Při sledování jsem si vzpomněl na báseň, kterou jsme se učili na základní škole. Jiří Wolker, Poštovní schránka. "Poštovní schránka na rohu ulice..." V tomto příběhu nebyla modrá, ale červená. Byla hlavně...kouzelná. Zbytečně ke konci zkomplikovala nádherný milostný příběh dvou hereckých mistrů, odehrávající se v malebném prostředí.

Podařilo se solidně navodit dobu, ve které se holky snažily stát paničkami v budovaných perfektních rodinách. S milujícím manžílkem, dětmi jako ze žurnálu a tip top domácností. I za cenu manželovy homosexuality. Téma nesčetněkrát zfilmované. Tentokrát ale s jistou přidanou hodnotou.

Příběh o setkání se dvou ztracených duší, vydávajících se na společnou jízdu do "ráje". Zatímco jeden důvod byl znám od samého začátku, konání druhého, řidiče, nechalo velký prostor pro představivost. Jízda se nevyhnula pár ostrým zatáčkám a drncání. S nečekaným koncem společného dobrodružství. Je potřebné se věnovat i otázkám smyslu života a právu na jeho případné ukončení. Solidní herecké výkony umocnily místy hodně tíživou atmosféru.