Recenzi napsal/a petr12

Hezký příklad využití tolik oblíbených brýlí. Pomocí nich lze všemožně kouzlit. Měnit věk, charakterové vlastnosti, výraz...

Atmosféru devadesátých let zcela naboural vytažený...walkman to nebyl...smartphone.

Co byste dělali, kdyby do vašeho resortu, uprostřed luk, konečně zavítal platící klient? Udělali byste zřejmě vše k jeho plné spokojenosti. Když se do něj zamilujete? Snažíte se pobyt prodloužit na maximum možného. Jak to občas bývá, i v ráji mohou nastat trable. Stačí málo a vše se v prach obrátí.

Detektivní žánr je vystavěný, v drtivé většině, na hledání vraha, pomocí průběžně sbíraných indícií. Třeba britské kriminálky se vyznačují jednou zvláštností. Plný košík informací můžete před samotným závěrem vysypat, protož vrahem není pověstný zahradník, ale "ten vzadu". Co dělat, když znáte identitu záporáka téměř od samého počátku? Musíte si vystačit s postupným odkrýváním motivů vedoucích k trestné činnosti.

Gay variace Deseti malých černoušků od Agathy Christie, se odehrávala v nudistickém rezortu uprostřed pouště. Několikrát jsem si vzpomněl na českou komedii Ten svetr si nesvlíkej s Nárožným (a Janžurovou). Jen jsem si zaměnil svetr za spodní prádlo. Scénář byl solidně vystavěný. Jen ti herci byli toporní. Ne...Tu část těla měli v klidu (naštěstí). Autoři to mysleli zřejmě dobře, ale dopadlo to jako vždy. Taková céčková produkce.

V tomto případě by se dalo aplikovat rčení: „a tak žili spolu šťastně až do smrti”. Dobře, uberu. Minimálně do konce snímku.

Ne nadarmo se říká, že to, co se škádlívá, se rádo mívá. Konec hlášení.

Santiago žije v matrixu, který se nestřetává s realitou. Díky bujné fantazii a obrovské/ nevyčerpatelné zásobě barev, si buď přidá nějaký ten detail, nebo kompletně namaluje/přemaluje celý obraz. Chová se jako žena, která přesně neví, co chce a nepřestane, dokud to nenajde. Koho ale přesně hledal? Něho na "ideální poprvé"? Začátek něčeho déle trvajícího?

Už vás někdy napadlo, jak je možné, že dostávají šance lidé, kteří si je nezaslouží díky hereckým, pěveckým, tanečním...ne/kvalitám? The Sparkle in Your Eye vás zavede do zákulisí showbyznysu a poodhalí tajemství, o kterých se spíše na veřejnosti mlčí.

Na kdyby se nehraje, ale...Kdybych si před samotným sledováním přeložil synopsi, vyhnul bych se tápání v příběhu, který mi zpočátku nedával smysl. Po zhlédnutí jsem si v rychlosti projel kompletní film, aby se vše usadilo tam, kam má.

Spojeni minulostí, se setkávají v přítomnosti. Velice častý námět, který přímo vybízí k mnoha flashbackům. Pokud příběh posouvají kupředu, tak si své místo, jako v tomto případě, určitě zaslouží.

Andres Revo, v roli Alfa, předvedl naprosto geniální herecký výkon. Zlo z jeho nitra přímo magicky vyzařovalo už od samého počátku a navodilo atmosféru očekávání něčeho silně negativního, zavrženíhodného...Úsudek mě bohužel nezklamal. Jak hodnotit něco tak morálně odsouzeníhodného, ale zároveň herecký brilantního?

"Škaredinec na vycházce" nezapadá do rozšířeného konceptu lidí "ze žurnálů", které vídáme v rozličných produkcích. Některé vyloženě sází pouze na fyzično. Když vám "mořský muž", ne panic, jak jsem se mylně domníval, připomíná bývalého žáka, tak nutkání zmáčknout stopku během přehrávání sílí. Odolal jsem, ale byl to boj. To vám povím. I když jsem měl pocit, že mám pokoj plný much a v ruce jsem držel pomyslnou plácačku. Za odměnu mi bylo dovoleno nahlédnout do niter obou herců obnažujících vlastní duše. Nepopsatelný zážitek, za který děkuji.

Hlavní poselství příběhu o životě dvou cizích lidí na útěku zní: "Co znamená být černochem v Texasu? Před právem si nejste rovni."

Stínohra, které by pomohl černobílý obraz umocňující kontrast mezi životem a očekávanou smrtí.

Pohodlně se usaďte. Vyčkejte do zvonění pro opozdilce a po roztažení opony se nechejte unášet proudem barev a emocí. Bez přestávky na odskočení si na toaletu, popř. drink, vás může bolet zadek. Za ten zážitek to ale stojí.

Dídac je kluk s bohatou představivostí, který hledá nejen svoji sexuální identitu, ale i místo v rodině, která působí na první pohled kompaktně a harmonicky. Během jízdy na kolech, kolem Dunaje, která má rodičům připomenout začátek jejich vztahu, se Dídacovi začne zjevovat mořský muž, tedy říční. Původně jsem si myslel, že je protějškem panny - panic, ale mýlil jsem se. Nejprve se jen párkrát mihne nahý ve vodě, později už oblečený na souši. Cestou navštíví pár architektonicky zajímavých míst. I temnou uličku...To je vše.

Při sledování balkánských snímků na mě padá často tíseň a pocit návratu do našich devadesátek. Období hledání vlastní identity a budoucího politicko-společenského směřování. Tamní vesnice působí jako skanzeny, do kterých teprve nedávno natáhli kabely s internetem. Gay námět působí jako invaze z velkoměst. V tomto případě mají naštěstí kluci už zkušenosti z minulosti. Scénář i herecké ztvárnění působí opravdově a uvěřitelně. Zajímavým zpestřením je mladší brách s Downovým syndromem, který je až moc sociálně adaptovaný.

"That's so gay“...trefně vystihuje tento "vysoce obohacující" počin, který vznikl nejspíše jen proto, aby se utratily peníze z několika kinemografických fondů a ty si mohly odfajfknout podporu queer produkce. Dotační tituly mívají v požadavcích mnoho kolonek k odškrtnutí. Úvodní fráze na první pohled působí celkem nevinně, ale zlidověla tak moc, že ztratila svůj původní význam. Z hanlivého označení gayů se stala synonymem slov blbé, trapné...Přidal bych ploché a šíleně klišoidní. Zkrátka...Další medvědí služba komunitě.

Vertikální dramata jsou primárně natáčena pro mobilní streamovací aplikace. Sází na pěkný vzhled herců. Vše se podřizuje líbivému vizuálu. Může to na první pohled působit prvoplánově, snad i povrchně. Ruku na srdce. Do kin chodíme především na děj a nebo našeho oblíbeného herce, režiséra...I ty v sukních? Je to pohádka. Proč se ale občas nenechat konejšit příběhem o hledání prince, byť v hávu vlčím?