Podrobnosti recenze

Ke sledování jsem se inspiroval heslem:"Kdo je připraven, není zaskočen". Korejci jsou v projevech citů hodně zdrženliví, takže o projevy studu, trapnosti...nebylo nouze. Začít hned párovými seznámeními? Proč rozhovorům z očí v oči říkali randění? Chápal jsem aktivity - telefonní budka/dopisní schránka, jako prostředníky snižující míru stresu. Moc se neosvědčily. V první polovině byly zajímavé akční zážitky. Dramaturgie mi přišla slabá. Často jsem měl pocit, že potřebovali natočit pár záběrů a jít k dalšímu bodu ve scénáři. Od sedmého dílu došlo k pozvolnému tání ledů a odhalování niter. Začal jsem jim fandit a přál si, aby měli více prostoru k hlubšímu sondování. Co byla realita a co show, jsem už neřešil.

Druhá série se natáčela v zimě. V novém a mnohem světlejším domě. Koncept šesti a postupně dvou příchozích, zůstal. Trapnost a ostych hráli mnohem menší roli, než v první sérii. Bylo na první pohled znát, že většinou věděli, do jakého projektu vstoupili. Díky delší stopáži jednotlivých dílů, dostaly širší prostor...drby. Až při zpětném ohlédnutí mi došlo, jak moc si obě série byly podobné v utváření kamarádství a vztahů.

Co bylo dál, aneb setkání s grilovačkou a přespáním v chatě, bylo pokračováním jízdy na vlně diváckého zájmu. Dva páry se zúžily na jeden. Zmínky ze soukromí ostatních proběhlo jen tak, aby se neřeklo.

I přes drobné obměny, mi v třetí řadě přišlo, jako kdyby se koncept vyčerpal. Velice brzo děj zajel do vyjetých kolejí, jen s jinými jezdci. Přitom léto vybízelo k rozličnými, nejen venkovním, aktivitám. Všechny série působily cudně a tlumeně. Vztahy tří kluků se zase propletly. Nechyběly slzy, hodně slz, a dokonce i osobnější rozhovory. Chápu prodlužující se stopáž kvůli popularitě projektu. Ta však byla ke škodě. V určité době se "zastavil čas" a řešilo se stále to stejné, jen z různých úhlů pohledu.

14. díl navazoval na pobyt v domě s odstupem času. Věnoval se ale POUZE dvěma párům.