His Man (2024)

Původně jsem z hodnocení chtěl strhnout méně, byť za takovou pro někoho blbost jako zbytečné a otravné popisy (protože není přeloženo vše, tak ve fanouškovském překladu 1. série to tolik neštve). Takové ty, co se používají na sítích na storíčka, nebo jak se tomu říká. Účinkující třeba kýval hlavou, tak tam dali popisek "kýve hlavou". Nebo "trapné ticho" pro asi blbé diváky, kteří by to nepoznali ani podruhé, potřetí atd. Nicméně obsazení bylo sympatické, účinkující si k sobě nacházeli cestu už proto, že byli "mezi svými". Vykvetlo pár velmi hezkých romancí a pár kluků dokázalo za jediný týden skokově dospět. Už ve 2. sérii mi to ale začínalo haprovat. Tolik míjení se mi zdálo nepochopitelné hlavně proto, že se otevírali a rozpovídali ještě rychleji než předešlá parta. Do toho se jim tam jeden účastník prakticky sesypal a do konce zůstal v křeči. Aspoň že producenti prokázali větší empatii než ti od heteráckého Pekla pro nezadané a zrušili podobně až ponižující veřejný závěrečný výběr a nadále volili soukromější formu. Ve 3. sérii jsem navíc k obsazení ztrácel sympatie stejně rychle, jak se měnily jejich (po)city. A to si producenti vyšetřili poslední, možná největší ránu na úplný konec, kdy účastník ztrhal i samotný koncept pořadu (že byli v bublině, byl pod tlakem, nechal se strhnout a neuvažoval jasně). Vůbec - poslední třetina série se proměnila v takové slzavé údolí, že nemůžu ani pořádně ocenit, jak statečně si vedli dva nejvíce odmítaní, byť z odlišných důvodů. Sotva mě napadlo, že navzdory stereotypům o komunitě nejhůře dopadli twinkové s neseriózními profesemi, ve 4. sérii se s nimi roztrhl pytel. Ale hlavně produkce se kvůli nespecifikovaným problémům s jedním z účinkujících rozhodla ji nejen přetočit celou, ale i se tvářit, že je to natočeno poprvé. Sice jim to vydrželo sotva jednu epizodu, ale je to navrch poznamenané tím, že tu dramaturgickou chybu stále připomíná pár z předešlého natáčení, který se rozešel i hádá kvůli nové účasti. Padlo i obvinění ze snahy o zviditelňování, jež bohužel sedí i na převažující profesní zaměření zúčastněných. Vůbec mám dojem, že se tam vkrádá dosud výjimečná zlomyslnost, najmě když produkce nejen přidala hrozbu vyřazení, ale ještě to nechala na hlasování obyvatel komplexu (jeden dům už to není). // P. S.: Pokud by někdo byl stejně překvapený - dennodenní nanášení make-upu není odkoukané ze zákulisí hraných BL, viděl jsem to řešit i u herců (heterosexuálních) korromkom (vč. používání rtěnek). Zato jsem viděl jen tady, kolik z nich mělo zlozvyk si neustále upravovat prameny vlasů. A to i ty sčesané do čela, což je v jihokorejské kinematografii obecně poznávací znamení mládí, i když většina kluků s tím vypadá i kapku... ehm... nablble. Ať to mám z jedný vody: jihokorejský ideál mladíka/muže je zřejmě vysoký, štíhlý, s úzkým obličejem, výraznými rysy, velkýma očima a světlou pletí. Tedy to, co Jihokorejci obvykle nejsou, ale jsou tím až posedlí.

1. Série: Obecně nejsou asijské reality show tak vyhrocené, jako zápaďácká produkce. Japonská The Boyfriend byla originálnější, ale vzhledem k tomu, že His Man má natočené už 3 série, doletěla tahle první korejská vlaštovka docela daleko.
Na mě působila trochu těžkopádně. Stydlivost je možná v Koreji známka dobrého vychování, protože co pánové (věk 29+) občas předváděli... V jednu chvíli probíhá velké stěhování účinkujících a těch záběrů s kufry bylo vážně přehnaně.
Ale všichni kluci byli sympaťáci, ve výsledku si mě každý něčím získal. V závěru mě ten největší "klaun" ze všech, rozplakal. A to se žádnému filmu už dlouho nepovedlo. Takže u mě nakonec show splnila své emoční ambice.

Ke sledování jsem se inspiroval heslem:"Kdo je připraven, není zaskočen". Korejci jsou v projevech citů hodně zdrženliví, takže o projevy studu, trapnosti...nebylo nouze. Začít hned párovými seznámeními? Proč rozhovorům z očí v oči říkali randění? Chápal jsem aktivity - telefonní budka/dopisní schránka, jako prostředníky snižující míru stresu. Moc se neosvědčily. V první polovině byly zajímavé akční zážitky. Dramaturgie mi přišla slabá. Často jsem měl pocit, že potřebovali natočit pár záběrů a jít k dalšímu bodu ve scénáři. Od sedmého dílu došlo k pozvolnému tání ledů a odhalování niter. Začal jsem jim fandit a přál si, aby měli více prostoru k hlubšímu sondování. Co byla realita a co show, jsem už neřešil.

Druhá série se natáčela v zimě. V novém a mnohem světlejším domě. Koncept šesti a postupně dvou příchozích, zůstal. Trapnost a ostych hráli mnohem menší roli, než v první sérii. Bylo na první pohled znát, že většinou věděli, do jakého projektu vstoupili. Díky delší stopáži jednotlivých dílů, dostaly širší prostor...drby. Až při zpětném ohlédnutí mi došlo, jak moc si obě série byly podobné v utváření kamarádství a vztahů.

Co bylo dál, aneb setkání s grilovačkou a přespáním v chatě, bylo pokračováním jízdy na vlně diváckého zájmu. Dva páry se zúžily na jeden. Zmínky ze soukromí ostatních proběhlo jen tak, aby se neřeklo.

I přes drobné obměny, mi v třetí řadě přišlo, jako kdyby se koncept vyčerpal. Velice brzo děj zajel do vyjetých kolejí, jen s jinými jezdci. Přitom léto vybízelo k rozličným, nejen venkovním, aktivitám. Všechny série působily cudně a tlumeně. Vztahy tří kluků se zase propletly. Nechyběly slzy, hodně slz, a dokonce i osobnější rozhovory. Chápu prodlužující se stopáž kvůli popularitě projektu. Ta však byla ke škodě. V určité době se "zastavil čas" a řešilo se stále to stejné, jen z různých úhlů pohledu.

14. díl navazoval na pobyt v domě s odstupem času. Věnoval se ale POUZE dvěma párům.

Také čtvrtá série se odehrávala v zimě. Ta trefně korespondovala s atmosférou na bodu mrazu během prvních tří dnů. Kombinace známých a nových tváří se v mém případě minula účinkem. Změna účesu, u nevýrazného typu obličeje, ve mně vyvolá pocit kompletní změny.

Toto je snáď prvá zoznamka, ktorú som začala sledovať resp. nejaká reality show po xx rokoch a vtiahlo ma to. Pozrela som to na jeden šup a nielen prvú sériu, ale všetky tri. Juhokórejci majú čosi do seba. Zašla som, fíí fešáci ( vekovo od 20 do 36 najstarší ) sa celkovo vo všetkých troch sériách zišli. Ako spomínam v príspevku, vôbec to nie je len povrchné alebo hrané, ale otvárajú sa tu i boliestky a realita života, ktorú si viacerí z vás zažili, alebo zažívajú "na vlastnej koži". Druhé dve série sa trošku líšia v prevedení, ale slzy, objatia proste človečinu tam nájdete všade. Neľutujem čas, ktorý som tomu venovala.