Olympo (2025)

Tak nevím. Asi to nebyl úplně špatný seriál, ale dalo se to udělat lépe. Všechno se točilo okolo tří věcí.
- Coming out. Nic jednoduchého, a v týmovém sportu obzvlášť. I tady to bylo vidět. A pak... zavírání očí, mlžení trenérů, strach z prozrazení, vyloučení z týmu...je dobrý si to občas připomenout. Kluci namakaní, ale je jasný, že ragby není sport pro hubeňoury.
- Rivalita ve sportu. Vždycky byla, je a bude. Tohle mě vrátilo o hodně let zpátky..případ Tonya Hardingová x Nancy Kerriganová. Dokonce i herečky jim byly trochu podobné.
- Doping. Co k tomu. Jeden můj kamarád kdysi řekl..."Myslíš, že se dá vyjet Col du Tourmalet jenom na "chleba se sádlem"?
Tohle všechno tady bylo namíchané do jednoho celku. Plus k tomu byla přidaná banda sportovců, dopingová kontrola, která působila spíš komicky, než cokoliv jiného a nedotažená "detektivní" zápletka. Co se mi naopak líbilo? Ukázka vlivu přehnaně ambiciózních rodičů a přenesení svých cílů a tužeb na své děti.
A závěr? Překvapení? Dvě strany. U mě převládla... "Nevyhrává ten, kdo nejvíc dře, ale ten kdo je ochotnej zajít nejdál." Pan Zátopek by zaplakal...

Španělské seriály pro mě bývaly zárukou příběhů z "reálného života". Kamery, která zachycuje běžné dny docela obyčejných, a hlavně reálných, přátel. Opravdovost se však začala vytrácet. Jižanský temperament ustoupil tématům, ze kterých si nelze dělat srandu a brát s lehkostí...LGBT se stále přibývajícími písmenky. Zde se snoubila povrchnost se snobstvím, negativními charakterovými vlastnostmi. Ale...ta pomyslná jiskřička naděje naštěství zůstala. Včetně otevřeného konce s neuvěřitelným zábleskem procitnutí.

Přehlídka kýče a trapnosti pro jinou cílovou skupinu, než jsem já. Komu se líbí svalovci, bude jistě potěšen, stejně tak milovníci telenovel a kriminálek. Všichni se tu tváří děsně tvrďácky a cool. Nepochybuji, že si to svého diváka najde.