Recenzi napsal/a petr12
Úvodní záběry zachycující jízdu na motorce krásným, ale zároveň i velice drsným prostředím, dokázaly ve mně vzbudit silné emoce a mnohá očekávání. Během jejich prvního očního kontaktu jsem byl zcela lapen a pušťen až na samotném závěru.
Pobyt na "pionýrském táboru" spíše skrápěl déšť, jeden z mnoha aspektů celkově půvabného vizuálu. Oťukávací fázi mezi stromy liči, které to léto moc neplodily, provázela pro mě zvláštní pachuť pedo/efebofilie. Hu Yi Chen vypadal fyzicky příliš křehce a mladě. Inspirace knihou Call Me by Your Name byla hodně patrná. Jenže...Když dva dělají totéž...Filozofické chvilky působily příliš násilně naroubované. Snižovaly už tak pro mě nahlodanou důvěryhodnost. I když mezi kluky byla znát vzájemná sehranost. Bonusy byly jakýmsi pokusem o dojení vydojené krávy.
Dva kluci v noci u bazénu. Napětí mezi oběma stoupá. Atmosféra graduje až téměř k samému závěru. Konečně nastává očekávané vyvrcholení. Šok.
1. série Na volném kluzišti se můžete bezstarostně rozjet jakýmkoliv směrem a nebo, jako v případě Boyscation, vzít si na sebe těžkou masku, vsadit hlavně na dojem a pomalu popojíždět. Koncept této "seznamovací reality show", opouští společnou základnu, ve které všichni soutěžící sdílí životní prostor po pevně danou dobu. Kluci, bez uvedení jejich věku, se setkávají během poznávacích akcí. Spárováním účast končí a nastává taková rychloseznamka se dvěma novými účastníky. Místo k prezentaci dostávají různé queer spolky. Edukativní prvek protíná celou sérii. Vše se podřizuje pozitivnímu, spíše falešnému, obrazu naší komunity. ...
Parádní jízda přeplněným autobusem. Z nultého kilometru, do stanice...žili spolu navěky šťastně. Čistá romantika okořeněná stresujícími situacemi, která během sledování nenabízí skulinku k hlubokému nádechu.
Námět japonského střihu, plný zkratek a nelogičností, kterému by slušela delší stopáž. Spíše takový nástřel tématiky netradičního způsobu šikany se špatným castingem .
Nebojím se napsat, že se jedná o návrat ke kořenům. Do doby před promořením tvorby progresivisty dbajícími na korektnost v mnoha a často až absurdních, oblastech.
Naveen touží po velké indické svatbě, se všemi náležitostmi. Jenže je gay a rodičům se vyoutoval těsně před odstěhováním se z rodného domu, čimž je uvrhl do značné nejistoty. Po šesti letech potkává spřízněnou duši - Jaye. Bílého chlápka s indickým příjmením po adoptivních rodičích. Věčně zhuleného fotografa kýčovitých snímků, se kterým zažívá spoustu nových pocitů a spouští se kolotoč trapnosti(zábavy). K hereckému pojetí rolí nemůžu moc co vytknout. Ale...Karan Soni by byl výborný jako záporák, díky silně vyzařující negativní energii. Zde mě vyloženě...rušil.
Jak aktuální v dnešní turbulentní době, kdy naplno hoří israelsko-palestinský konflikt a mnozí neheterosexuálové se halí do palestinských vlajek, aniž by si uvědomovali postavení (nejen) sexuálních menšin, především v pásmu Gazy. "Ztrátou paměti" a snahou ohýbat dějiny jsme byli svědky při nedávných oslavách kulatin osvobození naší země především Rudoarmějci. I proto mě oslovilo pátrání v opomíjených vodách holocaustu. Sice některé pátrací postupy připomínaly znovu objevování kola, ale určitá zaostalost korespondovala se sexuálním neprobuzením hlavního hrdiny a retro zpracováním připomínajícím počátky amerických seriálů pro mladé. Kluci to zvládli, v rámci možností, se ctí.
Bububububu...dete se bát od začátku až do samotného závěru seriálu. Nebo spíše bavit. Další projekt ze stáje Oxin films. Se všemi klady, ale i zápory.
Ke sledování jsem se inspiroval heslem:"Kdo je připraven, není zaskočen". Korejci jsou v projevech citů hodně zdrženliví, takže o projevy studu, trapnosti...nebylo nouze. Začít hned párovými seznámeními? Proč rozhovorům z očí v oči říkali randění? Chápal jsem aktivity - telefonní budka/dopisní schránka, jako prostředníky snižující míru stresu. Moc se neosvědčily. V první polovině byly zajímavé akční zážitky. Dramaturgie mi přišla slabá. Často jsem měl pocit, že potřebovali natočit pár záběrů a jít k dalšímu bodu ve scénáři. Od sedmého dílu došlo k pozvolnému tání ledů a odhalování niter. Začal jsem jim fandit a přál si, aby měli více prostoru...
Seré breve al momento de morir bez příkras zprostředkovává výpověď z oblasti plné intrik, která je přisuzována spíše holčičí/ženské scéně. Po příchodu nového tanečníka Sebastiána a záhy věhlasného choreografa Mikaela, dochází k narušení zažitých pořádků a většina členů si nemůže být jistá svým postavením, ani místem ve sboru. Kromě srdečního vztahu s Arseniem, probíhá i čistě obchodní vztah Sebastíana s Mikaelem. Úspěch musí být po zásluze potrestán. I od osoby nejbližší. Ten se, stejně jako u nás, neodpouští. Se svojí troškou do mlýna přispěl i sesazený první sólista, kterému zloba z obličeje přímo tryskala. Připodobnil bych ho ke...
Sledování tohoto seriálu bych přirovnal k pití energetického nápoje, protékajícího celým mým tělem. Zvraty založené na "náhodách" byly sice občas úsměvné, ale vedly k očekávanému konci. Hodně se intrikovalo, kombinovalo a to vše v solidním kvapíku. Až na jednu výjimku. Pověstný kůl v plotě. Binha uzavřeného ve své ulitě. Ta veškeré jiskření odrazila.
Už jsem viděl mnohé, ale..."Vařit" na prázdné pánvi, jíst polévku z prázdného talíře a zároveň si ji i míchat, ještě ne. Pantomimu nesleduji. Zaměnit panenku za miminko už tak výjimečné není. Povýšit mluvící poleno k dokonalosti. Neuvěřitelné. Dobrý vtip. Mám ale pocit, že se mělo jednat o vážně míněný počin celého štábu.
Při zachycení probíhajícího sledu událostí záleží hodně na dramaturgii. Co diváckým očím bude zobrazeno a co naopak skryto. Přípravy jsou okořeněny i scénami ze soukromí. Se zapnutou kamerou nelze přesně určit, která scéna je jen pro efekt a která tzv. opravdová. Takže, buď držíte oběma palečky, aby se uskutečnil obřad a nebo, jako já, chcete vytěžit co nejvíce informací o obou. Střet introverta s výrazně mladším (afektovaným) extrovertem, je zárukou třecích ploch vyvolávajících spory. Od samotného začátku vládne chaos. Kde a kolik hostů vydá na celý úvodní díl a část druhého. Zapojení rodiny a přátel ve...
To lepší z brazilského hnízda, ve kterém se dají, z mého pohledu, najít spíše pukavce. Sázka na ústředního Adonise, v tomto případě Joãa Pedra Mariana, bývá riziková. Ne každému se musí trefit do vkusu. Šíp letěl spíše opačným směrem. Potkat Ricarda Teodora v noci? Prchnu a na místě raději nechám tlačítkový mobil a pár drobáků. Scénář samotný je kompaktní. Dilema, zda zůstat mladý s partou kamarádů a nebo být "usedlý" s nějakou vyzobanou slunečnicí, či se nechat "pást" - zajímavé. Závěr? Povzbuzující.
S přihlédnutím k dosavadním zkušenostem režiséra a dvou hlavních protagonistů, z nichž Kim Ji O působil před kamerou celou dobu ostýchavě, se jedná o solidně fungující dílko pracující s ověřenými postupy.
Většina, (nejen) asijské BL produkce, se věnuje sbližování protikladů. Přitom se bez společných vztyčných bodů nedá budovat kvalitní a hlavně dlouhodobý vztah. Existují vztahy sexuálně nenaplněné, které do klasických šablon nezapadají, ale existují. Je důležité je prezentovat. Jsem rád, že tento seriál natočili. I s tou úlitbou většinovému divákovi:"Žili spolu šťastně navždy." Byť v jiném složení. Když nemůžete lásku vyjádřit fyzicky, třeba kvůli jasným a neotřesitelným představám vašeho partnera, jsou to muka. Zvláště, když vám dojde rozdíl mezi zamilovaností a hlubokou láskou.
V úvodu si dovolím uveřejnit začátek synopse Martina Horyny:"Film můžeme sledovat, prožívat, hltat. Minh Quý Truong ovšem dobře ví, že některými filmy se můžeme i prosnít." Velikost souboru s titulky dává, vzhledem k délce filmu, tušit, že se nejedná o čistě konverzační snímek. Jedná se o typické dílo určené pro festivalové diváky. Jak s oblibou tvrdím, pro realizační tým, rodinu a přátele. Kdo nepochopí, není kulturně na potřebné výši...a podobné nálepky. Vraťme se ale ke snění. Už první obraz vám dá najevo, že pro pochopení musíte být bdělí a vnímaví. Pokud nechcete jen sledovat bezmyšlenovitě pohyblivé obrázky, tedy...
