Recenzi napsal/a Disk1
Nádherný film ve vší surovosti. Nelíbám není úplně příjemná záležitost, nicméně je to žijící právě režisérská legenda André Téchiné (a samozřejmě Manuel Blanc v hlavní roli), kdo mě ke svému slavnému snímku doslova připoutal. Kluk z venkova se vydá na zkušenou do Paříže, jenže místo vysněného štěstí štěstí nachází hodně ošklivé věci. Nelíbám upoutá velmi výrazným střihem, strhujícími scénami, které jsou na první pohled obyčejné, hodně rychlým tempem, takže ani nevnímáte ubíhající čas, a hlavně fantastickými výkony. Zmíněný Manuel Blanc mě okamžitě upoutal krásou a absolutně přesvědčivým výkonem, který mu uvěříte natolik, až si o něm pomyslíte, že by takový...
Po dvanácti letech viděno znovu na Netflixu a viděno dnešníma očima je až neuvěřitelné, jak jsem se divácky proměnil. A nebo že by Další čtyři roky brutálně zestárly? Těžko říct, ale skoro vůbec mě to nebavilo. Pár vtipných dialogových výměn by se možná našlo, ale po těch letech jsem měl pocit, že sleduju nějaký krotký televizní film na nedělní deštivé odpoledne. Holt mi příběhy zamilovaných stárnoucích politiků dnes přijdou jako strašně klišovité a vynucené.
Kluci z party stejně jako pozdější Andělé v Americe patří mezi zásadní díla amerického moderního dramatu. Dramatik Mart Crowley uvedl své Kluky z party na jevišti v roce 1968, a jelikož v té době se tiše zhroutil dávno překonaný Haysův kodex, hra se už o dva roky později dostala na stříbrné pláno. Režie se tehdy ujal William Friedkin (Francouzská spojka, Vymítač ďábla) a jeho celovečerní verze Kluků z party patří k zásadním a zcela průlomovým snímkům, protože poprvé zobrazoval gaye bez jakýchkoli stereotypů, přičemž herecké obsazení bylo totožné jako na jevišti a právě tato skutečnost přispěla k jeho legendě. O...
Zatím patrně nejstylovější film letošního roku. Luca Guadagnino povýšil melodrama s milostným trojúhelníkem na něco většího - mám ještě teď pusu dokořán, protože jsem něco tak geniálního nečekal. Samozřejmě je to herecký koncert všech tří zúčastněných, ale kdyby jenom to - je to nádherně sestříháno, skoro celou dobu do publika práší Reznorův a Rossův božský soundtrack a hlavně - já se po celou dobu nemohl nabažit těch esteticky nádherných záběrů na oba challengery. Mike Faist a Josh O'Connor jsou tu tak moc sexy, že už ani víc sexy být nemůžou. Ty jednotlivé scény s nimi... Úplně jsem z toho odvařený...
První série: Elita je de facto španělská telenovela ze školního prostředí. Ale geniálně natočená telenovela, alespoň pokud jde o první řadu, která před pár lety určitě musela vzbudit pozornost nejen v domovském Španělsku. Elita komplexním způsobem zobrazuje konfrontaci mladých lidí z bohatých a chudých rodin, do toho řeší náročná témata jako drogy, homosexuální orientace, náboženství, vztahy dětí a jejich rodičů, která nejsou cizí ani středoevropskému publiku. Do toho je průběžně prostřiháváno do vyšetřování vraždy jedné studentky. Elita je velmi dynamický a návykový seriál, který si vás podmaní už od první dílu a do konce první řady vás nepustí. Bonusem je...
Zaplať Bůh za seriály jako Jednotka Q, jež už naštěstí nejsou jenom smutnými dramaty o tom, jak všichni queer lidé špatně skončí a na konci se hromadně dojmeme. Dospělé, hravé, zábavné, odvážné a přesně to sedne mému naturelu. Netypická animace, skvělé fóry na všelijaké stereotypy o gayích a celkově parádní oddychovka, která si vysoké hodnocení zaslouží nejen pro svou ojedinělost. Snad jednou vznikne nějaké pokračování.
Skvělý seriál z dějin Anglie plný intrik a politiky, tak jak to mám v těchto kostýmních produkcích nejraději. Vévodu z Buckinghamu si většinová veřejnost vybaví z roamntického pojetí Alexandra Dumase staršího (Tři mušketýři), ale on byl ve skutečnosti mnohem komplikovanější postavou. Skvěle natočeno, Julianne Moore v roli Georgeovy matky Mary je absolutně dokonalá a Nicholas Galitzine v roli George Villierse je nejen velmi půvabný, ale také nemá problém s nahotou, což oceňuju, protože se mi na něj koukalo moc hezky. Každopádně postupná proměna z křehkého mladíka v dokonalého politického intrikána probíhá zcela přirozeně a Nicholas tak dokazuje, že není jenom...
Mexický snímek Jednou se potkáme je nádherným, ale zároveň silně depresivním příběhem o americkém snu, kdy se vám splní životní sen, ale zároveň se vám tento sen stane pastí. Fakt mě to dostalo. Vysoký počet hvězdiček je právě za onen nadčasový přesah.
Ono těch deset hvězdiček může být pro někoho příliš, ale za sebe jsem hodně spokojený, protože mi tento tchaj-wanský žánrový mišmaš přišel neuvěřitelně zábavný. Mladý policista se podivuhodnou náhodou stane manželem mrtvého mladíka, jehož duše nicméně stále putuje po tomto světě. Žánr střídá žánr zvrat střídá zvrat, je to napínavé, zábavné, dojemné a v neposlední řadě ústřední pár hrají velmi hezcí herci, což je pro mě osobně velké plus. Občas tyhle pro Evropana žánrové experimenty jsou příjemným diváckým zpestřením.
Silný, působivý a velmi znepokojující dokument nejen o slavném berlínském klubu, který před sto lety sehrál roli útočiště pro tehdejší německou queer komunitu. Po formální stránce jde o klasický dokument s mluvícími hlavami a hranými scénami, ale obsahově jde o něco natolik silného, že jsem se při sledování neubránil emocím. Aneb jak jste obětními beránky nejen pro nacisty, ale i pro další německé vlády po skončení druhé světové války, kdy nadále platil ostudný paragraf 175. Vyprávění jednoho z posledních žijících pamětníků je neuvěřitelně silným zážitkem a je jenom dobře, že jsou taková svědectví zaznamenána, protože je stále co objevovat. Hrané...
Netušil jsem, že mi může k srdci přirůst seriál o jedné zadlužené švýcarské farmě a rodině, jejíž členové a členky jsou všechno, jenom ne tou rodinou, kde všichni drží pohromadě. Nové výšiny aka Neumatt působí na první pohled jako seriál, který běžně sledujete někdy odpoledne na Primě, ale tady se hraje vyšší liga. Nové výšiny nejedou na první signální a k jednotlivým postavám je velmi těžké vytvořit si bližší vztah, nicméně casting je neskutečně trefný a jednotlivé herecké výkony hodně přesné. Stejně tak i technická stránka se švýcarskou precizností. Proniknout do této farmy není nijak snadné, ale pokud dáte Novým...
Poláci mě svou filmografií pokaždé překvapí. Snímek Hyacint mě úplně dostal především naprosto autentickou atmosférou 80. let minulého století a skvělou kamerou. Ta úžasným způsobem pracuje se světlem a stínem a díky tomu se tísnivost celého filmu přenáší i na diváka. Hyacint byl název operace polské Státní bezpečnosti proti lidem z queer komunity, kteří si nejen v komunistickém Polsku nemohli být jisti svým životem. Vše začíná vraždou jednoho gaye, která ale pro mladého policistu Roberta není uspokojivě vyřešena, tudíž se rozhodne zjistit pravdu na vlastní pěst. Hyacint je silné drama, které se vám zaryje pod kůži a nedá vám vydechnout...
Mexický historický snímek Párty pro 41 o ženatém kongresmanovi, který se zamiluje do svého kolegy. Zápletka je samozřejmě ohraná, i když je v tomto případě inspirovaná skutečnou událostí. Ale ten snímek má fantastickou kameru a výpravu, na kterou bylo radost pohledět. O fantastickém kontrastu světla a stínu ani nemluvě. A celé to podtrhuje hudba z Bizetovy Carmen. I když vám samozřejmě musí být jasné, jak to asi skončí, Párty pro 41 je nádherným diváckým zážitkem, který vám nějakou dobu bude rezonovat v paměti.
Touha po lásce, vlastním životě a svobodě versus rodinou sešněrované indické tradice. Skvělý poetický snímek s nádhernými melodiemi a nádhernou kamerou. Není úplně jednoduché v pomalém tempu plynoucí Kobaltovou modř sledovat, ale vnímaví lidé jí budou přímo okouzleni.
Pokud chceme vidět kvalitní a zároveň napínavé drama, není třeba jezdit moc daleko. Stačí si to namířit k našim sousedům do Polska. Minisérie Naprostí začátečníci vás o pravdivosti těchto slov brzy přesvědčí a zcela jistě si vás podmaní. Zápletka je možná klišovitá, ale zpracování je výborné. Naprosto přirozená chemie mezi jednotlivými herci a herečkami, perfektní dialogy, autentická kamera a výprava. Ústřední trojlístek to celé táhne dopředu a vás bude až do konce zajímat, jak to celé skončí. Přál bych si něco podobného a otevřeného i v české produkci.
Svěží seriál s jiskřivými dialogy, fantastickým hereckým osazenstvem, emocemi a dojetím. A navíc z univerzitního prostředí. Sedlo mi to a věřím, že něco podobného na mě ještě vykoukne. A filosofie není mrtvá, právě naopak.
"Aby nás čas a prostor nerozdělily." Režisér Ferzan Ozpetek je v evropské queer kinematografii pojmem a ani jeho zatím poslední snímek se nedrží zkrátka. Tentokrát slavný tvůrce nabízí nádherné melodrama o dvou mladících, kteří se se do sebe zamilují, ale čas a prostor je na dlouhá desetiletí skutečně rozdělily. Nový Olymp je výjimečným diváckým zážitkem plný emocí, jak to umí kromě Ozpeteka snad jenom Pedro Almodóvar, který by z Nového Olympu měl jistě velkou radost. Oba hlavní představitelé - ač prakticky začátečníci - jsou ve svých rolích úžasní a chemie mezi nimi je i na těch pár chvil fantastická. Skvěle...
Scénárista a režisér Andrew Haigh má nezaměnitelný rukopis a ani jeho další film nezůstává dlužen pověsti vybroušeného díla plného autentických dialogů a chemie ústředního páru. Andrew Scott, Paul Mescal, Clare Foy a Jamie Bell zde předvádějí nádherný herecký koncert a celý závěr vás emocionálně smete. All uf Us Strangers je výjimečný počin a je velká škoda, že není k vidění na velkém plátně, protože to by pro mě byly ještě větší emoce.
Hodně silné seriálové dílo z Ameriky v letech 1953 - 1987. Fellow Travelers patří mezi zásadní seriály, které ztvárňují období známé Američanům, ale dnešnímu evropskému publiku tato éra zase tak známá není. Samozřejmě že mccarthismus, rasismus, homofobie, válka ve Vietnamu, Harvey Milk a nemoc AIDS leccos napovídají, ale ne každý zná celé souvislosti. Fellow Travelers přístupnou formou alespoň částečně podává, čemu museli lidé tehdejší doby čelit. Kdy jste si nemohli být jisti svou kariérou a životem, protože jste neodpovídali "morálním" požadavkům tehdejší a de facto i dnešní společnosti. Kdy se lidé snažili přežít a platili za to strašnou cenu. Matt...
Kdo by si byl pomyslel, že se heritage filmy dočkají takového nádherného comebacku... Saltburn ale není snímkem pro každého a své publikum bude patřičně rozdělovat. Patřím do skupiny nadšených diváků a to hlavně za dechberoucí herecký koncert Barryho Keoghana. Ten zde ztvárňuje dalšího společenského outsidera a podivína, který je ale podivínem pouze na první signální. Jacob Elordi a Rosamund Pike mu více než dokonale sekundují. Saltburn je formálně a esteticky dokonale stylový snímek, který si jednoznačně zaslouží pozornost a nejrůznější ocenění. A za zcela poslední pasáž s Barrym jsem režisérce velmi vděčný.
