Homem com H / Latinská krev: Balada o Neyi Matogrossovi (2025)

Téma i postavy jsou mi vzdálené, ale i tak si myslím, že to je dobře natočený film o někom, kdo je pro Brazilce nějak významný. Z příběhu později vypadl bratr, vzhledem k délce filmu mohlo být více informací o dospívání a použití stejného herce pro zobrazení 20letého a 40letého taky nebyla zrovna vhodná volba. Nutno ale uznat, že Jesuíta Barbosa svou roli zvládl skvěle. Ostatně není to jeho první role v gay filmu. Úsměvně působila v určitých momentech kamera, kde byl znát jasný příkaz, že divák Netflixu nesmí být moc pohoršen, přitom samotný obsah filmu taky nese téma cenzury. Pohled na svět umělců je myslím celkem výstižný.

Dokumentární film Homem com H / Latinská krev: Balada o Neyi Matogrossovi z roku 2025 je fascinující, vizuálně podmanivá a emocionálně nabitá pocta jedné z nejvýraznějších osobností brazilské kultury – zpěvákovi, performerovi a queer ikoně Neyovi Matogrossovi. Režisér Esmir Filho (Seashore, Alguma Coisa Assim) přináší kaleidoskopický portrét, který spojuje archivní záběry, stylizované rekonstrukce a intimní rozhovory do strhující filmové eseje o identitě, sexualitě, umění a svobodě.

Drzý, jemný i elektrizující
Ney Matogrosso je známý svým androgynním vzhledem, nekompromisní otevřeností a nezaměnitelným hlasem. Film se nebojí být stejně odvážný jako jeho hlavní hrdina – střihy jsou rychlé, kamera snová, hudba rytmicky pulzuje a divák se často ocitá na hranici reality a umělecké performance. Estetika filmu připomíná koncertní trip, kde se hudba stává cestou k duši. Mnohé momenty připomínají i Gaspara Noého nebo Almodóvara – v barvách, v symbolice, v emocích.

Život mimo normu
Filho však nejde jen po efektech. S citem vrství rozhovory s Neyem, v nichž se otevřeně mluví o jeho dětství v armádní rodině, coming outu v homofobní Brazílii 70. let, o boji s cenzurou i o láskách, které formovaly jeho tvorbu. Dokument ukazuje, jak moc byl Ney nejen hudebním vizionářem, ale i politickým aktem – už jen tím, že byl jiný. V mnoha ohledech je film i výpovědí o queer historii Latinské Ameriky, plné bolesti, ale i hrdosti.

Slabší místa?
Film místy trochu trpí roztříštěností – ne každý divák si oblíbí jeho fragmentárnost a stylizaci na úkor klasické narace. Pokud čekáte "klasický dokument s kapitolami", můžete být zmateni. Ale pokud přistoupíte na pravidla hry, otevře se před vámi neobyčejně silný, poetický a důležitý film.

Závěr:
Homem com H je víc než jen portrét jedné legendy. Je to oslava svobody být sám sebou – bez kompromisů, bez strachu, s rozmalovaným obličejem a otevřeným srdcem. Ať už Neye znáte, nebo se s ním setkáváte poprvé, odcházíte z kina jiní – otevřenější, citlivější, svobodnější.

🟣 Doporučeno všem milovníkům hudby, queer kultury, dokumentární poezie a všem, kdo věří, že odvaha být jiný může změnit svět.

Pôsobivo natočené a herec Jesuíta Barbosa sa excelentne ujal hlavnej role. Party všetkým hercom sadli, je to nevšedný zážitok. V komente pridávam link na reálneho Ney Matogrossa a jeho tvorbu.

Životopisné filmy, to je množina projektů, co vyhledávám. Pokud je snímek dobře udělán, tak každá postava má svůj více či méně pravdivý příběh, je tam to, co u smyšlenin moc není - lidství. A přesně tak tomu bylo u tohoto projektu, rozepisovat se nebudu, už zde bylo téměř vše napsáno. Působivý projev hlavního představitele, ale pozor, i mnoha dalších rolí a postav, hudba. Šedesátá léta v Sao Paulu na ulici sice byla trošku zidealizovaná (myslím ta auta, komparz, ne příběh), ale nebudu za to ubírat bod za zpracování. Hezký zážitek.

Ney Matogrosso. Měla jsem v povědomí, že někdo s takovým jménem a hlavně hlasem je, ale nikdy jsem ho cíleně nevyhledávala, neposlouchala. Teď jsem to napravila. Životopisný film je, aspoň myslím, hodně povedený...nejsem hudební kritik ani znalec, ale pokusím se vyjádřit moje pocity.
Nepřemýšlela jsem, jen jsem do sebe pustila hudbu, zaposlouchala se do Ney-ova hlasu (kontratenor), vnímala extravagantní kostýmy a sledovala jeho nelehkou životní cestu, která byla už od dětství hodně ovlivněná přísným otcem, kterého zde skvěle zahrál Rômulo Braga. Touha po svobodě, naslouchání přírodě a její propojení s jevištěm, jeho "já" schované za maskou, vypuštění vnitřních démonů, vášeň, pohyby... to vše se odráží v celé tvorbě. Hudební skupina, zpěv, manažeři, cenzura vystoupení, vztah s otcem, přátelství, holky, kluci, sex a zase sex, partner, AIDS (80.léta)...bylo toho opravdu hodně.
Je to hodně kontroverzní umělec. Jeho tvorba se asi nebude líbit každému, a přesto ovlivnila a okouzlila davy. Časopis Rolling Stone ho zařadil mezi tři největší brazilské umělce všech dob.
Naprosto mě dostal charismatický Jesuíta Barbosa/Ney. Jeho "vykroucené" pohyby, emoce, oči, mimika...miluju, když herec nemluví, a vy si přesto jen z výrazu tváře dokážete přečíst vše, co se v něm zrovna odehrává. Nevím, jak moc se přiblížil originálu, ale v jeho podání mi přišel Ney hodně zajímavě...nevím.. zahraný, podaný, vykreslený. 1.srpna oslaví Ney Matogrosso 84 let a když jsem zjistila, že stále ještě vystupuje, musela jsem před ním jenom smeknout.