Podrobnosti recenze

Největší problém mám vlastně s hlavní dějovou linkou. Jednak nám je spousta podstatného z ní skryto (jak přesně to bylo mezi nimi v dětství, co se stalo při/po natáčení a jak to vlastně skončilo) a také se těžko vžiji do pozice třicátníka se zmatenou orientací. Navíc když prostředí se nezdá být jakkoliv homofobní (naopak například postava Pier-Luc Funka se mi nejeví jako hetero) a tudíž necítím žádný tlak okolí cokoliv tajit/nerozvíjet.
Konflikty nebyly tak extrémní jako v Dolanově debutu, a i když stále je to všechno "velmi pomalé", tady se to dá celkem přežít, protože se něco málo děje...
Kromě scénáře ale musím i chválit. Vynikající práce s hudbou, kde se prolíná klasika s modernou, herecké výkony, kdy se spousta emocí zrcadlí v hrdinech i beze slov.