Podrobnosti recenze

Dvojice DaouOffroad mě zatím míjela. Daou mi nikdy nebyl, už od pohledu, moc sympatický. No nemohla jsem se mýlit víc. Daou není klasický hezoun, ale objevila jsem u něj, aspoň pro mě, neskutečnou vnitřní krásu, charisma. "Century" jsem zhltla za dva večery, i když se děj občas vlekl, občas byl trochu zvláštní, občas nelogický, občas lehce afektovaný. Každopádně byl ale zajímavý, mystický, pětibarevný. Jasně, malinovka i zásoby pasty na zuby na celý rok trochu rušily, ale co už...Jinak chemie mezi klukama byla skvělá, hmatatelná, neobyčejná. Všudypřítomný, "americký" Offroad-ův (Vee) úsměv za všech okolností, vykouzlil úsměv i u mě. Zaryla se do mě i jeho bolest ze ztráty moudré babičky. Jejich společné chvilky v nemocnici byly hodně emotivní. Hltala jsem i San-ův vnitřní boj přítomnosti s minulostí, boj se svými city i s účinky jedu z kamene pěti barev. U sledování mě držely i další postavy. Skvěle zahraná Ju, doktor Third (oblíbený Pond) i Tao a Ton a samozřejmě malý San (miláček Thong z Khemjiry).

Příběhy s nádechem mystiky, s vůní vonných tyčinek a se sympatickými herci mě zkrátka vždycky dostanou.

"Teď už vím, že lpět na minulosti, snít o něčem, co už se stalo, přináší jen trápení. Od teď budu žít přítomností tak šťastně, jak jen budu moct."