Recenzi napsal/a Míšová
Fanatická a pokrytecká Hilary Faye, vyvrhel Mary, vozíčkář Roland, skvělá kámoška a židovka Cassandra, skejťák Patrick a gay Deane. Co mají ti všichni společného? Boha? Ani omylem... Skvělá satirická komedie. Škoda, že ke konci to trochu ztrácelo tu počáteční lehkost, ale i tak jsem se skvěle bavila. "Schovat, napravit odstranit..."
Jeden příběh, "čtvery oči"...tři přátelé (Marcos, Raúl, Sandra) a Marcosův brácha Ignácio. Líbil se mi formát vyprávění. Jsou to vlastně čtyři pohledy (každý díl pro jednu postavu) na stejný časový úsek, které se vždy v určitých bodech střetnout a propojí a zároveň pomalu rozkrývají, co se v rodině Marcose vlastně stalo. Je to i příběh o smyslu bratrského pouta, přátelství, o šikaně a hlavně problému v rodině, kde vládne pevnou rukou despotický, homofobní otec. Situace v Marcosově rodině byla vykreslená tak reálně, že mě občas mrazilo v zátylku a svírala jsem ruce v pěst. Jinak herecky se mi...
Krásný seriál, stejně jako hudba, která se nese celým příběhem...klavír, trubka, smutek, jazz... Všichni si v sobě nesou nějakou bolest, trauma, strach a vše pomalu vyplouvá na povrch...s každým slovem, nádechem i výdechem, s každou ránou pěstí. A s každou notou, tónem klavíru, úsměvem, odhodláním, dochází i k pomalému uzdravování duší. Každý se se ztrátou někoho milovaného vyrovnává po svém. A když se objeví někdo, kdo vám ho připomíná, je to potom o to těžší boj. Hlavní dvojice pracovala hodně s emocemi, mimikou. A hudba nakonec ukázala svou sílu. ...
Krásný příběh, který jsem zhltla v jedné porci. "Mmm...Mňam." Koheiovi se vůbec nedivím, Taichiho prostě nejde nemilovat. Taichi, kluk se srdcem na dlani, je pro něj to nejlepší, co se mu mohlo skutálet do života...
Britský humor mám ráda (Black Books, Father Ted...), takže "přemluvit" mě na tenhle film nebylo těžký 🙂. Jsem ráda. Skvělý film, skvělý zážitek. Dokonalá práce se slovy, která propojují vzdělání, historii, život. Elitní osmička, učitelé. Moje myšlenky se hodně zastavovaly u Hectora (starší učitel) a ve spojení s ním mě dostalo i Dakinovo gesto, vlastně dvě gesta. Herecky naprosto dokonalý koncert. Užívala jsem si to od začátku do konce.
"Mysli jako holka, ne na holky." Tohle mě fakt pobavilo. Hudba, písničky, tanec, barvy, hezký kluci...a Neha, to byl teda kus baby. Nápověda: Nadsázka, vypnout a nechat se nést proudem...a to by v tom byl čert, abych se nezasmála ...
Tak tohle byl pro mě takový bombónek. Vrátilo mě to do doby, kdy jsem dělala na statku. Film běží v klasickém zemědělském pracovním tempu. Není moc čas přemýšlet...proto na Marka doléhá minulost nejvíc ve chvílích volna. Do hlavy mu člověk skoro nevidí, něco málo z jeho mladého života se člověk dozvídá z jeho chování a z rozhovorů s vrstevníky a zaměstnanci ze statku. A pak přijde Jacob. Tady není potřeba moc slov, stačí si všímat pohledů, nahlédnout pod slupku a je vidět vše, co se mezi nimi odehrává. Jacoba to k Markovi přitahovalo, jako kdyby tušil, že ho...
První co jsem chtěla stříhat byly vlasy. Hned v závěsu za nimi byly některé dost natažené scény. Tohle byl hodně zvláštní film. Vlastně přemýšlím, co k němu napsat. Na jednu stranu si myslím, že není co psát, na tu druhou jsem viděla spoustu zajímavého. Určitě to byly zvyky a tradice kolem smrti a rozloučení se se zesnulým. Byl to život a pohled do tradičního velkého rodinného seskupení, do rodinné soudržnosti. Asi nejvíc jsem vnímala a přemýšlela u rozhovorů Ananda s jeho matkou. Snažila jsem se zachytit i jeho krůčky ke kamarádovi Balyovi. Byly tiché, takové jako bez emocí. Škoda....
Začátku by rozhodně slušel kratší "letní" sestřih. Jinak hodně zajímavý film. Každý reaguje na životní rány jinak a každý se s nimi vyrovnává po svém. A tohle tady bylo zachyceno opravdu věrohodně. Líbilo se mi propojení Lucasova monologu s odvíjejícím se příběhem. Lucas se mi vůbec celkově moc líbil. Paul Kircher zvládl zahrát všechny vrstvy Lucasových emocí opravdu obdivuhodně. Překvapila mě i Juliette Binoche v roli matky (miluju jí ve filmu Čokoláda). Vynikla tady její přirozená krása, mimika, smích, smutek, gesta. Nic laciného, afektovaného, umělého. Do příběhu patří i brácha Quentin, toho jsem musela trochu "kousat", a...
Každá moje čistá 10 je jiná a je z určitého důvodu. Někdy je spontánní a uchechtaná, někdy daná po dlouhém přemýšlení, někdy opsaná a někdy opravdu prožitá, ale vždycky si za ní budu stát. Stejně jako teď... Souhlasím, tohle nebyla pohádka. A i když to víte, stejně si při sledování v skrytu duše chvilku přejete aby byla...abyste nakonec zjistili, že to pohádkové by to tady všechno zabilo a že je dobře, že to nesklouzlo do nadýchaných obláčků, ale zůstalo to v rovině reálného života. Skvělé herecké výkony, hudba, prostředí a hlavně příběh...
"Ida ❤️" Totální zamotanec, zauzlovanec, propletenec, šmodrchanec, japonsky roztomilý afektovanec...střecha, smutek a láskyplný rozmotanec 😃...
Jak si zahrávat s vlastní důstojností... Další ukázka toho, že ve světě hvězd a hvězdiček je "cosi shnilého". Snažím se seriálům z tohoto prostředí vyhnout, ale tady mě zlákaly pěkně poskládaný dvojice. Příběh to nebyl nijak výjimečný. Zaměřila jsem se spíš na význam hodnoty člověka, který by měl být odpovědný za svoje jednání a měl by si umět sám stanovit svojí vlastní morální hodnotu života. Ať už je idol nebo ne. Ale to si hodně idealizuju, protože idolové těch možností v reálném životě moc nemají a jsou svázaní zastupujícími společnostmi a svými agenty. Každopádně co...
Souhlasím, roky tomu na kráse neubraly. Naopak, uzrálo to jako víno a já se skvěle bavila. A chechtám se a chechtám. Pan Neodolatelný se Stydlínem byli k sežrání. A ta povedená banda, ksichty, hlášky..."Další gay, co se jmenuje Kevin." Joo a "Láska nikdy nedává smysl"...
Mark a Vee. Ti dva mi teda dali zabrat. Moje srdce a nervy...Smutek, bolavá nitra, nepochopení a spousty dalšího...škrábala jsem se přes hromady a hromady vnitřních bojů. A přesto se to vše vzájemně smíchalo do hodně koukatelné podoby. K některým scénám jsem se vracela, až tak mě dokázaly vtáhnout a nutily přemýšlet. Oba kluci byli přeborníci v ubližování si slovy, oba měli v očích tolik smutku, že by jejich školní bazén mohl být klidně naplněný jenom jejich slzami...Jenže...dokud si ti dva nebudou plně důvěřovat, nikdy se k sobě nemohou přiblížit. Navíc se mezi ně pletlo citové vydírání a tomu...
Uff...jsem ohromena... Myslíte si, že vidíte to, co vidíte. Myslíte si, že víte, co vidíte, ale... Nádherný film. Film, kde barvy obarvily pocity, pocity se propojily s hudbou, hudba přirozeně splynula s dějem a začala i dokončila příběh. Příběh který mě naprosto dostal jak námětem, celkovým zpracováním, tak i herecky. A jestli jsem celý film držela emoce na uzdě, tak mě závěr Adama a Harryho a píseň Power of love od Frankie Goes to Hollywood naprosto rozmetaly. "I´ll protect you from the hooded claw. ...
Já žasnu. Korea se teda rozjela. Další odvážnější dílko. Měla jsem u něj podobné pocity jako kdysi u sledování videa, ve kterém si "hrál" levhart s antilopím mládětem. Nebylo to špatný i s tím poťouchlým úsměvem na konci...
Někdy stačí pár minut, někdy je to sekunda...jedno špatné rozhodnutí a už se nic nevrátí zpátky...
Silný, drsný příběh. Kanada je známá svou přísnou imigrační politikou a tady určovala bytí a nebytí dvou mladých kluků. Hrozba deportace zpět do Íránu jednoho prověřila sílu toho druhého...tohle bylo hodně reálné a navíc hodně dobře zahrané.
Kde začít. V různých hodnoceních příběh zaostává za jinými perlami. Souhlasím, dalo by se mu parádně naložit, ale nee...a mně se jen těžko vysvětluje, proč se mi tenhle seriál vlastně líbil. Viděla jsem další z lekcí na téma "kdy se řídit vlastním rozumem a kdy poslouchat kamarády" nebo to bylo víc?...Byla to lekce o tom jak milovat a udržet si lásku nebo jsem sledovala jen další láskyplné klišé?...Nevím, ale životem prověřených mouder tady zaznělo hodně. Co k hlavní dvojici a příběhu. Na to, že to měla být kostra celého seriálu, tak...
Vidím "varovný zdvižený ukazováček" i dokonale zvládnutou manipulaci v přímém přenosu, podcenění soupeře, no a ten konec...konec? Tohle byl fakt mazec.
