Recenzi napsal/a Míšová
Dva vousáči tankují...humor. "I když to k sobě nepasuje, neznamená to, že z toho nevznikne něco dobrého." 😀
Skvěle zpracovaný, nadčasový film. Trabant, Wartburg, Bavorák, teda nee "ten" bavorák, ale fernet s tonikem, zakouřený bar, tanec tělo na tělo, paruky i šminky...tohle se mi přesně trefilo do chuti. Příběh o hledání se, o vnitřní osamělosti, popírání. Je úplně jedno, kdy se to odehrává. Současnost, 10, 20 nebo 30 let zpátky. Jedno je jisté...i když člověk utíká, tak sám před sebou nikdy neuteče.
Bum, prásk...láska. Někdy jsou to vanilkové rohlíčky, někdy sluníčko, tady jsou to tvarohové buchty, bohatě posypané moučkovým cukrem a zalité hektolitrem sladkého kakaa. Ano, až tak 😃. Základ je dívat se a brát to trochu s nadhledem a s nadsázkou, nepřemýšlet nad logickým a nelogickým a pamatovat si, že Thee (Pond) si nikdy nedělá srandu. Já jsem si tenhle střet zlaté lžičky s obyčejným světem náramně užívala. Bavilo mě sledovat, jak se Thee-ovo vlčí tetování roztéká do podoby malého, milujícího "retvívřího" štěňátka. Jak se jeho toporný, prkený krok mění v lehce nemotorné cupitání. Navíc...
Pro mě druhá nekonvenční Korea a zase nízký hodnocení (MDL 6.6). Nevím, ale je škoda, že tenhle "jiný pohled" zůstane opět asi nepochopený. Co dodat... Každý záběr na oba herce tu měl svoje místo, smysl. Bylo skvělý sledovat postupný vývoj emocí od počátečního zděšení až do prožití posledního přírazu. Vsadila jsem se, že se pan profesionální kamenná tvář aspoň jednou usměje...a??? Neprozradím 😀. Občas mi cukaly koutky, v Asii by měli na školách přidat do rozvrhu hodinu anatomie navíc 😃. Problém byl ale spíš ve výběru hudby, která hodně rušila a kazila celkový dojem. Zachránila to poslední...
Položit pětku, zapít vítězství, obstarat dobytek, a pak...tak zase někdy... Líbilo se mi i lehké zjemnění v podobě mámy a babči 😃
Říká se, že před vodou neutečeme. A co naše vlastní city, dá se utéct před nimi? Reálný příběh s hloubkou a stejně divokou řekou jaká proudila v žilách Marka i Slavena...
Příroda, která je stejně tak krásná jako drsná a drsný je i tamní život. Tohle byl příběh, který chytil a nepustil. A ano, hodně je to o očích...
Dneska bylo u nás počasí "že bys psa nevyhnal", takže to chtělo náhradní sluníčko. A tohle sluníčko se opravdu povedlo. Super příjemné dílko. Hodně mě bavil Xiao Bai a jeho "nemotornost", která se rodině Bai naopak moc nelíbila a vlastně celkově odhalovala generační propast. Ocenila jsem oddanost v jiné rodině, kterou ukázal Da Hei. Líbil se mi i ouško Dou..."Lidi lžou, ale jejich oči ne...", ochranářský Da Bai i šéf No Sir. Všechno sympaťáci, každý se svým úkolem. Co se mi hodně líbilo, a co se (pro mě) táhlo celým příběhem, byla symbolika. Dobro a zlo, bílá a černá, Jin...
"Nejím ryby"...Ratane v poho, to já taky ne. A tohle bylo tak reálný. Špalek, rybí krev, šupiny, miliony much... Ale pak tu hlavně bylo CURRY. Jeho vůně mě přenesla skrz obrazovku do příběhu, který byl vlastně stejný jako spousty dalších a přesto tak jiný, krásně indický, propojený kořením, barevným sárí, láskou, hudbou a nádhernou písní s krásným textem, která potrénovala moje slzný kanálky. Všechno bylo tak, jak to mělo být, s řekou, s rybami, i se špínou a potem, bez příborů, pěkně olízat všechny prsty... Celkově mě dojal přístup Raaymala k Ratanovi. Hned od začátku. Velkej chlap a...
Otázka...vybrat si pocit jistoty, lásku, která je stabilní a nezraňuje...nebo vzrušení, vášeň, inspiraci, oheň, který je nevyzpytatelný a může kdykoliv spálit a ve vteřině dohořet?? Odpověď...stačí se pořádně podívat na obrazy, které namaloval Jira. Skvěle postavený děj ze mě dostal emoce, který byly rozlítaný nahoru dolů, žadný odpočinek. Dialogy i přesně a trefně zvolená slova mířily přímo na solar, parádní hudba, která vygradovala hlavně v posledním dílu, obrazy, do kterých vložil své vnitřní, osobní pocity neskutečně zahraný Jira a celkově i herecké výkony všech kluků plus Emi (kurátorka Ing)....
Not me. Seriál, který se mi už kdysi hodně líbil, a teď jsem se k němu vrátila kvůli novému projektu dvojice OffGun. Gun mě jako Black/White naprosto dostal. Jeho dvojčata, to byla teda parádní jízda. Ukázal, že není jenom hezká tvářička v továrně na BL seriály, ale že je to opravdu herec. Na začátku sešněrovaný a naivní White, tlačený někam, kam nechtěl a nucený se podřizovat protekci a zájmům státu, se musí během chvilky stát jeho divočejším dvojčetem Blackem. "Sloboda je kyslíkom pre dušu"...těmito slovy začala proměna jednoho v druhého, a tím se rozběhla...
Reality show normálně nesleduju. Český verze čehokoliv už vůbec ne. Něco málo jsem viděla v upoutávkách a vážně nee. Japonsko a Boyfriend mě ale přitáhli. První řadu jsem kdysi sice jen tak prolítla, protože mě tam nikdo moc neoslovil, ale líbil se mi celkový formát, tak jsem se pustila do druhé řady. Tady už byli mnohem zajímavější kluci. Z celý sestavy mi neseděl jenom jeden a samozřejmě jsem měla i svýho oblíbenýho medvídka 😉. Musím říct, že někteří měli na svůj věk dobrý názory a měli v hlavě srovnaný co od života čekají a chtějí. Někteří od...
Jestli se sérii PitBabe něco povedlo, tak rozhodně to, že dala dohromady skvělou partu sympatických kluků. Po "Long beans" a "Count" jsem čekala a těšila se, co ukáže dvojice PavelPooh. A že teda ukázala... Nejsem úplný zastánce násilí a krve, ale k rituálním vraždám, duchům a policejnímu vyšetřování to prostě patřilo. Skvěle nadávkované napětí, postupné odhalování pravdy, okusování nehtů, zavírání očí, zavařený mozek přemýšlením co, kdy, kde, proč, thajská magie, magické rituály a chrámy. To prostě miluju. Nenudila jsem se ani minutu. Namakaný potetovaný Pavel, parťák Pooh s jeho mile protivným huhňavým nosovým hlasem a další kluci prostě...
Je láska jen bolest? Můj miláček Minato se vyrovnává se "ztrátou" bráchy (nee neumřel), Shizumu opustila přítelkyně (jak jinak, našla si jinýho)...a tihle dva se ve správný okamžik potkají v baru. Jedna společná noc a hned je zaděláno na sázku a pomstu. Rozehraje se hra, která léčí vlastně oba dva. Minato se musí naučit být upřímný sám k sobě a přijmout své city. Musí pochopit, že neudělat něco jen proto, že se to může později pokazit a bude to bolet, není řešení. Heterák Shizuma se učí mít rád kluka, který léčí jeho bolavé srdce a učí...
Zklamání. Na to, jak jsem se těšila, hodně velký zklamání. Snad ještě větší, než u Revamp. Miluju vodu, miluju všechno, co se ve vodě pohybuje, ale tohle bylo pro mě hodně slabý. Vším. Kluci mi nesedli hned od začátku (za to nemohou, to je jasný). Snad jedině oba majitelé baru Phana a Phurit, a pak jeho brácha Phutan, měli něco zajímavého. Oči, úsměv, hlasy. Děj samotný nula, chemie ani náznakem. Šest dílů se v podstatě nic nedělo a poslední dva díly jsem si připadala jako na závodní dráze, kdy se to úprkem všechno hnalo do cíle. Hudba, která by měla...
Pomalejší rozjezd, a pak...herecký koncert Joshe Wigginse.
Zvláštní, ale chytilo mě to. Prostě Japonsko. Žádná divočina, barevné nebarevné, minimum akce, ale hodně přemýšlení. A to já mám ráda...
První řadu jsem si zamilovala. A to jsem tenhle seriál dlouho obcházela velkým obloukem. Škola a jeden velký, multikulti svět. Každý z tý školní, rozmanitý bandy puberťáků měl svůj styl, svoje klady, zápory, byl něčím zajímavý, něčím na zabití. Jejich příběhy se rozběhly všemi možnými i nemožnými směry. Tahle řada mi přišla hodně povedená. Teda až na ty malůvky okolo hlav, rukou, těl... Ty si mohli odpustit ve všech třech řadách. Vždycky totálně zabily požitek ze sledování. Co naopak rozhodně nesmělo chybět...Charlieho ségra. Sice hodně svá, zádumčivá, ale pořád to bylo sluníčko. Aspoň pro Charlieho rozhodně. ...
Big a Park. Už od "Monster" jsem si říkala, jak hodně rozdílná dvojice to je. Ale už tam mě překvapilo, jak skvěle jim to klape. I tady bylo vidět, že to spolu prostě umí...gesta, pohledy, obejmutí. Líbí se mi, jak přirozeně do sebe jejich těla zapadnou. A i tady se Big (Suryia) ukázal jako něžný obr. První díl se mi líbil. Přesto mě další dva díly docela odradily a dala jsem si od sledování dlouhou pauzu. Možná by byla delší, nebýt lehkého kopnutí (AG ví a dík). V dalších dílech už jsem pochopila, proč na začátku ukázali falešného Apa...
