Recenzi napsal/a Míšová

Tenhle seriál by se dal rozcupovat dvěma větami. Ale neudělám to. Protože já ho prostě baštím. A čím víckrát jsem ho viděla, tím víc jsem se mu ty technický, ne mouchy, ale masařky, snažila odpustit :). Charismatický Modrovlásek a sympatický "stařec" rozehráli další variaci na téma nekomunikace, nepochopení, neuzavřené věci. Je sem ale přidáno něco navíc. A to něco udělalo to hlavní jádro tohoto příběhu. Modrá barva. Modrá, která se jako řeka prožene životem dvou lidí. Řeka, která může přinést nejen zkázu, ale i šanci na budoucnost. Modrá, která jako stuha prováže dvě bolavé...

Nedalo mi to... musela jsem se vrátit. Kostkovanou košili jsem si od Jeon Yu Bina koupila už několikrát. No a koupím si jí klidně zase. Je to prostě můj oblíbenec. Věkem to sice není štěně jak jsem psala u My Damn Business, ale i tak je to takový miloučký stvoření, navíc s krásnýma očima a pusou. "Buď zase můj přítel, Park Jung-woone." Tenhle seriál mi prostě učaroval. Nevím proč. Jeho schéma je již mnohokrát recyklované. Kolik zamilování, prvních lásek, nepochopení, i útěků se vším všudy už jsem viděla. Tady to...

Jaaj. Na tuhle korejskou svačinku jsem už úplně zapomněla 😊. Přitom...jednoduché, bez složitých příloh, jemně oslazené i se špetkou vzrůša...příjemné stolování. A navíc...štěně Su An se mi líbilo už v Checkered Shirt.

Luv. Další drsňák s měkkým srdcem, který si mě získal během pár minut. "Mám srdce jako malej vrabčák." Příběh to není složitý. Ne vždycky je ale potřeba mít komplikovaný, hlubokomyslný propletenec. Tady jsem si to užívala z jiné stránky. Bylo to milý, s opravdu krásnými písněmi, herecky solidní, prostě super podívaná o plnění snů. Co k tomu říct. Aayu dával Luvovi docela zabrat 😀. Byla tady spousta vtipných momentů, ale i těch k zamyšlení. Mít v životě nějaký sen. Drží nás někdy tohle nad vodou? Žene nás vidina splnění našeho snu v životě...

Nádherný, vkusně natočený, herecky dokonalý, komorní film, plný smysluplných dialogů, které ve mně zůstanou ještě hodně dlouho, a s hudbou, která snad ani nemohla být lepší. "...Začni od začátku. Od chvíle, kdys mě poprvé uviděl. " Tohle pro mě byl film s duší...

Cesta k lásce je však dlouhá a trnitá. Pomsta zvrhne se. Kdo to odnese? Snoubenky chtivost je napadrť rozbitá, běsní jak fúrie, slzy polyká. Její intriky konce neberou, koho si kluci nakonec vyberou?? 😉

"Pokud je něco opravdu tvoje, nikdo ti to nemůže vzít." Tak kluci, co s vámi. I když to tahle hooodně sympatická partička nedotáhla na všemožných databázích na vyšší hodnocení, mně se rozhodně nějakým zvláštním způsobem kluci trefili do nálady. Co se týká děje, tak podobných scénářů už jsem pár viděla. Smlouvy, peníze, podmínky. Tady byla aspoň změna prostředí. Tenisové kurty a klub. US Open by se tady asi hrát nedal, ale tohle nebyla sonda do profitenisu, takže za mě v pohodě. Jinak kdo s kým a proč bylo jasné hned od začátku,...

Učili se spolu srovnat krok, sladit a doplňovat pohyby, učili se znát limity těla vozíčkáře, znát sebe sama, učili se žít, ne přežívat...jeden na vozíku, druhý bez mámy. Pěkný příběh. Zdánlivě jednoduchý. Ale oba už měli své životy komplikované, tak proč rozbíhat další dějové odbočky. Líbila se mi lidskost, líbilo se mi uvažování všech postav. Několikrát jsem si pustila scénu z konce filmu, která vlastně symbolizovala celý Morganův příběh...kopec, Morgan, pád, vůle, vítězství...to bylo pro mě hodně silný. Musela jsem si...

Bordel v pokoji, ale ve slovech super pořádek... "Pusu, půůsu 😁..." Milý, odpočinkový, lehký zákusek po obědě ❤️...

Světe div se, ale najdou se i seriály, které mi prostě nesednou. Napoprvé a ani po dalším pokusu a hlubším zkoumání, proč tomu tak je. Tenhle osud potkal Faha a Mikádo. Prostě ani děj, ani postavy, ani herci, ani hudba. Neříkám, že to byl špatný příběh. Ale přišlo mi to takový dost toporný. I dialogy už jsem zažila lepší. Zklamalo mě, jak to bylo celý jenom odříkaný, bez emocí. Možná to bylo nezkušeností herců. Nevím. Asi nejvíc se mi líbila Kelišová v kalhotách. Ping byl roztomilouš, občas nedovtíplo, občas přátelský otrava. S Tapem byli dobrá dvojka. A...

Kde je vlastně TEN střed světa...?? Na pomalu plynoucí tempo vyprávění u německých filmů jsem si už zvykla. Nevadí mi. Naopak. Uspěchanost by tomu uškodila. Nádherný film. Příběh sám o sobě není až tak originální, je prostě...o rodině, vztazích, zamilovanosti, přátelství, tajemstvích, hledání, úsměvu i zklamání. Ale o tom přesně život je...velký dům se spoustou pokojů. Plných i prázdných, odemčených i zamčených. Herci...tady nemám slov. Každá jednotlivá postava dostala přesně to co měla, charaktery vykreslené do posledního detailu. Louis Hofmann (Phil) mě prostě dostal. Záběry na společné chvíle s Jannikem Schümannem (Nicholas) působily...

Dvě bolavé duše uvězněné v jednom dni potřebují najít svůj klid. To vede jen přes nalezení pravdy. Jenom pravdy? Napínavé, logicky navrstvené, neskutečně sexy, plus můj úsměv. Parádní Korea...

Další kraťas, který byl moc pěkně udělaný. Nic nechybělo, nic nebylo navíc, pěkně to odsejpalo, usmála jsem se, zamyslela...super... P.S. Moje romantická dušička už má jasno :).

Že nemáte se rádi? Nevadí. On si s tím čas nějak poradí. Malá princezna už na pomoc rytíře čeká, ten se však chvíli svého srdce leká. Neboj se Gavine citů svých a pusť si do života radost a smích. Naštěstí rytíři čest a hrdost mají a na bílém koni vždycky přicválají. Oba už na tebe dlouho čekali, princezna s úsměvem a její táta?...konec pohádky 😉

Někdy to uteče příliš rychle. Další kraťas, který ukázal svou sílu. Skvělá práce s detaily, s pohledy... I s minimem slov je cítit jeho jemnost, hloubka, krása. Nádhera...

"Nevzdávej něco ještě předtím, než to skončí. Lásku ti nepředurčí osud nebo nějaká kosmická síla. Láska je volba. Volíš si jí každý den. A buď si jí zvolíš, nebo jí odmítneš." Reálné problémy, reálné postavy, nic nadpozemskýho. Toho si cením. Prostě život. Studentský život. Bylo fajn vrátit se na střední a vidět starou partu zase pohromadě. Vztah Nicka a Charlieho vstoupil do další fáze. Může studentská láska vydržet? Jak se dá zvládnout přechod od mládí k dospělosti. Noo, to může být sakra těžký. Vždycky ale záleží na...

Obyčejný příběh. Ale i obyčejné jídlo, když ho lehce dochutíte, tak si pak vychutnáváte každé sousto. Takže?...do děje přihodíme malé vlakové nádražíčko a vyvážená chuť je na světě. Japonsko mě vždycky dostane. Herecky to bylo opravdu hodně povedené. Kouzlu osobnosti japonských kluků prostě nedokážu odolat. Hodně se mi líbila svižnos a pohotovost dialogů. Hlavně Miyata se s upřímností moc nepáral a s asistentem Shiraishim fakt perlili 😃. Celkově to bylo rozechvělé, okouzlující, hřejivé a něžné...

Příjemný kraťas...o kráse, ale i křehkosti, pomíjivosti...balónků?...života... P.S. příjemný není zrovna to správné slovo. Vrátila jsem se ke kraťasu několikrát. Zvedám hodnocení.

Silné, mrazivé, šílené, pro mě nepředstavitelné...

No...asi mi úplně nepřísluší se nějak moc rozepisovat. Tohle bylo...uff. Tohle se mohlo stát, a co je alarmující...tohle se i může kdykoliv stát. Celý příběh byl pro mě shrnutý v několika větách hned v prvním dílu v rozhovoru Leo - Melba. "Houpáme se jedním směrem, pak zase druhým." "Myslím, že historie je nemilosrdná. A jde jenom jedním směrem. Myslím, že nás nenáviděli vždycky, ale teď už se to nemusí skrývat. Historie nám říká jednu věc. Krev, oheň a odplata tu budou pořád." Z těch slov mě mrazí ještě...