Recenzi napsal/a Míšová

Dvě bolavé duše uvězněné v jednom dni potřebují najít svůj klid. To vede jen přes nalezení pravdy. Jenom pravdy? Napínavé, logicky navrstvené, neskutečně sexy, plus můj úsměv. Parádní Korea...

Další kraťas, který byl moc pěkně udělaný. Nic nechybělo, nic nebylo navíc, pěkně to odsejpalo, usmála jsem se, zamyslela...super... P.S. Moje romantická dušička už má jasno :).

Že nemáte se rádi? Nevadí. On si s tím čas nějak poradí. Malá princezna už na pomoc rytíře čeká, ten se však chvíli svého srdce leká. Neboj se Gavine citů svých a pusť si do života radost a smích. Naštěstí rytíři čest a hrdost mají a na bílém koni vždycky přicválají. Oba už na tebe dlouho čekali, princezna s úsměvem a její táta?...konec pohádky 😉

Někdy to uteče příliš rychle. Další kraťas, který ukázal svou sílu. Skvělá práce s detaily, s pohledy... I s minimem slov je cítit jeho jemnost, hloubka, krása. Nádhera...

"Nevzdávej něco ještě předtím, než to skončí. Lásku ti nepředurčí osud nebo nějaká kosmická síla. Láska je volba. Volíš si jí každý den. A buď si jí zvolíš, nebo jí odmítneš." Reálné problémy, reálné postavy, nic nadpozemskýho. Toho si cením. Prostě život. Studentský život. Bylo fajn vrátit se na střední a vidět starou partu zase pohromadě. Vztah Nicka a Charlieho vstoupil do další fáze. Může studentská láska vydržet? Jak se dá zvládnout přechod od mládí k dospělosti. Noo, to může být sakra těžký. Vždycky ale záleží na...

Obyčejný příběh. Ale i obyčejné jídlo, když ho lehce dochutíte, tak si pak vychutnáváte každé sousto. Takže?...do děje přihodíme malé vlakové nádražíčko a vyvážená chuť je na světě. Japonsko mě vždycky dostane. Herecky to bylo opravdu hodně povedené. Kouzlu osobnosti japonských kluků prostě nedokážu odolat. Hodně se mi líbila svižnos a pohotovost dialogů. Hlavně Miyata se s upřímností moc nepáral a s asistentem Shiraishim fakt perlili 😃. Celkově to bylo rozechvělé, okouzlující, hřejivé a něžné...

Příjemný kraťas...o kráse, ale i křehkosti, pomíjivosti...balónků?...života... P.S. příjemný není zrovna to správné slovo. Vrátila jsem se ke kraťasu několikrát. Zvedám hodnocení.

Silné, mrazivé, šílené, pro mě nepředstavitelné...

No...asi mi úplně nepřísluší se nějak moc rozepisovat. Tohle bylo...uff. Tohle se mohlo stát, a co je alarmující...tohle se i může kdykoliv stát. Celý příběh byl pro mě shrnutý v několika větách hned v prvním dílu v rozhovoru Leo - Melba. "Houpáme se jedním směrem, pak zase druhým." "Myslím, že historie je nemilosrdná. A jde jenom jedním směrem. Myslím, že nás nenáviděli vždycky, ale teď už se to nemusí skrývat. Historie nám říká jednu věc. Krev, oheň a odplata tu budou pořád." Z těch slov mě mrazí ještě...

V současných vedrech...skvěle vychlazený, osvěžující, lahodný meloun 😀. Jinak, kdejaký bookmaker by měl z těch dvou opravdu radost. A když se přidá i ten třetí, je zaděláno na pár úsměvných slovních přestřelek 😀. I když...jsou očekávání rodičů ta správná motivace k soupeření? Jak říká Zen..."Není lepší být motivací sobě navzájem?". Kluci na to nakonec naštěstí přišli a o zábavu bylo postaráno. Herecky super, hudebně taky. Co víc si přát? Za mě spokojenost.

Drsný příběh, kde krev teče proudem, pomsta určuje směr a nože se míhají ve vzduchu s vražednou přesností. Ale nenechte se zmýlit. Není to jen o válce triád, pomstě a nožích... Když tohle všechno dáme na jednu misku vah, tak na tu druhou stačí dát jen He Chu Sana...a máme tu naprosto dokonalou rovnováhu mezi dobrem a zlem, mezi černým a bílým. I bublinka ve vodováze by vrněla blahem, kdyby to uměla. Skvělý příběh, který začal jedním dlouhým pohledem a nenápadným gestem dřív, než by se mohlo zdát. Kdy, aniž by to věděla, lapila "čtyřoká žába" opravdu parádní kořist. "Malý...

Každý máme svůj příběh. "Život není vždy zalitý sluncem. Ale...i tak se svět točí dál." Nádherný, hluboký, dospělý, lidský příběh. Kuji a Azuma. Od vyhoření k plnění snů. Od odpoutání se od minulosti k novému životu. O pochopení sebe sama, o smyslu života... Přiznávám. Dostali mě...oba dva...naprosto. Herecky, čistotou projevu, emocemi. Už dlouho mě žádný herec neoslovil tak jako Shibuya Kento. Krásný chlap s neskutečným charisma. Jeho Kuji byl něžný, s krásnou citlivou duší. Skvěle zahraný. A navíc měl nádherný, zvlněný vlasy. A Azuma přesně ví, kdy se...

"Sakra. Jak dlouho je na chvíli..." Čekala jsem, kdy ta věta přijde 😁. Takové sexy Japonsko, zamotané v županech. A zase spousta mluvení v hlavě. "Ty...nadrženej brejloune..." 😁 Já ty kluky japonský prostě miluju a Fukami byl miláček od prvních minut ❤️...

Tvrdohlavý skorodospělák, který stejně bude pro mámu navždycky její "malý chlapeček". Moc hezky zpracovaný kraťas.

Koprová omáčka. A proč zrovna koprovka? Protože mi nechutná...stejně jako jsem si moc nepochutnala na tomhle kraťasu. Aale...k omáčce patří naštěstí dobrý houskový knedlík a ten se jíst rozhodně dal..líbil se mi andělský nápad. Škoda, mohlo s ním být naloženo určitě lépe. Lehký vtip, boží stylová períčková propiska a hlavně sympatický "čuník", který nakonec přišel na to, co je pro něj nejlepší, a to bylo asi to nejpovedenější...

Ošklivka Betty na bazénové párty s panem namakaným sladkým "americkým úsměvem." Ukázka toho, že nezáleží na obalu, ale obsahu...

V hlavní roli...ne herci, ale myšlenka a proč to všechno... A herci? Jednoho bych ostříhala a druhýho oholila. Ale to tady nehraje roli. Celkově povedený kraťas.

Kluci v předchozích recenzích už řekli vše, tak to vezmu po svém. Jsou seriály, které mi nic nedají. Jsou seriály, které v sobě mají poselství, myšlenku. U některých si dokážu parádně vyčistit hlavu. A nakonec jsou ty, které mě dokážou rozemlít na masokostní moučku a nakrmí mou duši na hodně dlouhou dobu...jednoduché, přímé, čisté, sdělující... Je nutné pojmenovat to, co s někým sdílím? Jméno znamená větší bolest ze ztráty...všeobecně. Otázku, zda může existovat láska mezi přáteli a zda se dá se vůbec vyčíslit...

Tady není moc co vymýšlet. Příběh byl taková klasika, i když... Malé městečko, kluk, holka, kluk, škola, rodiče a homofobie v přímém přenosu. Když se to ale spojilo dohromady, byla jsem z celku hodně překvapená. Dvě hodiny jsem byla přilepená k obrazovce a hltala minutu po minutě. Jak s oblibou dlouhým filmům doporučuju "letní" sestřih, tady bych nezastřihla ani konečky. Dostali mě oba kluci. Sebastian i Kolja. Oba velcí sympaťáci. Víc se herecky musel ukázat Linus Moog, protože jeho Sebastian měl objevování vlastní identity trochu těžší. Mám ráda, když se nedívám na leklou rybu a dokážu v obličeji...

Kudy se do toho pustit. "Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?" Sakra, proč zase vlastně Romeo? Ale dobrá, beru tě na milost, vlastně jsi držel a promotal všechny tři páry dohromady... Musím říct, že první série se mi líbila víc. Dějové linky jednotlivých dvojic byly pestřejší, zajímavější. Tady se to (aspoň pro mě) pořád točilo na jednom místě. Spíš než na příběh se kladl důraz na emoční stránku. Co se mi ale hodně líbilo a nevyznělo do ztracena, to byl nápad se svěřováním pocitů jednotlivých postav do objektivu...