Recenzi napsal/a Misova

Tak zase něco z minulosti. Jeden z mých hodně oblíbených. Tenhle seriál mě dostal úplně vším. Příběhem, hudbou, svojí dynamikou, nadávkováním a propojením akce a lásky i výběrem herců. Postupné sbližování hlavní dvojice...Ze Rui a Bai Zong Yi. Pěkně krok po kroku, i když teda hodně bolely. Dokonce i jejich odloučení tady dává smysl a dodává jejich příběhu tu správnou hloubku. Obětování se, ochrana, trvalé místo v srdci a nakonec i "jahody" řekly, co měly. Bai Zong Yi-ho táta, taky hodně pomohl... Aa moje láska Ai Di. Miluju chilli stejně jako jeho. Jeho vztah...

ŽIVOT...takový, jaký občas bývá. Tady ukázal, co umí. Bez růžových brýlí. "V životě zadarmo nic nedostaneš."... LÁSKA...byla tady, krásná i rozesmátá, ale už v dospívání, kdy je nejzranitelnější, byla pronásledovaná šikanou a předsudky. Drsně, krutě, bez slitování. "Co znamená být sám sebou? Být obětí, která se nechává urážet a bít?" Z toho mě opravdu mrazilo. Co je špatného na tom někoho milovat? ODLOUČENÍ...hodně, hodně dlouhé, a přesto... VOLBA..."Mít dva životy, tak bych..." Tak by co? Nakonec se zase musí udělat rozhodnutí....

Nádherný, niterný film. Prostý příběh. Prostý, ale velmi lidský. Vlastně dva příběhy. Příběhy dvou generací. Domek a obraz(y)...symboly lásky, ale i zrady a ztráty, které proplouvaly oběma příběhy a vyprávěly... I když se to možná nezdálo, tak nejdůležitější roli tady sehrála babička Flora, kterou skvěle zahrály obě herečky (mládí i stáří), která svým já propojila obě generace...dědu s vnukem. Michaela (děda), který chtěl, ale nemohl a Adama (vnuk), který milovat mohl, ale neuměl. Krásně a citlivě zahrané od všech herců. U mě ale vyhrál Julian Morris/Adam. Jeho neklid, jeho prudkost, jeho střídání těl s naprostou absencí citů...to vše...

Další okénko do mé minulosti. Starší seriál, ale pro mě už tenkrát jeden z těch lepších, zajímavějších. A hlavně...ZeeNuNew. Naprosto dokonalý pár (chemická exploze). Oba zahráli svoje postavy úžasně. Zpočátku chladný Lian/Zee, neměl moc prostoru pro vývoj své postavy, jen čekal na Kuea-u/NuNew, ale jak šlo do tuhého a on postupně přidával skryté úsměvy, to jsem se bavila. "Zlobidlo" Kirin/NuNew měnící se v baby Annabelle (Kuea) a zase naopak...prostě super zahrané tajemství netajemství. Druhý pár NatMax...vždycky hrají postavy podobné těmto. A já si nedovedu představit, kdo by si líp uměl požvatlat s němou tváří než Nat, a kdo by uměl...

Ale jo...Pohodové, jednoduché, milé, odpočinkové, třeba na cestu do vlaku ;). Trochu jsem si zvykala na herce. Určitě mě víc zaujal Golf v roli Athit-a. Jeho duše byla hodně zraněná, uvězněná v minulosti a potřebovala ten správný impuls, aby se začala hojit. Líbilo se mi jak to Golf zahrál, jak se postupně otevíral. Peter (P) mi něčím neseděl, nevím, možná ty brýle. Ale do uzdravování Athit-ova srdce se pustil opravdu s vervou a šel na to dobře, a tím si nakonec můj zájem získal. Hlavně ty jeho myšlenky, postřehy, kterých pronesl opravdu hodně... "Otevření se něčemu novému nás může dovést...

Tak tohle bylo teda něco. Žádná motokára. Tohle mě rovnou posadilo do monopostu F1. Nejdřív si dáte pár zahřívacích kol, a potom začne ta pravá adrenalinová jízda. Rychlost vás doslova přišpendlí do sedačky a vy letíte po okruhu, co kolo, to vyšší rychlostní stupeň. Cestou se připravte na "upíří" emoční nálož. Strach, tesáky, chuť krve, přátelství, víra, láska, a najednou... najednou z vás vyletí "Neee, proooč?". To nevíte jestli máte nejdřív brečet a pak se prát nebo naopak. Pak zajedete do boxů na PIT STOP a aspoň v krátkosti si vychutnáte odpočinkové pohlazení rudými, sametově hebkými, okvětními plátky...

Přemýšlivých 30 minut. Co dokáže jedna společná noc udělat v hlavách dvou mužů. Jeden tuší, druhý bojuje. Popírá, co už je uvnitř rozhodnuté. Bylo zajímavé sledovat boj "sám se sebou", boj hlavy s novými city k někomu, koho už jen z přesvědčení prostě nee. Hudba sladěná s dějem, skvěle zahráno...opravdu celkově povedené.

Další film, který ve mně bude doznívat ještě hodně dlouho. A to nejen díky hudbě, skvělým hercům a krásným myšlenkám. "Všichni v našich životech přicházejí a odcházejí...stejně jako přicházejí a odcházejí mořské vlny. Přijdou a zase zmizí...stejně jako lidé mizí v našem životě." Cesty života jsou klikaté a my nikdy nevíme, k jakému konci nás dovedou.

Tak tohle byly úplně jiné, občas správně švihlé a zároveň tak krásně roztomilé Filipíny...a já ani netuším proč, ale doslova mi ukradly srdce. Do pohledu, jakým se princ Zeyn díval na Michaela(Mickey), jsem se zamilovala hned v prvním dílu...takže asi možná proto. Proč mluvit o snech, proč dlouze rozebírat smutek, když se dají všechna slova, pocity i slzy vložit do krásných písní a tance. Vznést se do výšin a vyzpívat svou lásku do všech světových stran... Všechny postavy tady měly svoje místo. Daly tomu úsměv, mateřské objetí, moje oblíbené "třpytivé" přátelství, lásku, zradu, touhu po královské...

Ve čtyřech příbězích je zachycen naprosto originálně cyklus života. Souhlasím, že každé jeho období odpovídá fázi měsíce. To mi přijde jako hodně zajímavé a hlavně perfektně propojené. Mohlo by se zdát, že rychlé střihy z jednoho do druhého jsou rušivé. Nejsou. Tady mi to prišlo dokonalé. Měsíc narůstá a couvá v pravidelném rytmu. Malý Mau si mě získal svým úžasně jemným vzhledem a tím, jak už ve svém mladinkém věku vlastně věděl, jakým směrem se bude orientovat na své životní cestě. Miluju jeho maminku: "Mám tě ráda takového, jaký jsi." ...

Kdyby se mě někdo zeptal, co to znamená být mezi dvěma mlýnskými kameny, vyprávěla bych mu tenhle příběh. Realita života, nic načechraného. Herecky něco neskutečného. Sobectví a umění citového vydírání koukalo Nuch z očí od úplného začátku. Chápu i Menga. "Sofiina volba"...kdo z milovaných půjde a koho si nechat.Tohle ustát snad ani nejde, a hlavně to chce opravdu hodně silnou osobnost. Tony/Meng to zahrál skvěle. Tod mi ze začátku vůbec neseděl, ale nakonec to byl on, kdo si mě získal nejvíc. Miloval bez kliček a chtěl být "jenom" šťastný. Jenže tak jednoduché to v životě vždycky nebývá. Navíc...kdo miluje nejvíc,...

Občas je potřeba vypnout. A není nad to, když je to u jednoduchého, příjemného filmu na pohodu. A tohle byla pohoda opravdu povedená a ukázala, že i limonáda se dá načepovat bez zbytečné přeslazenosti. Je tady vztah dvou sympatických kluků, jsou tu rodiče, ségra, spousta větrných elektráren, vody, pěkné hudby a hlavně obyčejného života. Děj se nijak necourá, mezi klukama to jiskří. Trochu si budu muset posvítit na "sladkou prdelku" (babči slova 😃) Joshu Stradowského/Joris. Ten se mi teda moc moc líbil. Hlavně jeho mimika, dokonalé vyjádření emocí, vzpomínání na tátu, smutek, radost, vztek ...prostě super. ...

Pěkně, citlivě a krátce ukázané hledání odvahy a pochopení svých citů. Někdy pomůže ségra, tady to bylo pár postřehů od bráchy. Neslyšel, ale viděl. Gesto na závěr řeklo, co mělo...

Někdy nám někdo do života vstoupí a zdrží se dýl a někdo jenom proletí. I těch pár chvil nám ale může přinést "něco" ... Dva sympaťáci, stará auta, špína za nehty a konec je takový jaký je...

V pár minutách minimum slov, spousta krásných úsměvů, smutných pohledů i lásky. Hudebně hodně vydařené. A souhlas, Drei Arias je opravdu velký sympaťák. Dohromady moc pěkný kraťas.

Další výlet do minulosti. Nový Pit Babe mě vrátil ke klukům z tohoto seriálu. Miláčkové :). Hlavně Pon-Sailub. Miluju jídlo, takže restaurace je pro mě dobrý výběr prostředí. Navíc kuchařka jsem stejná asi jako začátečník Plawan/Pon. Ale na rozdíl ode mě, on se nakonec zlepšil a já do kuchyně pořád nesmím 😂. Líbilo se mi, že nešlo jen o obyčejné vaření. Soutěž to krásně bazalkově dochutila a provoněla. Všechno pěkně odsejpalo, společné scény jako zákusek...naše oblíbená chemie chutnala stopro líp než nudle z kelímku :). A Benz s Garfieldem? Další lahůdka.Tady mě teda příjemně mrazilo z toho jejich kočkování....

Pěkný, krátký, jednoduchý příběh o tom, jak důležitá je komunikace. Kolik vztahů už na ní ztroskotalo. Žádné srdceryvné drama se tady ale nekonalo. Sledovala jsem dva sympatické kluky, kteří se bojí svých citů a snaží se vyjasnit si nedorozumění v minulosti. "Prožili jsme stejnou minulost, ale proč si jí každý pamatujeme jinak?". Miluju..ztratím? Jsme každý jiný.. No a? Pojďme bojovat za to naše.. Šílené účesy házím za hlavu, užívám si to pozitivní, pěkné kluky, pěkná slova v písních a to celé skvělé jednohubkové...

Opravdu moc pěkný film. Když "masáže", tak i doteky. Není to ale jen o nahém těle. Je to o životě a přežití. A to doslova. Vydělávání peněz, udržení rodiny, bydlení, vzdělání, drogy... Ale do života patří i láska. "Je spousta lidí, kterých se můžeš dotýkat. Někdy se ale objeví výjimečný člověk. Ten pocit bude hluboký. Pronikne tělem a zasáhne tě přímo do srdce." Kluci mi k sobě parádně sedli. Nahota, pohyb, vše vkusně podané. Byla zde cítit i důležitost každého doteku. Děj nikde nedrhnul, naopak. Šel plynule, podbarven pěknou hudbou. Občas přinesl...

Sicarú...když je něco krásné. Nebo skvělé. Nebo dobré...Jako moře?...Jako přátelství... Příběh plný předsudků, šikany, ale i lidskosti a pochopení vypráví o jedné úžasné komunitě, nalezení víry v sebe sama a hlavně o přátelství. Přátelství Manuela a Erika. Silné pouto nedělá jen společné tajemství. Je to o porozumění a přijetí "jinakosti" kamaráda, společném sdílení, osobní síle a o důležitosti mít jeden druhého. Navždy. Naprosto mě dostaly jejich upřímné rozhovory, hlavně v dětství...Manuelovy pocity a přesné Erikovy postřehy a vcítění se do bolavé dusičky, toužící po svobodě. Výkony dětských i dospělých herců mi ukradly...

Banda nejlepších kámošů...to je prostě víc, než všechny korejské seznamky dohromady. Parádní "ohňostroj" ;). Lehké, vtipné...Skvěle jsem se bavila.