Podrobnosti recenze

Náboženské příběhy nemusím, v Thajsku navíc je křesťanství s mizivým procentem až třetí v pořadí (a naopak třeba v Jižní Koreji vede a už předstihlo i buddhismus) a váhal jsem ... Ke zhlédnutí mě přesvědčili především stále mladí Fourth a Gemini s jejich výborným herectvím převyšujícím drtivou většinu thajských "BL herců" a nelituji, například ta scéna v umývárně ve třetím díle byla nádherná včetně hudby a nemuseli se ani políbit.

Ne, ne, ne ... já to tak nemohu nechat. Původně jsem hodnotil 9.5 a měním hodnocení na čistou desítku. Budu brát to, co mi na příběhu vadí (pánbíčkaření, Bůh miluje všechny bytosti, ale v průběhu historie přišly miliony jeho milovaných dětí o život, vražidli je ve válkách, posílali do plynu v koncentrácích, inkvizice, církevní hrůzy, zneužívání chlapečků atd.) jen jako prostředek k tomu, co příběh sděluje a naprosto skvělé herectví a úžasná hudba (mnohdy chill-outová, jež prohlubovala můj duševní prožitek ze scén mezi oběma hlavními postavami), které kdybych mohl, hodnotil bych obě kritéria hodnocení za 11, dotáhly ten příběh.

V prvé řadě kvituji, že herci tentokráte nebyli stylizováni do příšerných poklic s pro mě mnohdy až děsivými afinami vytáhanými do očí a vynikly kontury tváří jednotlivých postav (pro mě dominovala krásná tvář Fourtha, která je v některých úhlech záběru téměř ikonická). Při prvním záběru Brighta jsem si okamžitě vzpomněl na jeho krásnou sportovní postavu a něžné milostné scény s "afináčem" Nonkulem ze seriálu I Feel Your Linger in the Air.

Vše umocnila v průběhu celého příběhu citlivá kamera, která podtrhávala detaily tváří, jež "mluvily", aniž by otevřely ústa, něco neskutečného v té plejádě thajských BL kvantit a celkovou koncepci seriálu ale pojali tvůrci seriálu senzačně, založené na boží lásce, to musím uznat.
"Utíkáš před sebou samým!?"
"Ani já nejsem Boží oblíbený syn!"
Nádherné.

A ten konec? ... Bečel jsem jak koza (štěstím).
Howgh!