Všechny recenze
Vztah, (ne)důvěra, nevěra, ale opět hlavně důležitost komunikace. Kraťas je braný z pohledu Seung Gya. Je vidět jeho snaha o pochopení celé situace - přemýšlení, žádná divočina. Líbilo se mi, že příběh, i když krátký, nesklouzl úplně k pohádce, ale zůstal v reálné rovině a ukázal, kam až se může láska dostat, i když by neměla...
Na tomhle seriálu mě nejvíc bavil představitel Tankhuna a jeho bodyguardi. Jeho herecký výkon byl naprosto boží, člověk nevěděl, kdy mu " hrábne " a co vymyslí. Byl tak věrohodný, a ty jeho gesta prostě na jedničku, o outfitech nemluvě. V průběhu mě bavil i představitel Porscheho. Takový "kam vítr tam plášť" jak se říká, žil barem, neřešil moc, a když potká Kinna jak se mu najednou obrátí život. Nejvíc mě bavilo na první části, že je takový neohrabaný, je mu všechno jedno. Potom když dostane nabídku dělat bodyguarda, tak se mi líbilo, jak se vyčůral do jezírka - ...
Tento seriál mě vzal upřímně za srdce, a někdy se k němu vrátím. Nejdříve to bylo takové brblání od Sianga o tom, že já jsem rozmazlený, a všichni mi budete muset naslouchat. Když potkal dlouhána Penga, který bohužel neslyší, ale zachrání ho, všechno se tím pádem mění. Jasně, Siang ještě nějakou dobu rozmazlený zůstane. Když se ovšem dozví o situaci Penga, a jak na tom je, jako kdyby se mu konečně rozsvítilo. Rozvíjet dál to nebudu, protože ten příběh je krásný, tak ať si ho každý užije. Ovšem ta chemie co mezi s sebou bude mít Siang a...
Ach, z tejto série ma, neviem, čo napísať, lákala ma a zároveň iritovala. Moja srdcovka bol Ha Jung Hoon (hral Lee Hyeon Jaeho). Vlastne skoro všetci tí prudkí mladíci Lee Jung Chan ("automat"-Kim Jeong Ha) mi padli do oka vrátane darebáka Kim Ji Taeho (pekné kvítko) a za pohľad stojí i Jung Si Wan (Park Seong Won). Uzavretý a na pohľad chladný, pekný Ryu Se Il ma vytáčal, mala som chuť zatriasť s ním, avšak ak hral podľa scenára, tak sa mu to podarilo. Séria vo mne však prebudila záujem mrknúť sa na týchto hercov viac, takže som zvedavá...
Hlavní hrdina mi byl místy až protivný, což se naopak vůbec nedá říct o Rafovi. Herecky zazářila především Fionnula Flanagan a nelze se divit, že za svůj výkon dostala cenu. Celkově příjemný snímek, z jehož námětu se ale dalo vytěžit mnohem víc.
Tenhle seriál Deep Night jsem pouštěla asi na 3x, prvně tomu musíte propadnout a potom se k tomu vracíte jako k něčemu návykovému. Hodně mě bavil představitel Din - snad si s odstupem pamatuji jméno, kdy začal být hrr na tetu, která se snaží škodit jak jen může. U Khemtise mě vždycky baví, jak nahodí ty oči, a má takovej ten chtíč v očích že si řekneme " už dost " ale přitom o tom to vlastně je. Co se týče vystoupení, které se konají v klubu tak hercům jako velká poklona, protože učit se na tyčích co tam měl,...
Musím říct že ze 7 příběhů o kamarádství mě nejvíc zaujal ten první, kdy rivalita se proměnila v něco úplně jiného, tak nějak vlastně sama. U dalších příběhů jsem se zasmála, ale i brečela, protože některé okamžiky jsem nedala, bylo to smutné, i když se vždycky upozorňuje že je to smyšlené. Je hezké jak se některé příběhy hezky prolínají nebo už mají nějakou minulost a divák je potom překvapený " kdy k tomu došlo " :D. Jeden příběh jsem musela upřímně přeskočit, protože to téma, které chce říct já osobně nemám ráda. Jinak seriál je to super, pokud nemáte nějaké...
Přes všechny (naštěstí) zromantizované scény historických událostí, které příběh trochu protahují a každého nemusí bavit, nabízí seriál moc hezký vztah dvou lidí, kteří si prošli nelehkou cestou. Ti dva se dokázali podpořit když bylo třeba a naslouchat jeden druhému i v případě zcela odlišných názorů. Tak dlouho si navzájem ovlivňovali životy, až byl ze dvou, jeden. Nevýhodou komplikovaných příběhů je, že čím jsou složitější, tím více drobností se nepovede na jedničku. I tak jsem spokojená.
Dávám celkem vysoké hodnocení i přesto, že úvodní epizody mě kvůli školnímu prostředí moc nebavily a seznamovací epizoda byla vyloženě plná klišé. Co naopak překvapilo a zaujalo ihned, tak hodně poctivá a řemeslná filmařina se skvělou kamerou a celkové vizuální vyznění. Ale také a zejména sympatie hlavního hereckého páru. Mají spolu krásný, bouřlivý, toxický a složitý vztah se skutečnou citovou hloubkou a jejich vzájemná chemie je hmatatelná. Jejich přirozená přitažlivost dělá jejich bolestné pětileté odloučení i následné shledání nesmírně silnými. Divák si užije i u četných intimních scén, které jsou natočeny hodně přirozeně, dospěle a vkusně. Pro mě byl seriál...
Mladý plantážník narazil v cizí zemi na opuštěné políčko, které začal s povolením obdělávat. K nelibosti nepřejícího majitelčina syna, který si musel svého zahradníčka vydržovat a doufat, že skleník, ve kterém jako křehounká růžička roste, neopustí a nenechá za sebou otevřená vrátka.
Kdo nezapadne do šuplíku dámského knižního klubu, musí se často spokojit s rolemi nerudných seniorů a nechat na sebe padat prach patosu, jako na kus nábytku z antikvariátu. Pokud...se neobjeví lidé, kteří ho sfouknou a občas i "naleští".
Opět ženáč, který se rozhodl žít radši ve lži, a to ho doběhla. Kdyby se to odehrávalo v minulém století, tak budiž, ale takhle... Divák se má navíc dojímat záhadnou nemocí hlavního hrdiny a nazoomovanou kamerou. Naštěstí je aspoň ušetřen hysterie, násilí a podobných klišé v takových filmech. Bod navíc také za ukázku čisté lásky mezi chlapy.
Je to originální, vtipné, trapné, ale hlavně velmi dojemné. Mámy se prostě o své děti bojí, ať jsou takové, nebo makové, v 5 letech nebo ve 30...
Ztráta času. Film o ničem. Jeden hezký záběr na kluka v moři to nezachrání.
Heavy Snow je melodrama v pomalejším tempu a studené, až snové atmosféře, kde se více sází na obraz a vnímavost k ději, než dialogy. Příběh je trochu zvláštní, obsahuje 3 kapitoly s časovými mezerami a nevím, jestli jsem si ho dobře vyložila, ale obě verze, které mě napadly, mně osobně dávají smysl, a hlavně spokojenost :-) Han So Hee patří k mým oblíbeným herečkám a ráda jsem ji viděla v něčem nízkorozpočtovém s malou sledovaností. Chyběla mi návaznost na pár detailů, např. při pobytu v chatě. I když na svůj grál stále čekám,...
Nejvíc mě na tom bavil asi blonďáček Somchate. Prořízlá pusa, věčně si stěžuje a je taková známá " drbna ". V určitě chvilce mě Nom začal i nudit, tou svou " nablblou" stránkou jak dělá, že neví, nerozumí apod.. Když přišla dvojice Pai a Phra Rong mě začal seriál nejvíc bavit, asi ze všeho nejvíc, a konečně se začalo něco dít. Super, paráda a nevypadá to jako až tak suchý seriál bez příběhu, kdy si všichni povídají podle scénáře. Takže za mě taková vysokoškolská oddechovka kdy si hrají všichni na Juniory, seniory atp.
Problém, který kluci řeší, tu byl vždy a netýkal se jen gayů. Jenže dřív nebyly socky, net apod. Dneska by první, co si dva lidé na rande vyjasní, mělo být, co kde a pro koho natočili, kde na sebe mohou narazit. Aby měli jasno. Tento kraťas má občas divné dialogy, je to zvláštně sestříhané, ale herci byli přirození, tak snad to docení ti, na které to míří.
Jsou filmy, které se nedají jenom "konzumovat". A tohle je jeden z nich. Film, u kterého se žehlit rozhodně nedá. Spíš než na konverzaci, se dává důraz na vizuální stránku. Hloubka děje je ukrytá v symbolických motivech, které se prolínají celým příběhem. A to mám ráda. Hledání ukrytého, přemýšlení u každého obrazu, vytáhnout z něj maximum. Líbil se mi styl vyprávění a hlavně práce s jednotlivými postavami, jejichž životní cesty se postupně křížily, prolínaly a nakonec i spojily. Každý si v sobě nesl svoje trápení, trauma, bolest, přesvědčení, ale jedno měli společné...Touhu. Každá postava navíc symbolizovala něco, co společnosti...
