Všechny recenze
Jako asi takhle, pokud jste na žhavé " sexy scény " tak asi jo, ale potom? Uf.. Podívala jsem se na to, protože to bylo všude jakože " waau ".. Prvních pár dílů mělo smysl, protože to bylo o "příběhu" nebo jak to jinak říct. Ovšem potom jsem začala tak nějak usínat, protože se to nějakým záhadným způsobem otočilo, a to jsem trošku nepobrala.. Jinak seriál " nevšední " a to zpracováním - ještě jsem neviděla, že by to tvůrce vzal takhle " zvrhle " už na začátku :D :) ...
No, nevím co k tomu asi říct. Líbající se scény jako když člověk políbí zem, nebo nevím jak lépe to vysvětlit. Nejlepší byl asi ten " bráška " jak měl prořízlou pusu. Je to spíš taková oddechovka, než čekat nějaký " wow efekt " scénáristů. Každopádně jsem to dokoukala, a čekala bych, že to skončí o něco lépe než takhle " uříznuté ". Každopádně jako oddechovka na pohodu.
Příběh je hodně ze života. Spíše konverzační drama, bez větší zápletky, téměř bez intimních momentů. Typicky japonsky rozvláčné.
Také nemastné neslané. Najviac mi vadil zvuk a chýbajúca chémia medzi ústrednou dvojicou. Mnohé problémy dnešnej mládeže "nacpané" do tých pár dielov, zapríčinilo, že v deji sa divák rýchlo stráca. Na druhej strane je fajn, že vznikol seriál, ktorý poukazuje na realitu gay komunity. Fandím tvorcom a ďakujem.
Dle mě jednoznačně nejlepší snímek celé kolekce mě hodně zaujal nejen samotným, byť jednoduchým příběhem a kamerou, ale i oběma velmi sympatickými herci. Příběh "spoutal" dvě lidské bytosti, které by se za normálních okolností na sebe ani nepodívaly. Hezký zážitek!
Dovolená šesti přátel v Bretani se chýlí ke konci, Arthur se zamilovává do Nassima a ... druhá půlka kraťasu je fantasy a záleží na divákovi samotném, jak ji pojme. Každopádně solidně zahrané.
Nejvíce mě upoutal v pořadí druhý (Flush) tohoto na pozornost diváka náročného mixu, o kterém píšu recenzi v samostatném vkladu tohoto snímku zde a rovněž v pořadí čtvrtý The Blue Shelter (recenze také zde samostatně). Pátý v pořadí mě moc neoslovil a recenzi jsem psal tady na GT již dříve (Waking up in Vegas). Dva kraťasy, jež nemají na GT samostatný vklad, zhodnotím nyní níže: Rouge amoureuse 5565 - na můj vkus až bizarní snímek nebyl mým šálkem kávy, nicméně musím přiznat, že až do tohoto stadia může nějaký jedinec zajít. Antrenamentul de Noapte 6766...
Příšerně nudné. Přehlídka křečovité extravagance a marného hledání originality. Dojem trochu zachraňuje jen úplně poslední film, příběh dvou malých kluků.
Příšerný kýč se sladkobolnou hudbou.
Scény, ve kterých se odehrává "hon na čarodějnice" jsou docela sugestivní (alespoň pro mě), ale jinak je to poměrně dobré psychologické drama. Kromě vnitřních dilemat a bojů, trpí Lucas profesionální deformací, která ovlivňuje jeho život. I když chápu autorův záměr, z kamery moc nadšená nejsem. Vyvolává dojem většího "pravěku" než doby relativně nedávné. Myslím si, že např. pro mladší generace budou ty staré formáty už moc.
Už dávno ma nejaký film takto nerozplakal, ako tento...
Už trailer mi napovídal, že to bude spíš pohádka. No, ne spíš, ale rozhodně. Tak nějak jsem doufal, že se to nezvrhne v něco víc než kamarádství, ale bohužel. Takže skalní příznivci inkluze a woke culture mohou vstoupit do svého ráje, zatímco já jen kroutím hlavou nad tím, jak může někdo vyplodit takovou šílenost. Nejvíc špatné mi přijde, že film vytváří dojem, že nevadí být tlustej jako bečka, na každýho někde čeká ten vysněný princ. Fajn, pak se ovšem nedivme, že tolik mladých potřebuje terapeuta. Občas vtipná scéna a bod za výkon Diegovi, musel se v některých obrazech jistě hodně...
Zažíváš někdy stavy, během kterých máš pocit, že se ti v mozku rojí hadi? Jsi ale masochista a zbláznil ses dočista? Neváhej a spusť play.
Na studentský film to má jistou úroveň a vypadá to, že ani rozpočet nebyl lakomý. Nestává se mi často, abych potkala takový babylon jazyků jako máme zde. Je to výrazný zvukový prvek a tahal moji pozornost, ale díky jednoduchému ději se ty dvě filmové složky zvládly nějak vybalancovat. Je ovšem otázka, jestli si zahraniční divák odlišných jazyků vůbec všimne? Řekla bych, že ve srovnání se světovou tvorbou působí projekt trochu zastarale.
Nedalo mi to... musela jsem se vrátit. Kostkovanou košili jsem si od Jeon Yu Bina koupila už několikrát. No a koupím si jí klidně zase. Je to prostě můj oblíbenec. Věkem to sice není štěně jak jsem psala u My Damn Business, ale i tak je to takový miloučký stvoření, navíc s krásnýma očima a pusou. "Buď zase můj přítel, Park Jung-woone." Tenhle seriál mi prostě učaroval. Nevím proč. Jeho schéma je již mnohokrát recyklované. Kolik zamilování, prvních lásek, nepochopení, i útěků se vším všudy už jsem viděla. Tady to...
Je to malé, roztomilé, v několika vydáních. Když se díváš, brzy zjistíš, že je to spíše k zívání. Víčka těžknou, sirka padá, není to žádná hitparáda.
Překvapení na entou. Testosteron se může jít klouzat, protože teď vládne estrogen, v břiše něco roste a vy.srat se to nedá. Googlila jsem, jak moc je tohle reálné… Super náhled do jiného vesmíru.
Když jsem v upoutávce na Vaibhava Sharmu(Mohaka) narazil, říkal jsem si: "To je ale zase pěkný d.e.b.i.l." V první epizodě zažil jsem, jeho přeměnu v dospělého jedince. V úžasu jsem, světě div se, oba/tři hltal až do samého konce.
Nestačí si jen při padající hvězdě něco přát, ale v případě splnění se z toho nepo.srat. Když do oceánu přitom kámen hodíš, energii přání znásobíš. Rada k nezaplacení, když ve střední Evropě na zadku sedíš. Proto stiskni play a barevnými obrázky se unášej.
