Všechny recenze
Solidně to odříkali. A to je asi tak všechno.
Dvojice DaouOffroad mě zatím míjela. Daou mi nikdy nebyl, už od pohledu, moc sympatický. No nemohla jsem se mýlit víc. Daou není klasický hezoun, ale objevila jsem u něj, aspoň pro mě, neskutečnou vnitřní krásu, charisma. "Century" jsem zhltla za dva večery, i když se děj občas vlekl, občas byl trochu zvláštní, občas nelogický, občas lehce afektovaný. Každopádně byl ale zajímavý, mystický, pětibarevný. Jasně, malinovka i zásoby pasty na zuby na celý rok trochu rušily, ale co už...Jinak chemie mezi klukama byla skvělá, hmatatelná, neobyčejná. Všudypřítomný, "americký" Offroad-ův (Vee) úsměv za všech okolností, vykouzlil úsměv i u mě. Zaryla se...
Atmosféra starobyléhoTaxca na mě působila po celý čas téměř afrodiziakálně. Alejandro Belmonte zážitek jen umocnil. Zato závěrečná scéna mě velice rychle zchladila.
Ak túžite po ľahučkej romantike, tak do toho. Osobne ma najviac oslovila hudba, kostýmy, písmo - scény, kde sa píše, reč a taktiež box (thajský box ma zaujíma). Chýbala mi tam iskra, 🫰🫰🫰. Z postáv sa ma dotkol Princ Krom Phraya Pijitpaibool (Guy Sivakorn Lertchuchot) i keď scén mal málo, prišiel mi najprirodzenejší a akoby ani nehral. Začiatok série ma bral, ale časom... Každopádne prostredie - je na čo pozerať. Pri posledom zábere na ruže vo váze mi prišlo, akoby celá séria bola takto naaranžovaná. PS: Keďže som sa vrátila ešte čosi popísať, je to znak, že mi príbeh nedá...
Po všech stránkách dokonalé dílo. Samotná fakta ze života Thomase Manna a jeho rodiny jsou podivuhodná. Způsob, jakým je látka zpracována, se však vymyká z obvyklého průměru. Propojení dokumentárních rozhovorů s hranými sekvencemi, herečtí představitelé, práce s hudbou, to vše zasluhuje absolutní hodnocení. Určitě doporučuji každému ponořit se a užít si ten filmařský zázrak.
Projekt jistě stojí za zhlédnutí, i když v průběhu jsem měl období, že jsem na chvíli přestal. Všechno bylo sice tak pěkné, měkké a očekávaný konec byl až přesladký, ale něco nevyslovitelného mi tam chybělo. Není to na závadu a nedávám za to nízké hodnocení. Jen ... hlavní pár byl .... jak bych to nazval ... asi jen líbezný. Chyběla mi tam v tom jejich vztahu šťáva, drajv, vzrušení, chtíč, více člověčenství. Pokud byla pusinka, tak jen taková ulízaná, jako mamince. Druhý pár byl na tom lépe, ale nějak mi zase až tak nepadl do oka, hudba velmi dobrá. A...
Dojemný príbeh, rozplakal ma.
Mám rád jak erotické filmy, tak porno (hodnocení... ehm... zvedám za gay trojku a selfsuck), ale podle mě se režisér musí rozhodnout, co točí. Lidi tu prakticky jenom souložili a když už něco řešili, bylo to tak otravné, že mi byla nejsympatičtější terapeutka, která měla už dost keců. Naopak nejméně mi byl sympatický James (Dawson), kterého tlačili jako hlavní gay postavu. Fňukal pořád proč? Že mu nevyhovuje otevřený vztah, nedokáže navázat jiný či že ho všichni (vč. jeho samého, režiséra a diváků) berou jen jako sexuální objekt... nebo úplně naopak se mu nelíbila žádná intimita, vč. té fyzické?
Príjemný rozbeh na dlhšiu trať alebo viac častí?
Ze španělštiny sice chápu každé třetí, páté slovo, ale bylo to ok. Pro mě moc pěkné, niterné. Sympatičtí herci a krásná hudba.
Film tak starý, že řada herců už nežije, včetně Delona a nebo jsou už vetchými starci či stařenkami. To ale nic nemění na tom, že se na mě přelila ta letní atmosféra Středomoří a v kombinaci s krimi zápletkou mě to zaujalo až do konce. Delon byl jistě hvězdou, ale nevím, co na něm všichni kromě hezkého obličeje viděli. Každopádně mě to přimělo k tomu se na Matta Damona podívat po čase znovu. Gay složka je zde minimální.
Zpečetit přátelství se dá různě. Tady k tomu stačily dvě kecky. Krásný okamžik, krásné gesto. Příběh dvou kluků, kamarádů. Sympatický Max Pelayo (Ari) a jeho dospívání a mně hodně příjemný Reese Gonzales v roli Danteho. Krásný, jemný kluk, který chtěl a nakonec i udělal ten "první krok". I když... Kluci hráli skvěle. Jejich pomalé a nenápadné sbližování, přiznání i popírání, vnitřní boj a objevování svého já, pochopení toho, co vlastně chci, co můžu mít nebo o co mohu přijít. Velký význam tu má i kousek jejich života, vepsaný do řádků v dopisech. Všichni vedeme soukromé...
Dva světy, dvě nádherné bytosti. Líbilo se mi hned na začátku, že kuchařský svět se z toho hereckého "nepodělal". Stála tu kuchařova kamenná, chladná tvář proti herecké vytrvalosti a přímočarosti a krásnému úsměvu. Nebyl to jen černobílý příběh. Byl tu i další odstín. Odstín dvou bolavých duší. Strach, smutek, osamělost. Kluci ty jejich vnitřní boje zahráli skvěle. Přiblížení a zase oddálení. Zatvrzelost proti odhodlanosti. A mezi nimi důležité vedlejší postavy, které nerušily a které naopak celému příběhu dodávaly uvěřitelnost a lidskost...ředitel Kim, asistent Ho Min a hlavně malá Yu Ha. Ta to vždycky parádně a vtipně rozstřelila. ...
Snaha byla, ale mě to moc neoslovilo. Mnozí píší film od žen pro ženy. Táňa a Klára mě zaujaly, vizáží, svěžestí, ostatní jaksi moc ne. Polák mi vyloženě vadil. Nevím proč, ale s českou tvorbou se jaksi ne moc dobře při sledování sžívám, ale existují i výjimky.
Nenásilný příběh s obyčejnými herci a přirozeným herectvím. Slabou stránkou je kamera a především zvuk, který mi v určitých obrazech rval uši. Chápu potřebu jakéhosi artu, ale tohle bylo moc. A hlavně zbytečný, protože dobrý film nemusí jít do extrémů. Celkově jeden z těch lepších filipínských filmů.
Krásný, krásně natočený, skvěle zahraný film. Gruzie, gruzínský tanec, hudba, rytmus, pohyb, ale i chudoba, která je tu vidět na každém kroku, vše vypilované do posledního detailu, včetně podlahy tanečního studia. Životní sen, který drží nad vodou. Merab, skvěle ztvárněný Levanem Gelbakhianim, se ke svému snu snažil přiblížit každým krokem, každou otočkou. A pak mu do života doslova přitancoval Irakli, který mu pomohl vyrůst a hlavně díky němu v sobě mohl objevit vášeň a tu vložit do tance. Merabův závěrečný tanec bere dech, stejně jako jeho odchod se zdviženou hlavou...
Malinko divný film s ještě divnějšími postavami se svým pomalejším tempem se ve mně nakonec rozezněl a získal si mou pozornost. Díky Ewane, Christophere a Mélanie! "Co teď bude?" "Já nevím." "Co se dělává?"
Když se řekne George Michael, moje okolí slyší jen vánoční Last Christmas od Wham!. Ale George Michael je pro mě daleko víc. Krásně zpracovaný dokument, který mě přenesl o 14 let zpátky do O2 arény na koncert, který jsem vnímala všemi smysly. Z jeho verze Russian Roulette od Rihhany mám husinu ještě dnes. George Michael. Úspěch bohužel znamenal vést dva životy. Skutečný George a falešný George. Sláva, obdiv a štěstí na pódiu nedokázaly zaplnit prázdno v jeho duši a to se podepsalo na jeho životě. "Přijde okamžik, kdy mít všechno nestačí." ...
Herecký koncert Judi Dench, Cate Blanchett a dalších, například Bill Nighy. Dříve mě nenapadlo se na toto drama a psychotriller podívat, protože neobsahuje dominantní složku mužů co mají rádi muže. Až dnes, snad jsem dozrál a objevuji další postarší filmové skvosty, alespoň pro mě a ty duše ... "něco mi říkalo, že mám na to právo" ... ano, právo na to, aby se učitelka sblížila s patnáctiletým žákem, kterého zahrál pihatý a roztomilý Ir Andrew Simpson bezvadně (tehdy měl 17 let). Zdena Hadrbolcová a Simona Postlerová namluvily obě hlavní postavy úžasně. Doporučuji všem, s výjimkou těch, kteří jsou jednoznačně orientovaní...
Po celou dobu sledování, tohoto brilantního seriálu, jsem cítila zvláštní tíhu na hrudi a nervozitu, proplakala jsem pár kapesníků, zamilovala se do úžasných písní a dech beroucích myšlenek hlavních představitelů a jejich vyznání lásky. A přestože, v celém seriálu nebyl vlastně ani kousek radosti (přiznávám, jsem konzumní divák) nakonec cítím uspokojení, že jsem seriál viděla a potrápila své srdce.
