Všechny recenze
Natočit něco takového před 20 lety, tak nad tím přimhouřím obě oči, ale dneska jen jedno za snahu. Beru to tak, že každý nějak začínal. Maxime Godart má za sebou nějakou hereckou zkušenost, ale z pozice scénáristy a režiséra to zatím moc neumí. Napsal a natočil příběh fňukny, která se vydává na cestu teatrální sebevraždy. Citlivky možná uroní slzu, já se spíš chytal za hlavu. A že by Téo a Thomas tvořili pár, mi nepřišlo moc uvěřitelné.
Ve vzpomínkách se můžeme vrátit kdykoliv kamkoliv a prostřednictvím někoho jiného prožít neprožité... Krásné...
Milé a ukazující, že není potřeba dlouhých proslovů k vyjádření toho, co cítíme. Když chceme, vždycky si cestu najdeme...
Každý si zaslouží svou lásku a štěstí bez ohledu na pohlaví a milovaná osoba je prostě nejvíc...
V rytmu hudby rytmus lásky, strachu i pochopení.
Je to tak...je jedno jestli je kreslené nebo živé, srdce bude vždycky vědět ke komu patří. Úžasné 4 minuty...
Seriál Your Sky mám sice nepřináší žádnou originální zápletku, svojí roztomilostí se ale může zařadit mezi nejlepší projekty roku 2024. Příběh Muenfaha a Teereka je tak sladký, tak intimní, a tak hluboce romantický, a bez větších konfliktů. Všechny postavy zde procházejí obrovským vývojem. Děj má hodně humorných situací, a kromě středních epizod má i docela slušné tempo. Uprostřed seriálu ale přichází nejúžasnější scéna celého příběhu, scéna v kavárně Rama 8 Café, během které mě zcela dostal Muenfahův bratr Lee. Lee je už od první epizody nejchytřejší, nejrozumnější a nejchápavější postavou, a jako jediný vždy přesně ví, co se děje mezi...
K tomuto seriálu jsem se vrátila po nějaké době. Líbil se mi už tenkrát a teď možná ještě víc. Krásný, něžný, občas vtipný, plný emocí, no v boji o lásku a rodinu v závěru i krutý. Bai a Xun An parádní, chemie mezi nimi fungovala dokonale. Bavila mě "velká" ségra :). Víc prostoru by si určitě zasloužili Alex a RJ. Škoda. Moc se mi líbily myšlenky, kterými každý díl začínal i končil. "Dva lidé, jedna ložnice. Tři jídla, čtyři roční období. Jsem vděčný, že tě mám "... Kluci, určitě se ještě uvidíme ;)... ...
Hlavní postavy zde absolutně postrádají jakoukoliv vzájemnou chemii, což je důvod, proč jsem si seriál neužil. Celkově to na mě působilo jako školní projekt, který ani neměl jít na veřejnost. Některé scény vyznívají opačně, než tvůrci zamýšleli. Například když si Shin podřezává žíly, na obrazovce je varování: "Doma to nezkoušejte" :D Jediné, co můžu pochválit, je výborný soundtrack od Boye Sompoba.
Hodně zvláštně, ale poutavě vyprávěný příběh zasazený do japonského venkova, kde drby o tom, kdo s kým byl kde spatřen, se šíří rychlostí světla. Tento hodně realistický příběh se zaměřuje na to, jak hlavní postavy objevují samy sebe, a jak rozdílné přijetí nastane v jednotlivých rodinách. Romantický vztah tedy není hlavním tématem. Řeší se zde šikana a zneužívání, ale tyto pasáže jsou obvykle skvěle vyváženy humornými scénami nebo hlubšími rozhovory hlavních postav. Scénáristicky a herecky je to opravdu skvělé, vývoj postav je obrovský, a já zde opravdu nemám co vytknout.
Netuším, jak Poraněný člověk mohl působit na publikum v době vzniku, ale za těch více než čtyřicet let notně zestárl. Notně nehezky zestárl. Patrice Chéreau (Královna Margot) natočil zcela beznadějný a bezvýchodný snímek, jehož sledování je hodně těžké, a divák si k němu cestu najde jen těžko. Za sebe musím zklamaně dodat, že výsledkem je bezútěšná prázdnota a de facto ztráta času. Necítit u sledování žádné emoce byl určitě Chéreuův tvůrčí záměr, ale výsledkem v mém případě bylo jen tupé zírání na televizní obrazovku. Pomalé tempo snímku by nevadilo, ale Poraněný člověk se ke svému konci notně vleče bez jakékoli...
1. série - seriál na odreagování, takže spousta amerického klišé, stereotypů a předvídatelného děje, ale je to v jakési únosné míře. Prostředí basketbalu je mi ukradené, ale tady je to naštěstí spíš o těch věcech kolem.
Na japonskou produkci se nechám vždy nalákat. Většina je v číslech 9 a výše a ani tento seriál nezklamal. Nádherně zpracované, děj plynul tak lehce a postavy pomalu odkrývaly svá nitra... Dokázala jsem se vcítit do všech 4 postav, pro mě tu nebyl žádný "bad boy", nežili v černobílém světě a snažili se být věrni sami sobě a při tom neublížit partnerovi. Herci to zahráli skvěle, dialogy byly přirozené, sex scény tak akorát.... Tady nemůžu nic stěžejního vytknout. Doporučuji.
Těžko se hledají slova na něco tak nádherného, dojemného, lidského, a to ve všem. Příběh, hudba, láska, přátelství, vztah otce se synem a hlavně výběr herců, kteří ani nehráli, ale všechno to přímo prožívali. A ještě horší je, že když už ta slova najdete, zjistíte, že už tady byla všechna napsána. Proto se nechci opakovat, chci jen dodat...otevřete svá srdce a svou mysl, aby tam mohl celý příběh vplout a mohl vyprávět to, co vyprávět má a hlavně to, co může....
Tohle byl opravdu reálný příběh gay páru ze života. Skvělí herci ve skvělém příběhu, co dodat. Musím přiznat, že jsem u filmu prožíval silné emoce a pánům jsem věřil všechno, co předváděli. Nemohl jsem se od toho utrhnout.
Nebylo to nic zásadně hlubokého, ale já mám takové romantické příběhy se šťastným koncem rád po sérii temných seriálů. Korejská tvorba je trošku jiná než Thajská a docela se mi líbí. A taky bylo fajn vidět pár neokoukaných tváří.
Začalo to slibně, ale pak to najednou skončilo. Jako by došel papír při psaní scénáře.
Mám ráda příběhy, ve kterých hned od začátku netušíte jak dopadnou. A tenhle je jeden z nich. Krásný, dospělácký, a který vás vtáhne od prvního setkání s minulostí. Minulostí, která připomene první lásku, nepochopení a dětskou nezralost. Dá se dojít spletitými cestami Bangkoku ke svému vysněnému cíli? Je krásná a svůdná Jennista jen prací, útěchou, prostředkem k dosažení tohoto cíle nebo snad láskou? Ať už je čímkoliv, rozhodně je jednou z nejdůležitějších postav v tomto příběhu. Max, chlap přesně do vašich snů, Tenův krásný úsměv, hudba, kterou z hlavy nedostanete hodně dlouho a nakonec i třešnička, o které už...
Konečně! Chce se mi zvolat. Po dlouhém čekání, často přichází zklamání. Španělé jsou naštěstí stále sázkou na jistotu. Tedy alespoň v případě seriálů ze studentského prostředí. Byla to super jízda. I když se ubírala jiným směrem, než jsem očekával. I přes...Zažité přesvědčení nárokovosti na rovné příležitosti... a problémy s dodržováním požadavků na ně kladenými. V tomto případě to projely na plné čáře holky. Ale líbila se mi dynamika jejich týmu. K pochopení a ospravedlnění jejich hormonálních výkyvů a zvratů, by mi pomohl jejich menstruační kalendář. Často se chovaly jako k.r.á.v.y. U kluků vládla daleko lepší atmosféra a disciplína...
