Všechny recenze
Souhlas. Začátek nic moc, čekala jsem, co se z toho vyklube. Nakonec se to přeci jenom rozjelo správným, vtipným směrem. Zrzek mi moc neseděl, naopak Rafi byl sympaťák. Každopádně pointa příběhu super...
Zezačátku dost nuda, zase jakoby další ukecaný kraťas o dvou hercích, kteří mně k sobě moc nepasovali. Pak ale za polovinou obrat, který jsem nečekal a vše nabralo na větší zajímavosti, navíc okořeněné nesmírně roztomilým kukučem Rafiho. Joel mě neoslovil, i když skutečně Mat Hayes příběh napsal a získal za něj několik ocenění.
Pomyslně tajím dech a seriál si po dílech porcuji, abych nesfoukl plamínek, o kterém si ze začátku nejsem jistý, zda zesílí a nebo zhasne, jak je slaboučký. Snažím se ho rozdmýchat, ale plápolá beze změn. Žije si svým životem. Stále si říkám: "Rozhoří se vůbec někdy? Exploduje jako ohňostroj, který je nedílnou součásti děje?" Na konci rozhodně příjemně zahřeje u srdce. Jen jednu tzv. technickou. Yûki Sakurai by mohl investovat do rovnátek.
Fanatická a pokrytecká Hilary Faye, vyvrhel Mary, vozíčkář Roland, skvělá kámoška a židovka Cassandra, skejťák Patrick a gay Deane. Co mají ti všichni společného? Boha? Ani omylem... Skvělá satirická komedie. Škoda, že ke konci to trochu ztrácelo tu počáteční lehkost, ale i tak jsem se skvěle bavila. "Schovat, napravit odstranit..."
Jeden příběh, "čtvery oči"...tři přátelé (Marcos, Raúl, Sandra) a Marcosův brácha Ignácio. Líbil se mi formát vyprávění. Jsou to vlastně čtyři pohledy (každý díl pro jednu postavu) na stejný časový úsek, které se vždy v určitých bodech střetnout a propojí a zároveň pomalu rozkrývají, co se v rodině Marcose vlastně stalo. Je to i příběh o smyslu bratrského pouta, přátelství, o šikaně a hlavně problému v rodině, kde vládne pevnou rukou despotický, homofobní otec. Situace v Marcosově rodině byla vykreslená tak reálně, že mě občas mrazilo v zátylku a svírala jsem ruce v pěst. Jinak herecky se mi...
Krásný seriál, stejně jako hudba, která se nese celým příběhem...klavír, trubka, smutek, jazz... Všichni si v sobě nesou nějakou bolest, trauma, strach a vše pomalu vyplouvá na povrch...s každým slovem, nádechem i výdechem, s každou ránou pěstí. A s každou notou, tónem klavíru, úsměvem, odhodláním, dochází i k pomalému uzdravování duší. Každý se se ztrátou někoho milovaného vyrovnává po svém. A když se objeví někdo, kdo vám ho připomíná, je to potom o to těžší boj. Hlavní dvojice pracovala hodně s emocemi, mimikou. A hudba nakonec ukázala svou sílu. ...
Film se odehrává v přímořské vesnici a je složený z několika příběhů, které se postupně propojují. Z hlediska gay obsahu je jedním z nich příběh gaye, kterého matka neakceptuje, ale zároveň nedokáže být tak radikální, jak by si okolí přálo. Pomalý styl vyprávění vyžaduje divákovu trpělivost, není to pro každého. Příjemně působí, že gay zde není středobodem vesmíru, ale dílkem ve skládačce. Skvělý závěr, fajn kamera i zvuková část.
Krásný příběh, který jsem zhltla v jedné porci. "Mmm...Mňam." Koheiovi se vůbec nedivím, Taichiho prostě nejde nemilovat. Taichi, kluk se srdcem na dlani, je pro něj to nejlepší, co se mu mohlo skutálet do života...
Ano, zfilmované divadelní představení původní verze komediálního muzikálu z roku 1968, ošperkované hollywoodskými hvězdami, mě bavilo. Ta přemíra afektu a ztřeštěnosti k tomu patří, i když se spíše hodí na divadelní prkna. Přeneslo se na mě přesně to, co tím chtěli tvůrci sdělit včetně smyslu pro karikaturu. Bezva Uma Thurman a prvotřídní scéna s těmi chodítky.
Jedna z podob groomingu se mi líbila, jakým způsobem byla natočena. Hodně působivé, reálné a vcelku i dobře zahrané.
Opravdu oceňuji ten nápad pojmout rande jako zcela originální, takto jsem se s tím nikde zatím nesetkal a konec jsem takový očekával. Pro mě rozhodně nad průměrem
Do tohoto filmu se mi moc nechtělo, přece jen koukat na "dědky"... Ale on to nakonec vůbec nebyl špatný nápad. Příběh Vicenta ostatně může být jednou příběhem kohokoliv. I tak si ale nemyslím, že je film pro každého. Nejde o žádné přehnané drama a je zde několik vtipných scén. Herci to zvládli bravurně, jen ta delší stopáž mohla být využita lépe.
Vek tejto snímke neubral na autentickosti, ale dozrel ako kvalitné víno. Perfektné herecké výkony všetkých. Stojí za povšimnutie.
Vierohodne natočené, brutal silné - chúlostivé scény decentne ukryté a dno duše naplno otvorené. V niečom majú obe postavy toho viac podobného, ako sa v prvých minútach zdá. Obaja herci sa presvedčivo zhostili svojich rolí. Určite je k tomu treba aj isté naladenie, pred rokmi som nebola schopná pozrieť sa na túto snímku - až teraz.
Kim Chan Kyu a Kim Chang Min, ze seznamovací reality show His man, se setkali společně před kamerou v tomto mini projektu. Působili stejně jako při jejich prvním účinkování. I přes společnou minulost, se spíše jen oťukávali. Oba působili nesměle. Vzhledem k celkové délce (krátkosti) - lehce omluvitelné.
Britský humor mám ráda (Black Books, Father Ted...), takže "přemluvit" mě na tenhle film nebylo těžký 🙂. Jsem ráda. Skvělý film, skvělý zážitek. Dokonalá práce se slovy, která propojují vzdělání, historii, život. Elitní osmička, učitelé. Moje myšlenky se hodně zastavovaly u Hectora (starší učitel) a ve spojení s ním mě dostalo i Dakinovo gesto, vlastně dvě gesta. Herecky naprosto dokonalý koncert. Užívala jsem si to od začátku do konce.
Mě film zaujal zásluhou obou dánských herců v hlavních rolích, především samozřejmě Madse Mikkelsena. Co mě ale nazaujalo byl "dánský" pohled na Česko, záběry šedivé Prahy, mnohdy vybrané oprýskané budovy, na počasí čekali a nebo bylo zrovna vždy pod mrakem (?), některé debilní neexistující zvyky atd. Nebýt pár pražských záběrů, tak bych si připadal jak někde v Užhorodu a s tím taxíkem v Chánově.
Zkoukl jsem to jedním dechem, Čisté, příjemné, i když to bylo částečně o válce. Jen, když jim natřeli huby černidlem, jako že jsou "špinaví", tak tu část těla, která by měla být nejvíce ve válce špinavá, měli sněhobílou a čisťounkou, jako Panna Maria.
Sebepřijetí na pětistý způsob, ale tentokráte pro mě nic, co by mě hodně zaujalo, na co bych si po čase vzpomněl, ale i tak za to tvůrcům dík.
Tak tentokrát jsem si myslel, že jsou to třicetiletí chlapi a ne středoškoláci, jak už většina z nás ví, jak se dá u Asiatů s věkem čarovat.
