Všechny recenze
Vysoce zajímavý film s překvapivým koncem. Líbila se mi základní myšlenka, velmi však vzdálená evropským a křesťanským představám. To, co bylo na filmu slabé, do značné míry přebíjelo - alespoň v mých očích - herecké umění Fandy Fana, a samozřejmě napětí mezi oběma hlavními protagonisty, trvající po větší část filmu. Na film jsem narazil náhodou na Youtube, a tím příjemnější to bylo překvapení.
Zlaté, no jo tak nejak si tým prejde každý.
Môžeme si spomenúť tiež na svoje mládi ... tento kraťas mi to pripomenul.
Uff po dopozeraní mám chuť obzrieť sa cez plece, či ma niekto nesleduje resp. komu sa dá dôverovať a veriť. V krátkosti vykreslili časť tej doby, a to sledovanie, udavačstvo a možnosť pracovať, vzdelávať sa ak máte čistý kádrový posudok. Hlavná postava to zahrala autenticky, všetky polohy snažiaceho sa umelca, ktorý chcel prežiť. Poučné, nech pamätáme na to, čo bolo a, čo ešte v inej podobe môže byť, pokiaľ sa človek nezmení tak, aby sa desivé a brutálne záležitosti ľudstva už dookola neopakovali.
Seriál ThamePo vypráví hodně silný a poutavý příběh hudební skupiny MARS, která je těsně před rozpadem. Ukazuje nám všechno, co se skrývá za naleštěnou fasádou, co členové skupiny musejí snášet a obětovat pro svoji slávu a popularitu, a jak se jejich sny a potřeby rozcházejí s požadavky jejich zastupující agentury a s očekáváním fanoušků. Vizuálně ThamePo zaujme svou špičkovou kinematografií a kvalitou produkce. Široké záběry a teplé odstíny barev umocňují vyprávění příběhu, zatímco hudba umocňuje emocionální vyznění. Williamův zpěv dodává další vrstvu autenticity, takže ztvárnění MARS působí opravdově. William, frontman skutečné thajské chlapecké skupiny LYKN, si totiž v seriálu...
Nádherný film s hloubkou oceánu. Příběh, ve kterém bylo snad všechno. Dokonale nadávkované emoce, rodina, drby letící celou vesničkou, odmítání čehokoliv odlišného, přátelství, sebezapření, přiznání, lidskost, smrt... Každý záběr na jednotlivosti lásky mezi Miguelem a Santiagem...tajná jeskyně na pláži, obrazy plné osobních citů, vypitá láhev v písku, hořící svíčka, zhmotnění lásky, které se nechce Miguel vzdát, poslední polibek, to vše se vám zaryje až do morku kostí. Krásný příběh...
Moje TOPka v sérii HIStory je jasná :), ale ani tenhle příběh nebyl špatný. Bez zbytečných dramat a jen s jednou holčičí pidi narušitelkou. Ségra nám to koukání kouzelně a lehce "okořenila". Líbili se mi kluci v obou párech. Jejich sbližování odsejpalo přesně tak jak mělo, smutné pohledy se postupně měnily na úsměvy. A na konci jsem se s klukama usmívala i já :)...Prostě super oddechovka...
Natočit něco takového před 20 lety, tak nad tím přimhouřím obě oči, ale dneska jen jedno za snahu. Beru to tak, že každý nějak začínal. Maxime Godart má za sebou nějakou hereckou zkušenost, ale z pozice scénáristy a režiséra to zatím moc neumí. Napsal a natočil příběh fňukny, která se vydává na cestu teatrální sebevraždy. Citlivky možná uroní slzu, já se spíš chytal za hlavu. A že by Téo a Thomas tvořili pár, mi nepřišlo moc uvěřitelné.
Ve vzpomínkách se můžeme vrátit kdykoliv kamkoliv a prostřednictvím někoho jiného prožít neprožité... Krásné...
Milé a ukazující, že není potřeba dlouhých proslovů k vyjádření toho, co cítíme. Když chceme, vždycky si cestu najdeme...
Každý si zaslouží svou lásku a štěstí bez ohledu na pohlaví a milovaná osoba je prostě nejvíc...
V rytmu hudby rytmus lásky, strachu i pochopení.
Je to tak...je jedno jestli je kreslené nebo živé, srdce bude vždycky vědět ke komu patří. Úžasné 4 minuty...
Seriál Your Sky mám sice nepřináší žádnou originální zápletku, svojí roztomilostí se ale může zařadit mezi nejlepší projekty roku 2024. Příběh Muenfaha a Teereka je tak sladký, tak intimní, a tak hluboce romantický, a bez větších konfliktů. Všechny postavy zde procházejí obrovským vývojem. Děj má hodně humorných situací, a kromě středních epizod má i docela slušné tempo. Uprostřed seriálu ale přichází nejúžasnější scéna celého příběhu, scéna v kavárně Rama 8 Café, během které mě zcela dostal Muenfahův bratr Lee. Lee je už od první epizody nejchytřejší, nejrozumnější a nejchápavější postavou, a jako jediný vždy přesně ví, co se děje mezi...
K tomuto seriálu jsem se vrátila po nějaké době. Líbil se mi už tenkrát a teď možná ještě víc. Krásný, něžný, občas vtipný, plný emocí, no v boji o lásku a rodinu v závěru i krutý. Bai a Xun An parádní, chemie mezi nimi fungovala dokonale. Bavila mě "velká" ségra :). Víc prostoru by si určitě zasloužili Alex a RJ. Škoda. Moc se mi líbily myšlenky, kterými každý díl začínal i končil. "Dva lidé, jedna ložnice. Tři jídla, čtyři roční období. Jsem vděčný, že tě mám "... Kluci, určitě se ještě uvidíme ;)... ...
Hlavní postavy zde absolutně postrádají jakoukoliv vzájemnou chemii, což je důvod, proč jsem si seriál neužil. Celkově to na mě působilo jako školní projekt, který ani neměl jít na veřejnost. Některé scény vyznívají opačně, než tvůrci zamýšleli. Například když si Shin podřezává žíly, na obrazovce je varování: "Doma to nezkoušejte" :D Jediné, co můžu pochválit, je výborný soundtrack od Boye Sompoba.
Hodně zvláštně, ale poutavě vyprávěný příběh zasazený do japonského venkova, kde drby o tom, kdo s kým byl kde spatřen, se šíří rychlostí světla. Tento hodně realistický příběh se zaměřuje na to, jak hlavní postavy objevují samy sebe, a jak rozdílné přijetí nastane v jednotlivých rodinách. Romantický vztah tedy není hlavním tématem. Řeší se zde šikana a zneužívání, ale tyto pasáže jsou obvykle skvěle vyváženy humornými scénami nebo hlubšími rozhovory hlavních postav. Scénáristicky a herecky je to opravdu skvělé, vývoj postav je obrovský, a já zde opravdu nemám co vytknout.
Netuším, jak Poraněný člověk mohl působit na publikum v době vzniku, ale za těch více než čtyřicet let notně zestárl. Notně nehezky zestárl. Patrice Chéreau (Královna Margot) natočil zcela beznadějný a bezvýchodný snímek, jehož sledování je hodně těžké, a divák si k němu cestu najde jen těžko. Za sebe musím zklamaně dodat, že výsledkem je bezútěšná prázdnota a de facto ztráta času. Necítit u sledování žádné emoce byl určitě Chéreuův tvůrčí záměr, ale výsledkem v mém případě bylo jen tupé zírání na televizní obrazovku. Pomalé tempo snímku by nevadilo, ale Poraněný člověk se ke svému konci notně vleče bez jakékoli...
1. série - seriál na odreagování, takže spousta amerického klišé, stereotypů a předvídatelného děje, ale je to v jakési únosné míře. Prostředí basketbalu je mi ukradené, ale tady je to naštěstí spíš o těch věcech kolem.
