Všechny recenze
Další moderní seriál, tentokráte z liduprázdné Západní Austrálie, který spolu se Spalující rivalitou nastavuje zrcadlo hollywoodské produkci mnohdy jen vysněných LGBTQ+ témat, upištěných tetek a některých vylhaných pohádek především thajské produkce. V prvním díle jsem měl trošku problém s Charliem a jeho hereckým představitelem, ale to se brzy rozplynulo, sedmý díl byl dost mimo se rozvíjející příběh z konce šestky, ale chápu, proč tomu tak bylo. To vše ale přebil koncept a smysl tohoto seriálu a nemá vliv na mé hodnocení, styděl bych se dát za některá kritéria hodnocení nižší známky. Město Geraldton skutečně v Západní...
Zajímavý kraťas, nadprůměrný, jiný. Sdělil co měl, ale za vyšší hodnocení se mě nedotkl.
Smutné, ale přitom hezké připomenutí historie. Forma krátkého filmu zde plně zafungovala.
"Ida ❤️" Totální zamotanec, zauzlovanec, propletenec, šmodrchanec, japonsky roztomilý afektovanec...střecha, smutek a láskyplný rozmotanec 😃...
V rámci žánru překvapivě dobrý. Zasmál jsem se víc než u kdejaké rádoby komedie. Je to sice kravina, ale odpočinková, odreagující.
Atmosféru devadesátých let zcela naboural vytažený...walkman to nebyl...smartphone.
První polovina seriálu, ve které dominuje kriminální zápletka, mě úplně pohltila svým rychlým tempem a hodně nepředvídatelným dějem. Této části seriálu absolutně nemám co vytknout. Joong a Dunk v rolích kriminalistů jsou naprosto přesvědčiví, a tyhle dospělé role jim vážně sedí. Ve druhé polovině seriálu často dominuje romantika, která ale zastíní to, že příběh je postaven na závažných kriminálních událostech, včetně vražd a obchodování s drogami. Nebezpečný a nevyzpytatelný vrah je na svobodě, a kluci v klidu flirtují a líbají se. Poslední epizoda byla už vyloženě přitažená za vlasy. Kdyby tvůrci drželi tempo a směr z první poloviny seriálu až...
Jak si zahrávat s vlastní důstojností... Další ukázka toho, že ve světě hvězd a hvězdiček je "cosi shnilého". Snažím se seriálům z tohoto prostředí vyhnout, ale tady mě zlákaly pěkně poskládaný dvojice. Příběh to nebyl nijak výjimečný. Zaměřila jsem se spíš na význam hodnoty člověka, který by měl být odpovědný za svoje jednání a měl by si umět sám stanovit svojí vlastní morální hodnotu života. Ať už je idol nebo ne. Ale to si hodně idealizuju, protože idolové těch možností v reálném životě moc nemají a jsou svázaní zastupujícími společnostmi a svými agenty. Každopádně co...
Priznám, že najviac ma brala hudba a význam textov, ktoré krásne vyjadrili dej. Obe dvojice ladili spolu a pokukovala som viac po druhej dvojke. Pri sledovaní sa mi permanentne vynárali spomienky na tento seriál - https://www.gaytitulky.info/oblibene-filmy/kiseki-dear-to-me.
Příběh, který seriálu předcházel, neznám. Ale nemám pocit, že by mi chyběl, možná spíš překážel. I tak jsem nějaká rozpolcená. Dočkala jsem se kvality tam, kde bych ji úplně nečekala. Z druhé strany o chlup míň tam, kde ji potřebuji. Zaujala mě kamera (přímá komunikace s divákem, krásné intimní prolínačky), vizuál, hudba a hromada dalších věcí. Jako by se celý štáb chtěl vyblbnout… ale na závěr už nezbyla energie. Ps: Ty líbačky byly ale solidní :)))
Co byste dělali, kdyby do vašeho resortu, uprostřed luk, konečně zavítal platící klient? Udělali byste zřejmě vše k jeho plné spokojenosti. Když se do něj zamilujete? Snažíte se pobyt prodloužit na maximum možného. Jak to občas bývá, i v ráji mohou nastat trable. Stačí málo a vše se v prach obrátí.
Detektivní žánr je vystavěný, v drtivé většině, na hledání vraha, pomocí průběžně sbíraných indícií. Třeba britské kriminálky se vyznačují jednou zvláštností. Plný košík informací můžete před samotným závěrem vysypat, protož vrahem není pověstný zahradník, ale "ten vzadu". Co dělat, když znáte identitu záporáka téměř od samého počátku? Musíte si vystačit s postupným odkrýváním motivů vedoucích k trestné činnosti.
Gay variace Deseti malých černoušků od Agathy Christie, se odehrávala v nudistickém rezortu uprostřed pouště. Několikrát jsem si vzpomněl na českou komedii Ten svetr si nesvlíkej s Nárožným (a Janžurovou). Jen jsem si zaměnil svetr za spodní prádlo. Scénář byl solidně vystavěný. Jen ti herci byli toporní. Ne...Tu část těla měli v klidu (naštěstí). Autoři to mysleli zřejmě dobře, ale dopadlo to jako vždy. Taková céčková produkce.
V tomto případě by se dalo aplikovat rčení: „a tak žili spolu šťastně až do smrti”. Dobře, uberu. Minimálně do konce snímku.
Jsou seriály, které tě baví. A pak jsou takové, které tě rozhodí, zneklidní a stejně od nich nedokážeš odejít. Přesně tak na mě tenhle příběh působil. Upřímně jsem nečekala, jak moc temný bude. Nejde jen o romantiku. Je to směs násilí, manipulace, posedlosti a únosů, která místy působí až nepříjemně reálně. Některé scény byly dost drsné a ne vždy se na ně koukalo dobře, ale právě to tomu dává sílu. Ten vztah mezi hlavními postavami není hezký ani jednoduchý. Je toxický, bolestivý a chvílemi až děsivý. Láska se tu míchá s posedlostí a nenávistí tak, že...
Námět zřejmě dobrý. Ale jakou věkovou skupinu měli oba "kamarádi, co si je honili," představovat? Zřejmě o hodně mladší, než kolik let ve skutečnosti měli. Tommymu jsem moc herecky nevěřil a tmavý John mě nezaujal vůbec. Připadalo mi to, že jsem v osmdesátých letech, jeden na hlavě květák a Star vytáhaný pačesy až z mozku pod oči. Ale i tak je to pro mě mírně nadprůměrný kraťas.
Jedná se o čtyři různé příběhy, ale i když jsou poměrně krátké, podařilo se tvůrcům zachytit atmosféru a hřejivé pocity. Nebyl prostor na žádné velké drama, ale i tak se tvůrcům podařilo vytvořit dílko, které pohladí po duši a donutí diváka přemýšlet. Tuhle korejskou jednohubku vřele doporučuji.
Souhlasím, roky tomu na kráse neubraly. Naopak, uzrálo to jako víno a já se skvěle bavila. A chechtám se a chechtám. Pan Neodolatelný se Stydlínem byli k sežrání. A ta povedená banda, ksichty, hlášky..."Další gay, co se jmenuje Kevin." Joo a "Láska nikdy nedává smysl"...
Nevím co tímto snímkem režiser sledoval, ale absolutně jsem děj nepochopila. Co byl sen, co skutečnost a co vize.
Mark a Vee. Ti dva mi teda dali zabrat. Moje srdce a nervy...Smutek, bolavá nitra, nepochopení a spousty dalšího...škrábala jsem se přes hromady a hromady vnitřních bojů. A přesto se to vše vzájemně smíchalo do hodně koukatelné podoby. K některým scénám jsem se vracela, až tak mě dokázaly vtáhnout a nutily přemýšlet. Oba kluci byli přeborníci v ubližování si slovy, oba měli v očích tolik smutku, že by jejich školní bazén mohl být klidně naplněný jenom jejich slzami...Jenže...dokud si ti dva nebudou plně důvěřovat, nikdy se k sobě nemohou přiblížit. Navíc se mezi ně pletlo citové vydírání a tomu...
