Všechny recenze
Film o brazilské legendě, Ney Matogrossovi nádherně natočený.
Otázka...vybrat si pocit jistoty, lásku, která je stabilní a nezraňuje...nebo vzrušení, vášeň, inspiraci, oheň, který je nevyzpytatelný a může kdykoliv spálit a ve vteřině dohořet?? Odpověď...stačí se pořádně podívat na obrazy, které namaloval Jira. Skvěle postavený děj ze mě dostal emoce, který byly rozlítaný nahoru dolů, žadný odpočinek. Dialogy i přesně a trefně zvolená slova mířily přímo na solar, parádní hudba, která vygradovala hlavně v posledním dílu, obrazy, do kterých vložil své vnitřní, osobní pocity neskutečně zahraný Jira a celkově i herecké výkony všech kluků plus Emi (kurátorka Ing)....
Podruhé s překladem se mi zalíbil tento chilský kraťas ještě více. To spojení příběhu s písněmi, které byly rovněž přeloženy, mi přesně sedlo. Příběh nepříběh, někdo bude namítat, že nemá konec. Ale má. Spojení obrazů, písní, herců a příběhu dodalo pro mě tomuto snímku na zajímavosti. Hezké.
Britský kraťas mě tentokráte moc nepřesvědčil. Zpracováním, hereckými výkony či příběhem. Průměr.
První dva díly jsem viděla dvakrát. Zbytek seriálu jsem si raději pustila přes den, abych nevytuhla potřetí :-D Je to zajímavý, typicky japonský kousek, kterých máme mnoho - přesto dokázal být jiný. Jen pozor na tu Rohypnolovou kombinaci pomalého tempa, mystické atmosféry, tmavého vizuálu, snové hudby a pracovního tempa “Bílých límečků”, ať nemáte pocit, že se vám něco zdálo :-)
Ne vždy mi sednou někteří herci ne svými postavami, které hrají, ale svým fyzičnem. A tak tomu bylo i v tomto snímku. O to víc si vážím, co příběh sdělil. Na Indii, indické poměry a složitost kultur, kast a lidských vztahů v jednotlivých indických státech a tak odlišných a dívám se na vše indickýma očima, ne diváka ze střední Evropy, jež bude vyčítat příbehu to a to, protože to nechápe, proč je to podáno zrovna takto - prostě KRÁSA. Když si vzpomenu na poslední indický film, co jsem tady viděl, tak to byla také nádhera - We Are Faheem &...
Spíše amatérský film s ne zrovna běžnou zápletkou, ale fajn koncem.
KONEČNĚ!!! Konečně jsem se dočkala skvělého příběhu s OffGun. Mojí nejoblíbenější dvojicí. BurnoutS je skvěle propracovaný příběh milostného trojúhelníku a snad poprvé jsem neměla hlavní postavy ani trochu ráda. Z celého srdce jsem fandila tomu třetímu... frustrovanému Pheem-ovi (jehož představitel mě naprosto okouzlil, hereckým výkonem i vizáží). Bylo mi ho až líto a trochu jsem se o něj bála, prostě nechápal proč Jirovi nestačí, vždyť on je přece ten dobrý, hodný hoch. Za to p.Koh byl pro mě naprosto nečitelný, dlouho jsem mu nerozuměla a doteď nevím jaký z něj mám...
Tento seriál mě přišel jako softporno s hokejovou zápletkou, kde ta zápletka byla docela zajímavá, a jen díky ní jsem seriál dokoukal. Co se týká hlavního páru, tak postavy neprochází téměř žádným vývojem, dialogy často působí hodně toporně, a co je zásadní, mezi kluky není vůbec žádná chemie, nevidíme žádné emoce, pokud tedy nepočítám skvělou třetí epizodu. Třetí epizoda se ale nevěnuje hlavnímu páru. Většinu času tedy sledujeme jen hokej, sex, skok o několik měsíců vpřed, zase hokej, zase sex, zase skok o několik měsíců vpřed a tak pořád dokola. Tvůrci si zřejmě řekli, že když už nemají dostatečně kvalitní...
Kdyby se přidalo sexu a ubralo tak hodinu na stopážo, mohlo tp být hezké. Takto je to nekonečně nastavovaná a protahovaná podívaná s krásným hlavním hrdinou, který bohužel není gay.
Lucas je typický dnešní teenager, který neví, co se sebou, takže když mu do života vstoupí taková událost, logicky se sesype. A těžko říct, jestli silná vazba na matku mu v tom pomáhá, nebo je to spíš naopak. Má sice štěstí na kluky, kteří ho mají rádi, ale on není schopen jim to opětovat. Kvalitě filmu přidávají herci a hudba, mohlo to však být lépe prostříhané.
"That's so gay“...trefně vystihuje tento "vysoce obohacující" počin, který vznikl nejspíše jen proto, aby se utratily peníze z několika kinemografických fondů a ty si mohly odfajfknout podporu queer produkce. Dotační tituly mívají v požadavcích mnoho kolonek k odškrtnutí. Úvodní fráze na první pohled působí celkem nevinně, ale zlidověla tak moc, že ztratila svůj původní význam. Z hanlivého označení gayů se stala synonymem slov blbé, trapné...Přidal bych ploché a šíleně klišoidní. Zkrátka...Další medvědí služba komunitě.
Vertikální dramata jsou primárně natáčena pro mobilní streamovací aplikace. Sází na pěkný vzhled herců. Vše se podřizuje líbivému vizuálu. Může to na první pohled působit prvoplánově, snad i povrchně. Ruku na srdce. Do kin chodíme především na děj a nebo našeho oblíbeného herce, režiséra...I ty v sukních? Je to pohádka. Proč se ale občas nenechat konejšit příběhem o hledání prince, byť v hávu vlčím?
Artový snímek k jehož pochopení se potřebujete naladit na frekvenci meziplanetární komunikace. Nebo být divák, který v neřízeném chaosu nalézá smysl jednání. V ideálním případě dokáže ze strouhanky poskládat minimálně rohlík. Uf...
V hektické době je potřeba občas zpomalit a vychutnat si detaily, které při rychlé jízdě po dálnici jednoduše přehlédnete. Stačí sjet na nejbližším exitu a objeví se před vámi zcela jiný svět. Se situacemi a místy, které nenajdete v žádném průvodci. Vysoká míra neokoukaných situaci, mě velice mile překvapila, stejně jako postupné sblížení, na první pohled, i ten druhý a třetí, zcela rozdílných bratrů. Vzájemná interakce byla bravůrní.
Úvodní monolog, na téma absolutní paměti, jsem si, pro "velký úspěch", musel po pár dnech znovu pustit. Tentokrát s odhodláním zhlédnout film do závěrečných titulků. Už jen kvůli lokacím. Třeba záběry do noci. Samotný příběh bych shrnul jako urputný boj sněhové vločky o kluka, kterému vadila nonstop online dokumentace.
Jeden z konceptuálne najzaujímavejších filmov sezóny, v podobe veľmi čiernej komédie (ak sa ju divák rozhodne takto poňať) o zatrpknutom gayovi, ktorý si vymyslí svoje mŕtve dvojča, aby si tak uhnal kamaráta. Improvizácia bez plánu vychádza, až kým je vrstiev lží príliš aj na jeho vlastný žalúdok. Oceňujem v prvom rade to, že zápletka filmu sa zmohla na viac než len na to že hlavný hrdina je teplý, na coming out, svadbu či iné klišé súčasnej LGBT kinematografie. Tiež oceňujem, že dokáže bez hanby portrétovať našinca ako antihrdinu, s mnohými nesympatickými črtami alebo činmi, tak že diváka to vlastne prirodzene...
Napriek živým farbám a ľúbivým lokáciam Barcelony a Las Vegas, bol tento skrz-naskrz umelý film pre mňa jedným z najväčších sklamaní sezóny, úmerne haló s ktorým bol uvedený. Diváctvo v reakciách polarizoval - na tých ktorí boli vegetatívne spokojní a tých ktorí ho odmietli v celku i detailoch. Ako správna španielska komédia mi pripomenula porekadlo o kultúre kde sa najviac rozpráva a najmenej povie. V tomto prípade to myslím tým menej vľúdnym spôsobom - hysterického brlblania naprázdno tu bolo naozaj nadmieru. A chýbal naopak šarm z Almódovarovskej klasiky, kde sa síce tiež mlelo neúrekom, ale ako výrazový prostriedok kolorujúci postavy...
Not me. Seriál, který se mi už kdysi hodně líbil, a teď jsem se k němu vrátila kvůli novému projektu dvojice OffGun. Gun mě jako Black/White naprosto dostal. Jeho dvojčata, to byla teda parádní jízda. Ukázal, že není jenom hezká tvářička v továrně na BL seriály, ale že je to opravdu herec. Na začátku sešněrovaný a naivní White, tlačený někam, kam nechtěl a nucený se podřizovat protekci a zájmům státu, se musí během chvilky stát jeho divočejším dvojčetem Blackem. "Sloboda je kyslíkom pre dušu"...těmito slovy začala proměna jednoho v druhého, a tím se rozběhla...
