Všechny recenze
Luv. Další drsňák s měkkým srdcem, který si mě získal během pár minut. "Mám srdce jako malej vrabčák." Příběh to není složitý. Ne vždycky je ale potřeba mít komplikovaný, hlubokomyslný propletenec. Tady jsem si to užívala z jiné stránky. Bylo to milý, s opravdu krásnými písněmi, herecky solidní, prostě super podívaná o plnění snů. Co k tomu říct. Aayu dával Luvovi docela zabrat 😀. Byla tady spousta vtipných momentů, ale i těch k zamyšlení. Mít v životě nějaký sen. Drží nás někdy tohle nad vodou? Žene nás vidina splnění našeho snu v životě...
Skvělá korejská krimi jednohubka. Začíná to hodně komorně a s minimálním hereckým obsazením, ale vyvíjí se to do opravdu skvělého a napínavého příběhu v momentě, kdy se policista zamiluje do zločince. Jejich vztah je jedním z vrcholů příběhu. Hádají se, střetávají se a nakonec sdílejí neuvěřitelně krásné intimní chvíle. Kromě hereckých výkonů musím pochválit skvělý scénář, který diváka trvale udržuje v napětí.
Zasnívanie sa do študentských čias, nevinné a milé.
Velmi povedený studentský film na téma, které prožil snad každý z nás. Říct kamarádovi, co k němu cítím? Je tam touha i obava zároveň a já myslím, že tento kraťas to všechno hezky ukázal.
Ticket to Heaven je hodně emotivní příběh zkoncentrovaný do pouhých šesti epizod, takže zde nevidíme žádné zbytečné odbočky, ale jen příběh dvou dospívajících lidí, kteří hledají cestu k víře a lásce, aniž by museli obětovat jedno pro druhé. Režisér (a scénárista) Aof je úplně jiná liga. Řada scén a dialogů má hlubší význam a nutí diváka přemýšlet. Například scéna, kdy Barth přijde do vězení navštívit svoji matku. V jeden okamžik se divák dozví, čím vším si oba v životě prošli, jak moc byli životem zbiti a že i tak to v životě nikdy nevzdali. Pochválit zde musím poctivou filmařinu a...
Člověk, který se při řešení problémů obrací k alkoholu, je u mě slaboch a zoufalec. Moc proto takové filmy nevyhledávám, ale u krátkých tomu dávám šanci. Tento film je celkem dobře natočený, v příběhu se mi líbilo, že Leo tomu dal šanci.
Khemjira, hlavní postava seriálu je, celkem nevýrazná feminizovaná prokletá mužská postava, čekající na svého prince, který ji zbaví svého prokletí. Každá jiná postava mě zde přišla zajímavější, vrstevnější, sympatičtější a promyšlenější, než Khem. A je to vlastně vedlejší pár, díky kterému mě seriál bavil. Jejich chemie a vývoj je úžasný a přesvědčivý a jejich příběh je moc krásný a inspirativní. Seriál má extrémně dlouhé epizody a s celkovou délkou 15,5 hodiny dá divákovi zabrat.
To se vážně nepovedlo. Film bez napětí, bez dramatického oblouku se spoustou nutných travesti výstupů. Aspoň kdyby se ty drag queen tak hnusně nelíčily!
Svěží, zaláskovaný i vtipný Young Adult seriál o základních lidských potřebách, ke kterým mimo jiné patří znát svou identitu a biologické kořeny. Asi je to spíše holčičí seriál a já jsem ráda, že mi připomněl, jak éterická a jiskřivá umí být lesbická láska 🧡
Toto mě velmi bavilo. Měli jsme tu napětí, emoce, vraždy, pomsty, násilí, a spoustu dalšího. Naprosto mě uchvátil herec, který hrál Sunu, nad tím jsem se rozplývala celý seriál (pamatuji si, že takto jsem se naposledy rozplývala nad hercem v Ball Boy Tactics, který hrál Han Ji Wona-omlouvám se za odbočení :-D). Dále co mě nadchlo byl hudební doprovod, podle mě velice, velice povedený včetně úvodní a závěrečné písně, opravdu krása. Kdybych měla něco tedy vytknout, tak možná mohl být příběh hlavních hrdinů trochu více rozpracovaný, ten jejich začátek byl takový překotný a celkově si myslím, že mohli dostat více...
Tento film je presne tým typom nezávislej drámy, pri ktorej si už po dvadsiatich minútach pozeráte na hodinky a pýtate sa, prečo niekto cíti potrebu dokola recyklovať ten istý vyčerpaný koncept. Režisér stavil na osvedčenú formulu dvoch cudzincov, ktorí sa náhodne stretnú v nočnom meste a vedú nekončiace filozofické dialógy. Výsledkom je však len nekonečne nudná komorná konverzovačka, ktorá mieri odnikiaľ nikam.
Leviticus nie je len ďalším prírastkom do hororového žánru – je to bezohľadný, vizuálne podmanivý výstrel, ktorý oficiálne definuje úplne novú kategóriu: gay horor postavený na internalizovanej homofóbii.
Některé scény na můj vkus až moc naaranžované, ale jinak v celku hezký seriál. Nejvíc mě na něm bavil představitel Foe(i) miluju tu postavu, vždy se nenápadně zjeví nebo kluky vezme vějířem :D. Jinak zápletka vcelku pochopitelná, jen do poslední chvíle nevíte, kdo, co a jak. Líbila se mi ovšem i ta chemie mezi Wayu a kapitánem, jde vidět že k sobě prostě patří jako parťáci, a ten Wayuv synovec byl opravdu k sežrání, roztomilý klouček. Není to klasický sladký příběh, ale má to zápletku, romantiku svým způsobem ale hlavně nekonečné přátelství fakt super oddechovka.
Film připomíná spíš parodie na akční a krimi filmy, jistě ale některé zaujme zejména představitelem hlavní role.
Na Bruna se mi nepodařilo hned napojit. Jeho handicap nepûsobí věrohodně a zpracování pokulhává. To vyjádření strachu ale nebylo nejpodstatnější. Příběh opouštím s pocitem, že jestli Bruno dostal sílu do života, udělal pro něho partner to nejlepší, co zrovna mohl.
Cvokárna, ale přiznávám, že jsem se zasmála. Teď jsou tyhle a la Hry na olihně nějak v módě. Zde vítěz vyhrává… hlavní cenu v naturáliích.
Krásné oddechové, kde si člověk pobrečí když si navzájem vyznávají lásku představitel Wina a Teama. Škoda, že se nerozvinul příběh mezi prezidentem plaveckého týmu a kamarádem Teama Pharmem, mohlo to být také zajimavé - takový ten větší flashback. Každopádně zhltla jsem to jedním dechem, protože to mělo trošku drama, vtipné momenty, ale i ta jejich láska začala trošku neobvykle. Jediné co mi tam asi vadilo, nemohla jsem si nevšimnout scén v pokoji, kdy mi přišlo, že někdo chodí po podlaze apod, bylo tam slyšet praskání tak to mě trošku odvádělo od děje...
Už jsem ty Filipíny potřeboval a přesně toto dílko mi sedlo. Dostalo se mi líbezné pohádky. Samozřejmě dívat se na pinoy produkci se zvláštní řečí nehodící se do škatulat JV Asie a ještě zvláštnější "pinoyangličtinou" a zatíženou někdy až teatrálním lehkým afektem a vždy nesmí chybět ani kroutící se zženštilá kreatůrka, může jen malá množina zdejších uživatelů GT, ostatním to nic neříká a nebo jen odsoudí. Bylo to pěkné, rozkošného Kokoye známe i z jiných pinoy projektů, též i některé další v čele s maminkou z neskutečného filmu May-December-January a sekundoval mu téměř dokonalý...
Snad ani nenajdu slova na vyjádření toho, co film sděluje. Tu hloubku asi pochopí nejlépe ti diváci, které něco podobného v životě potkalo. Stalo se vám někdy, že jste narazili na cizí lidskou bytost, u které jste okamžitě cítili to nejniternější spojení fyzična a duševna, jakoby jste se znali už dávno a že s tímto člověkem byste bez váhání dokázali zestárnout? A osud tomu nechtěl.
Za mě zatím jedno z nejlepších polských děl, které jsem kdy viděl (klidně přiřadím ve svém pořadníku ke kultovní sci-fi komedii Sexmise). A navíc s gay tematikou, i když ta tam nehraje roli hlavní, ale podružnou ve srovnání s tím, co dál s malou dívenkou. Fascinovaly mě vytříbené herecké výkony.
