Recenzi napsal/a petr12

I po zhlédnutí mi dlouho v ústech zůstala pachuť z hořké pilulky, kterou jsem musel polknout. Příběh byl sice vyvažován světlými pasážemi, ale celkově převládaly chmury, smutek a beznaděj. Hodně krutý příběh o osudu, který Limovi házel pod nohy jeden klacek za druhým. Bohužel ve mně vyvolal nepříjemné vzpomínky.

Měnící se dynamika děje velice dobře pracuje s diváckou pozorností. Po líné vodě téměř pravidelně přichází peřeje vyžadující zvýšenou pozornost. Námět je na dané poměry celkem zajímavý. Jen pojetí tolik potřebné bezpečnosti působí...naivně, byť chápu, že je důležitým dějovým hybatelem. Mezi oběma funguje dokonalá souhra perfektně reflektující rozdílná sociální potavení. Střídání thajsky a anglických písní je osvěžující. Jen je škoda, že potenciál vedlejších postav zůstal celkem nevyužitý.

Emočně zabarvené drama, jehož tíživá atmosféra vás okamžitě pohltí a nebo odradí od pokračování ve sledování. Sólo pro Cosma Jarvise v roli zraněného býka bojujícího s matčiným odkazem a pocitem viny.

Stává se, že dva lidé kolem sebe chodí v kruzích a v místě (čase) setkání zjišťují, že nemohou být bez sebe, ale ani spolu. Rozpolcenost je naplňuje, zároveň jim i ubližuje. Gabriel s Jaredem po jedenácti měsících jsou vystaveni rozhodnutí, zda mohou fungovat spolu a nebo raději bez sebe. Jakoby nestačilo partnerské dilema, musí řešit vztahy s dalšími dlouholetými kamarády. Spolu totiž tvoří(li) velkou partu. Snímek má jistou magickou sílu. Jen je škoda, že jsem se dlouho nedokázal napojit na stejnou vlnu.

Úspěšná reklama, v tomto případě na influencery a místo natáčení, musí vyvolat v divákovi emoce. Velký močící penis sloužící k prolomení ledů, (ne)opětovaná láska a potoky slz, mohou být těmi správnými ingrediencemi vedoucími k požadovanému zásahu na komoru, kdyby však nepůsobily levně, falešně, uměle. Škoda promarněné šance.

Od podobných školních projektů se tento odlišuje zajímavým námětem v závěru.

K seriálu jsem přistupoval s vysokou mírou skepse v očekávání dalšího zářezu na mapě světa vypořádávajícího se s (ne)zvládnutím HIV/AIDS tsunami počátku osmdesátých let minulého století. Velice mile mě tak překvapil pohled do zákulisí nejvyšší politické úrovně. Oblasti hrající obrovskou roli, která bývá často opomíjená, protože není moc sexy. V lepším případě je jen okrajově zobrazena. Pro mě se tak jednalo o nejkomplexnější zpracování dané problematiky formou určenou pro široké publikum, nejen LGBT...komunitu.

Další vysokoškolský projekt s duchařskou zápletkou, který se ani nesnažil přeskočit laťku průměrnosti nějakým originálním nápadem.

Impulsem ke sledování byla moje láska k Řecku. Právě Korfu, na kterém se děj částečně odehrával, bylo mým prvním seznámením se s touto úžasnou krajinou. Vlastně jsem jinak moc neočekával, díky dosavadní zkušenosti z řeckou produkci. O to více jsem byl překvapený z úžasné symbiózy nádherného prostředí, mistrovských hereckých výkonů, zvukomalebného hudebního doprovodu a vysoké formy zpracování. Každý díl ve mně dovedl vyvolat emoce a všechny příběhy jsem s nimi plně prožíval.

Chápal jsem převážně ponurou scénu, která měla navodit hororovou atmosféru. Výsledek však na mě působil příliš lacině i díky špatné práci se světlem a (polo)stínem, pro mě důležitým faktorem při duchařské produkci. Šokující scény proto působily spíše komicky. Chápu kult těla, který nechyběl, ten však nevyvážil můj pocit, že by herci chtěli být kdekoli jinde, než před kamerou. Působili neoduševněle, zkrátka bez šťávy. Za mě docela zklamání. Zvlášť, když se jedná o jihokorejskou produkci.

Zrodil se malý, do detailu vybroušený, klenot snoubící v sobě smysl pro precizní vedení herců vynikajících přirozeným a lehce uvěřitelným stylem hraní, geniální kamerou a naprosto úžasnou atmosférou městečka neakceptujícího jakýkoliv pokus o narušení pevně vyjetých kolejí. Vyloženě pastva pro oči a uši.

Ženský prvek posloužil jako perfektně vražený klín do soužití dvou kamarádů kolíkujících si nové rozměry vztahu. Na jedné straně stál Tod s jasným postojem. Na té druhé se zmateně pohyboval Meng, který nechtěl ublížit nejen jemu, ale i přítelkyni a pozdější ženě Nuch. Čím více se děj posouval kupředu, tím více jsem se těšil na šťastnou ruku při konečném výběru. Vlastně jsem nebyl zklamán. Hlavní hrdinové hráli perfektně. Občas na pěst, jindy k zulíbání. Co více si přát, než vyvolat emoce?

Vzhledem k zákazu propagace queer komunity v Číně, způsobu natáčení a výběru lokací, se s velkou pravděpodobností jedná o undergroundovou produkci zajímavou právě výše uvedenými okolnostmi.

Vizuální stránka mě přímo okouzlila a stala se pro mě pomyslnou tíhou vyvažující jindy rušivé výstupy některých postav.

Mistrně odvedená práce, při které scénárista a režisér v jedné osobě přesně věděl, čeho a jakou formou chce dosáhnout vytyčeného cíle. Z obou hlavních herců dokázal vydolovat jejich upřímnou vzájemnou náklonnost. I za použití šmírující kamery, která v tomto případě dávala smysl.

Idea setkávání se v paralelním světě, ve kterém čas utíká jednomu kupředu a druhému proti směru hodinových ručiček, se mi zpočátku hodně líbila. Nabízela široké pole pro experimentování. Předložila však především konvenční situace směřující ke splnění záchranné mise. Bohužel i pomocí falešných a zavádějících indícií. Vztahová linka byla pro mě lépe stravitelná i přes otravné, stále se opakující, návrhy Mint Dew-ovi, kterého ztvárnil Fluk ve své typické herecké póze kuřátka vyžadujícího ochranná křídla maminky kvočny. Úkryt našel v Mum-ově pevném náručí. Jen ta intimita jim moc nesedla. Dva konce mi zpočatku přišly alibistické. Ve stylu: "Diváku, sám si...

Pokud dokážete přijmout nastavená pravidla, která charakterizují podstatu filmu založenou na častém fyzickém i psychickém zraňování a netradičním projevování citů, tak v tom bahně narazíte na zajímavý alternativní svět stojící mimo běžné společenské normy, ze kterého se zpočátku (nejen) morálně pozvracíte. Škoda místy příšerné kamery, která sice koncepčně zapadala, ale mně osobně hodně kazila vizuální zážitek.

Zapomeňte na filmy o naivních mladíčcích, utíkajících z domu kvůli nepřijmutí, kteří záhy po příjezdu do velkoměsta ztrácí v první řadě iluze. Do Sydney totiž přijel Casey. Malý-velký mladík s hluboko položeným...hlasem a pořádným...pekáčem buchet. Ten rozhodně ví, po čem touží.

Ukázkový "piece of shit", který místo vzdání holdu obětem z řad LGBT komunity padlým ve vietnamské válce, plivl na jejich hroby.

V bezpečí přístavu zakotvená loďka, která se za celou dobu nevydala na širé moře. Bylo příjemné se nechat místy uspávat velice pozitivní atmosférou. Zvláště v hořkosladkých pasážích zahalených do sytých barev. Rozhodně by však neuškodila občasná vlna narážející do přídě. Třeba v podobě většího prostoru pro Li Minga s Heartem.