Recenzi napsal/a petr12

Lau je vlk samotář, který vzhlíží s obrovským obdivem k vůdci smečky Williamovi, kterého jeho zájem spíše obtěžuje. Má už svého nejlepšího kámoše - podržtašku a dalšího nehledá. Jejich druh vztahu mi zůstal utajen do závěrečných titulků posledního dílu. Do smečky přichází kluk z Kodaně - Aksel, který se rozhodne Lauovi, z neznámých příčin, pomoci. Zpočátku se však se zlou potácí. Celá série je protkaná nezralostí, vlastně i vedoucích. Snahou o zocelení. Rozhodně si nemyslím, že se z účastníků pionýrského tábora nakonec stali chlapi. Lauovo chování mě celou dobu vytáčelo, i když vím, že vycházelo z reálných vzorců...

Ji Won Young, který toužil pracovat celý život ve velké firmě, byl zřejmě kvůli fiktivnímu obvinění na hodinu propuštěn. Proč chtěl později podávat výpověď? Byl tedy jen suspendován? Rozhodně byl využit, či přímo zneužit. Rozhodl se zabojovat o své místo všemi prostředky. Jeho úkolem bylo přimět Yoon Tae Joon-a podepsat s firmou exkluzivní smlouvu na výstavu jeho keramických děl a další spolupráci. Bylo fajn sledovat i činnost samotnou, ne jen kancelářské "zaměstnávání se, aby nemuseli pracovat". Hlavní dějové linii nemám co vytknout. Snad jen oplácení stejnou mincí v závěrečném opětovném získávání si vzájemné důvěry. Působilo to dětinsky. Postava snaživého klučíka...

Jsem docela příznivcem lidí, kteří se rozhodnou seberealizovat ve vlastních projektech z nedostatku příležitostí . V tomto případě se Todd Flaherty zhostil kupodivu všech svých profesí na vysoké úrovni. Škoda jen, že první tři čtvrtiny byly výlohou plnou povrchnosti a jiných neřestí (neprávem) asociovaných s naší komunitou.

Klasický televizní film formou odpovídající dané době, který se dotýká tabuizovaného tématu homosexuality Afroameričanů.

Středoškolská romance, která se nedrží pevně daných šablon, ve kterých se mění jev vizuál, obsah zůstává velice podobný. Škola je zkrátka bojiště. Žáci nepůsobí jako jednolitý, všeobjímající, celek s bezbřehým pochopení pro jakoukoli odlišnost. Boje probíhají nejen u hlavních postav, ale i těch vedlejších. Vyvíjí se. Celé to působí reálně. Místy ale celkem depresivně.

Gérard je sice zaměřený na věkovou skupinu 30+, ale spíše loví v rybníku dvacetiletých marockých hochů s vypracovanými těly, pro které je představitelem zazobaného Evropana, podle jejich mylné a stále utužované představy. Saïd je však jiný. Pro něj není Gérard pouhou vstupenkou na Západ. Nebo je vše jinak?

Konverzační drama s několika zásadními odhaleními sloužícími pro udržení pozornosti v neměnícím se (nudném) prostředí. Zajímavým prvkem se stávají brýle měnící zúčastněné v nepřítomné. Některé jistě zaujme i Elijah Canlas se svou líbivou tvářičkou.

Reklama ADIDASU snažící se o vylepšení image značky podporou LGBT+ komunity. Nic jiného, než zacílení na finančně zajímavou skupinu konzumentů, za tím nehledejte. Celé to působí opatrně, neosobně. Na jednu stranu podpořit, ale na druhou nenaštvat jinou cílovou skupinu. Jediným pozitivem tak pro mě zůstává sympatický fotbalista.

I po zhlédnutí ve mně přetrvává pocit neviditelné clony, bránící působení snímku na mé nitro.

"3, 2, 1...Stream. Ahoj holky, jmenuji se Marco, milovník make-upu, včetně nočního a budu vás provádět celičkým seriálem. No, někdy i prudit, ale ne nudit. Nakonec se dozvíte, že nejsem nebinární, jak je nyní módní, ale pouhý/á...Ale na rozřešení si budete muset počkat do samotinkého závěru." V tomto případě forma násobně převýšila obsah. Generaci věčně se bavící mládeže ale může zklamat samotná Madolyn. Obdivovaná to diva, která spíše pózovala, než aby hrála. Z panoptika roztodivných postaviček si ale jistě mnozí vyberou tu svoji preferovanou. "Holky, abych nezapomněla, lajkujte." Hudba byla fakt dobrá. "Tak se bavte."

Originální, ale ne jedinečné. Školní etuda o (ne)toleranci naruby.

Zpočátku na mě postava Kôsukeho působila jako červený hadr na býka. Této kategorii lidí říkám "nabušené holky - tety". Svalnatí "chlapi", jen do té doby, než otevřou ústa. Popracovní večeře byly hodně uštěbetané. Jedinou pozitivní výjimkou bylo setkání v užším kruhu nad dezertem. Časem si mě získal svojí láskyplnou neohrabaností, kombinovanou s oddanosti a smyslem pro zodpovědnost. Proti němu působil Ryûta zcela odlišným, uvolněným dojmem. Jen do doby, než na povrch vyplavaly jeho "potíže" spojené s odpovědností za svoji matku. Po počátečním kontrolování ubíhajícího času, jsem jej přestal vnímat a délka snímku mi nakonec nevadila. ...

Jednoduchý děj, jednoduchý farmář, jednoduché city, ale o to opravdovější a ryzejší. K...složitému právníkovi s hudebními nadáním, který si na venkově potřeboval ujasnit své životní priority. Fajn oddychovka v prostředí plném zeleně.

Klidně bych sem mohl zkopírovat recenzi z Le Paradis/The Lost Boys. Zřejmě důsledek dotačních pravidel.(?) S jediným příjemným překvapením v podobě Huberta Milkowskiého.

Jasně byly znát třecí plochy mezi vykreslením belgického prostředí nápravného zařízení, snažícího se pracovat s malými (rodinnými) skupinami, včetně měnící se dynamiky uvnitř uzavřeného světa a touhou po individuálním štěstí. Edukativní část nakonec vyhrála na plné čáře. Kluci dostali méně prostoru pro vyjádření lásky? Vzájemné potřeby mít někoho jen pro sebe? I tak se svých rolí zhostili na chvalitebnou. Ten konec...Si mohli odpustit, pokud se ke klukům ještě nechtějí v budoucnu vrátit.

1. Skupina pařížských travesty umělců způsobí nejedno zvednuté obočí svojí krátkou návštěvou na malém městě. 2. Mladý chlapec, promenádující se na vyšších podpatcích, se stává objektem k ohlédnutí. I jednoho chmatáka. 3. Model je konfrontován se zálibami staršího učitele španělštiny. Tři krátké filmy na jedno zhlédnutí.

Tomas je...Záleží hodně na osobních postojích. Milující osoba, toužící po úplné rodině, ve které chybí dítě, kterému by dal pocit bezpečí stabilního domova (společně s partnerem - manželem). Nebo...Nezralá osobnost potřebující pocit ztráty(odloučení) vyplnit dalším dítětem. Zkrátka egoista. Jeho vysvětlení své posedlosti Oscarovi, mě přimělo se přiklonit k druhé variantě. Dítě není další doplněk do domácnosti s jehož výběrem pomáhají lidé z blízkého okolí. Zralý jedinec, pohybující se v sociální bublině lidí řešících děti nebo rodičovské povinností, by měl být odolný vůči těmto vábením. Samotný příběh je hodně konverzační. Někdy až ubíjející. Líbila se mi mezilidská komunikace,...

Potlačované city středoškoláka snažícího se udělat šťastnými všechny v okolí tak moc, že sebe odsouvá na druhou kolej. První vztah s nejlepší kamarádkou. Rodinné peripetie. Super kámoši a basketbalový kapitán, kterému se nedostává dostatečné pozornosti. Ještě ke všemu - nový kluk, shodou okolností vyoutovaný gay, přes ulici, přímo stvořený pro bližší prozkoumání. Klišé střídá klišé. Ale občas je fajn nechat film plynout a moc nepřemýšlel.

Komorně laděný snímek, jehož děj se odehrával za zavřenými dveřmi, bez většího zásahu okolí. Díky poskytnuté intimitě uvnitř bytu, mi přišla témata jednotlivých dekád univerzálně zaměnitelná. Rozdíly by byly patrnější, pokud by probíhala konfrontace s okolím. Přibyly by třecí plochy a snad by se i všudypřítomné přítmí prosvětlilo.

Je zajímavé s odstupem času sledovat pojetí vztahu mezi učitelem, který má především povinnosti a žáky využívajícími svá práva na maximum. Dnes bych na konci očekával učitelův vyhazov za neadekvátní zásah do vyvíjející se osobnosti trváním na sundání kšiltovky, či příliš osobní rozhovor.