Recenzi napsal/a petrsv
V ruské fázi jsem se časově poněkud ztrácel, což mi dost vadilo, v té americké už to pak bylo v pohodě. Skvěle vybraní herci. Styl jakéhosi divadla mi moc nesedl, mám rád prostě klasicky natočené filmy, ale nakonec musím uznat, že celkové satirické pojetí bylo tak úžasný, že jsem ochoten ten styl tolerovat. Myslím, že film by si v ČR zasloužil větší propagaci. Dělá si legraci z náboženství, Rusů, Amíků...prostě ze všeho, což v jiných státech nemusí přijmout, ale u nás tomu rozumíme.
Velmi dobře zahráno, příběh je uvěřitelný, jen mu chybí konec. Zajímavostí budiž fakt, že Aleksandar Aleksiev ve filmu nepromluvil ani slovo. Což na jednu stranu moc nevadí, protože to ani nebylo potřeba, na druhou stranu by mluvená konfrontace určitě nebyla špatná. Když už na film sháněli peníze 3 roky, mohli ještě pár minut přidat. Spousta gayů v Bulharsku určitě řeší i dnes obdobný problém, tento film jim v tom ale bohužel nepomůže.
Náběh dobrý, ale pak to vypadá, že tvůrci neví, co s tím. Téma rozhodně zajímavé, ale pochybuju, že by si Němec mohl jen tak nechat cizí dítě navíc jiné barvy pleti. Tady prostě chyběl nějaký konec. Kromě toho je Janosch téměř celou dobu něco jako osina v zadku, na rozdíl od Sebastiana. Ale tak na studenty budiž.
Pominu-li technické detaily, tak je to úplně jak ze života :-)
Zahráno dobře, ale nějak jsem se neztotožnil s tím, že by John byl zabouchlej do Henryho.
Něžné milostné scény, ale jinak zřejmě pokus o jakýsi styl artu, který ocení nejspíš jen tvůrci a nějaká skupina kolem nich.
Obdobně vydařená kolekce jako ta předchozí The French Boys, opět zde vyniká jeden film, tentokrát Tomber. Ostatní jsou spíš takový průměr, každý si tam asi něco najde.
Je mi jasné, co bylo záměrem tvůrců. Přišlo mi to ale spíš jako začátky mladého fetišisty. Kdyby si Rémi radši hrál s klukama než holkama nebo kdyby se koukal po klucích ve sprchách, bral bych to, v jeho věku je to naprosto přirozené. Bral bych i to, že chce s tím tatíkem být na stejné pozici jako Léa. Ale aby cítil sexuální touhu k někomu, kdo je ve věku jeho táty a dělal takové věci, mi přijde podivné a spíše to vyjadřuje přání tvůrců než něco ze života. Film má ale své plusy, a to hlavně prostředí. Lehce humorné jsou...
Jak se Marcovi podařil ten husarský kousek s pádem, to nevím. Ale jistý je, že z filmu jde zima ještě po skončení titulků. A přitom taková hezká vesnice... Kraťas, ve kterém sice nedojde k zásadním životním okamžikům nebo strhujícímu dramatu, ale jehož konverzace se může odehrát v životech mnoho z nás.
V těchto komunitách obvykle panuje konzervativní prostředí, které nedovoluje otevřenost lidí, jako je Theo. V tomto filmu jsem ten dojem ale neměl, spíš naopak. Chování Willyho je způsobeno spíš pubertou. Jestli mu s tím nakonec brácha pomohl, se už nedovíme, což je škoda.
Velmi dobrý snímek s nádechem 90. let, takže kluci místo čumění do mobilů trávili večer jinou činností a povídáním. Prostředí, kamera, zvuk - prakticky není co vytknout. Pominu-li postavu učitelky, která byla na odstřel, tak největší devizou tohoto krátkého filmu jsou herci Jean-Baptiste Le Vaillant a Solal Forte. Jejich gesta, pohyby očí v kombinaci s tím, co říkají, vytváří zvláštní atmosféru, ve které je napětí jak při bouřce. Zatímco Léo je v jednu chvíli oběť, kterou by měl divák litovat, chvilku na to má nos až u stropu. Obdobně Baptiste, u kterého divák čeká, kdy pošle spolužáka někam, ale nic....
Jsem rád, že byla tato kolekce vydána, protože i když nejsou filmy úplně nové, ukazuje, že v Evropě dokážeme natočit velmi dobré filmy a že kvalita má přednost před kvantitou. Z této sady mě nejvíc zaujal film Extérieur crépuscule.
Film jsem viděl už dříve, ale i tak jsem rád, že byl přeložen do češtiny, navíc včetně rozhovoru s režisérem a herci. Samotný nápad není špatný, ale přece jen dějově to trochu drhlo. Herci se svých rolí ujali velmi dobře a myslím, že přesně zapadli do tématu začínajícího drag umělce (Simon Royer) a jeho macho bratra (Marvin Dubart).
Roztomilý příběh o roztržitém klukovi, který nejdřív neví, co vlastně chce, a když už to ví, ani tak to není snadný. Pravda, Joseph je ve věku, když už by měl mít jasno, ne na to teprve přicházet. Na druhou stranu je to pořád přirozenější než v jiných filmech, kde svět objevují třicátníci. A protože si myslím, že na každýho někde čeká spřízněná duše, jsem rád, že film dává jistou naději i takovým povahám, jaké byl právě Joseph. Skvělý výběr herců, velmi dobře zahráno, prostředí Paříže, hudba, toto se prostě povedlo.
Film bych doporučil rodičům, aby se k dětem chovali tak, jak chtějí, aby se děti jednou chovaly k nim. Zaujal Jacques Bonnaffé, kterého jsem poznal, jen jsem si nemohl vzpomenout, kde jsem ho viděl. Jistě, legendární film Côte d'Azur / Crustacés & coquillages.
Sdělení tvůrců se nějak minulo s mým chápáním, ten konec byl prostě divný.
Procitnutí Tarika mi nepřišlo věrohodné, spíš jsem měl dojem, že tvůrci prostě chtěli udělat dojemný film na toto téma.
Celkem dobrý materiál pro studenty psychologie, protože celé je to hlavně psycho spojené s prostředím nábožensky fanatické rodiny. Postupně se ukazuje, že Mitchel nebyl jediný, kdo nebyl duševně úplně v pořádku, takže je to opravdu výživné. Scénář vhodný spíše pro divadlo než film.
Tak je fakt, že to napětí tam bylo, to se povedlo. Jinak ale moc nevím, co bylo účelem filmu. Jestli ponaučení, že mladí kluci nemají zvát domů starší chlápky, tak fajn. Sice nic novýho, ale forma rozhodně zajímavá. Ale myslím, že tvůrci chtěli víc. K tomu by ale bylo ještě pár minut potřeba.
Pěkně si tvůrci zahráli s divákem, jen co je pravda. Ale ač takovou zkušenost, jakou měl Noah, nemám, vím, že se tak dříve běžně stávalo. Příběh tedy přímo ze života a myslím, že i dnes pro dospívající velmi poučný. Možná až na ten úplný závěr, ten byl trochu naivní.
