Podrobnosti recenze

Filmové ztvárnění příběhů o zneužívání nedospělců v církevních zařízeních se pomalu stává žánrem svého druhu. S téměř standardizovaným obsahem a závaznými i volitelnými atributy. Le silence des églises nabízí většinu toho, co je obvyklé, milovník žánru bude možná postrádat vymítání, jímž bývají tyto filmy někdy vylepšeny. V zásadě jde o řemeslně zručně natočenou, docela napínavou podívanou, jen postava dospělého Gabriela Goffina působí přeexponovaně. Kdo by raději hloubavější, i když méně atraktivní vhled, pustí si německý film Verfehlung.

Dojem klišé, který z těchto filmů narůstá, nesmí samozřejmě zastřít podstatu, a tou je nepřijatelnost takových činů, nechť se odehrají kdekoli. Pozornost se soustředí na církve, ačkoli dalších institucí s tímto rizikem je nespočet: těžko se zbavit dojmu, že tu nejde jen o ochranu dětí, ale také o politický boj a o šance na odškodné - zvlášt u katolické církve je z čeho brát. Co si kdo vezme na škole, nápravném zařízení, sportovním oddílu, dětském kroužku... Stavění církví do popředí bohužel zakrývá šíři problému a ukolébává pozornost jinde, kde by jí bylo zapotřebí neméně.

Zasahující případ se u nás před pár lety odehrál ve skautském oddílu: https://www.stream.cz/seznam-se-bezpecne/10005858-seznam-se-bezpecne-3. Co asi chlapec prožíval nejen při aktu samém, ale také potom, když zjistil, že byl obětí rafinované manipulace, již spáchali ti, jimž nejvíc věřil a od nichž očekával záchranu? Co pro něj asi znamenalo vyšetřování? Jak na událost reagovali jeho kamarádi? Příběh by mohl být základem velmi silného a působivého filmu, který by třeba pohnul vedení dětských organizací, aby víc sledovala, co se v jejich oddílech děje. Ale co si kdo vezme na skautském oddílu...