Podrobnosti recenze

Jsou dvě možnosti, jak adekvátně ohodnotit tento film: buď o něm napsat knihu, nebo úplně mlčet. Formát recenze mi neumožňuje ani jedno, tak se pokusím strefit někam mezi. Dnes jsem film viděl počtvrté a byl jsem jím unešen stejně jako v předchozích případech. Netuším, jak Viscontiho napadlo použít Mahlerovu hudbu, ale mohla by tam snad být jiná? Nevím, jak se Dirku Bogardovi podařilo převtělit se do profesora Aschenbacha, ale pasu se na každé vteřině jeho fenomenálního hereckého výkonu. Nevím, jak se kameramanovi De Santisovi podařilo zachytit s tak výmluvnou ambivalencí krásu i pochmurnost Benátek stižených epidemií, ale nemůžu od toho odtrhnout oči. A to vůbec nemluvím o mé nejoblíbenější scéně u holiče: "Máte právo na svou přirozenou barvu vlasů." Geniální.