Podrobnosti recenze

Prokreslený portrét jájínka, který proplouvá díky sympatické tváři, milému chování a úzkostlivému vyhýbání se konfliktům. Kluka bez kloudnější lidské podstaty, který životní pravdy a rady hledá v obratně zobchodovávaných triviálních poselstvích asijských "mudrců", a (i) díky tomu svou práci a své vztahy dovede do hluboké krize.

Režisér a scénárista Simon Amstell ve svém celovečerním debutu docela napínavě balancuje mezi pochopením i odmítnutím hlavního hrdiny, aby ho v závěrečných scénách totálně zavrhl. Nevábně vychází i pár dalších bizarních figurek z branže, kterou zná Amstel velmi dobře, protože se v ní pohybuje od třinácti let - cítíme, že nejspíš si vyřizuje účty se zcela konkrétními osobami a týpky. Je to zabetonování do vlastní sociální bubliny a sžíravá nekompromisní kritičnost ke všem, které Amstel nemá rád, co u tohoto hořce zábavného filmu vyvolává lehké rozpaky a působí poněkud nedospěle.

Pokud si někdo nemůže vzpomenout, kde už dříve viděl tvář Phénixe Brossarda, představitele Noaha, nechť si vybaví velmi zdařilý film Departure (2015).