Podrobnosti recenze

Nádherný, niterný film. Prostý příběh. Prostý, ale velmi lidský. Vlastně dva příběhy. Příběhy dvou generací. Domek a obraz(y)...symboly lásky, ale i zrady a ztráty, které proplouvaly oběma příběhy a vyprávěly...
I když se to možná nezdálo, tak nejdůležitější roli tady sehrála babička Flora, kterou skvěle zahrály obě herečky (mládí i stáří), která svým já propojila obě generace...dědu s vnukem. Michaela (děda), který chtěl, ale nemohl a Adama (vnuk), který milovat mohl, ale neuměl. Krásně a citlivě zahrané od všech herců. U mě ale vyhrál Julian Morris/Adam. Jeho neklid, jeho prudkost, jeho střídání těl s naprostou absencí citů...to vše bylo tak hmatatelné.
Pravda, jednu generaci přeskočili, ale mně nechyběla. Naopak. Mohla jsem si v hlavě sama napsat scénář toho, co se mohlo stát, co mohlo ovlivnit Adamovu osobnost. Oba příběhy jsou hodně o detailech. A to se mi líbí. Dívat se, přemýšlet, jít do nitra duše, propojovat.
A konec? Nádherný...Poslední slovo měl totiž "muž v oranžové košili", opřený o dveře venkovského domku, hledící na svou lásku...