Podrobnosti recenze

Zůstal jsem překvapen a nebyl jsem schopen slova. Nečekal jsem to, nehledě na to, že tento korejský film Sbohem, uvidíme se zítra v délce téměř dvě a půl hodiny je neprávem dva tři roky "zavátý" kdesi v koutě a ani si jej nevšiml žádný cz/sk překladatel/ka. Když jsem mrkl na začátek, nevím proč, začaly mi lehce na chvilku stoupat slzy do očí, a to už je pro mě vždy znamení, že bude následovat něco hluboce niterného. Film tak těžký, matoucí, že jej divák nebude skoro schopen napoprvé chápat a já se již v průběhu pídil, kde, co a jak. Pomohl mi i odkaz, který jsem zveřejnil zde v komentech, takže už v průběhu jsem vnímal souvislosti paralelních světů, paralelních osudů a vzpomněl jsem si, že jsem četl o československém pavilonu na nějakém Expu v padesátých či šedesátých letech, kde promítali film a návštěvníci Expa sami rozhodovali v různých fázích, jakým směrem se má příběh dál vyvíjet. Snímek mi připomněl paralelními vesmíry, či časovými nebo osudovými skoky i můj milovaný taiwanský The Time of Huannan, který rovněž je upozaděn pro svou náročnost někde v šuplíku.
Výborné herecké výkony, krásná hudba a zpracování na úrovni. Hned na začátku jsem si našprtal i jména postav a snažil se rozlišit tváře, neboť zezačátku mi to u Asiatů, které neznám, dělá problém, herci mi přirostli k sdrci. Není to film na jedno zhlédnutí, to v žádném případě kvůli jeho hloubce a tomu, co chce sdělit, musí se vidět vícekrát a podruhé jsem se ujistil, že ode mě nemůže snímek dostat nic jiného, než čistých deset. Přitom to není velká romantika, spíše mnohovrstevnatý příběh a stačí málo, třeba se jen přestěhovat do jiného města a osud se odvíjí zcela jinak. Řadím jej k těm nejlepším korejským filmům s gay tematikou, i když tam nejsou žádné postelové scény ani střílečky, mlácení a zabíjení a na konci bude divák překvapen novou nadějí ...