Podrobnosti recenze

Tak tohle byl pro mě takový bombónek. Vrátilo mě to do doby, kdy jsem dělala na statku.
Film běží v klasickém zemědělském pracovním tempu. Není moc čas přemýšlet...proto na Marka doléhá minulost nejvíc ve chvílích volna. Do hlavy mu člověk skoro nevidí, něco málo z jeho mladého života se člověk dozvídá z jeho chování a z rozhovorů s vrstevníky a zaměstnanci ze statku. A pak přijde Jacob. Tady není potřeba moc slov, stačí si všímat pohledů, nahlédnout pod slupku a je vidět vše, co se mezi nimi odehrává. Jacoba to k Markovi přitahovalo, jako kdyby tušil, že ho Marko opravdu potřebuje. Všechno se vyvíjí nenásilně, přirozeně, žádné podbízení. Moc hezky a hlavně realisticky zahrané. Ano, film místy možná připomínal Československý filmový týdeník, ale to tomuto příběhu kouzlo rozhodně nesebralo. Naopak. Krásně to ukázalo a postavilo vedle sebe Markovu fyzickou zdatnost a jeho vnitřní boj a křehkost.
Holiny, montérky, smrádek...při pohledu na pastviny, značkování telete, na Zetor, ve kterém jsem strávila nespočet hodin, se mě lehce dotkla nostalgie...a to je na tom to nejlepší. Když se s vámi příběh propojí vizuálně i vnitřně.