Podrobnosti recenze

"Své srdce doopravdy cítíš, až když tě začne bolet."

Není moc námětů na příběhy, proto se točí pořád dokola. Jde o to, jak si s tím scénář poradí a hlavně, co se k tomu přidá.
Další Japonsko, ke kterému jsem se musela po čase vrátit. Ano..."Ušatá blondýna". Já ty jejich odbarvený a obarvený vlasy prostě miluju. Kolik už jich bylo? Jsem prostě mrcha nevěrná 😉.

Hayama Asami a Shirasaki Yuki. Jeden miluje už dávno, druhý na to musí teprve přijít. Je jasný, že naoko, zkušebně a pro vcítění se do hrané postavy vždycky skončí "jinak". Sepsat seznam? Jasně. A kde je pak předěl od jako k doopravdy? Tyhle drobnosti, náznaky a pomalé krůčky mám prostě ráda. Ono vyznat se ve vlastních pocitech je někdy docela těžký, a v těch skrytých, japonských už vůbec. Hayama by mohl vyprávět. Ale...systematicky, nápadně i nenápadně jde přesně směrem, kterým jít má. Miluju ty jeho upřeně sledující oči, mám ráda i jeho o tři čísla větší košile. Shirasaki, ten si naopak moc nevěří. Dlouho o sobě pochybuje. Zvládne to? Najde sám sebe? Taky dobře zahrané. Kamera zabírá kluky v těch správných úhlech. Cítila jsem jejich emoce v každém pohledu.

A kromě toho všeho miluju i nádherný hudební motiv jejich blízkosti. Dokonale vystihuje a obaluje jejich vztah.

Nemám ráda seriály z hereckého nebo hudebního prostředí. Pár výjimek už jsem udělala a jsem ráda, že i tentokrát. Druhá řada už pro mě byla jen na prodloužení času, který jsem mohla strávit s touhle sympatickou dvojicí.