Dramarama (2020)

Hledat ve filmu gay obsah by opravdu bylo zbytečné, jak trefně uvádí předchozí recenze. On se dere před oči sám, když hned v první scéně si gay chystá věty, jimiž se vyoutuje před kamarády. A většina jeho interakcí s ostatními postavami je pak tak či tak určena jeho skrývanou orientací. Ve filmu skutečně neuvidíme nic objevného, přesto nejde o produkt sériové pásové velkovýroby: Dramarama je nízkorozpočtový film, který se odehrává s pouhými šesti aktéry v téměř jediném prostředí. První závany reality do ochranného skleníčku středoškoláků i gay dimenze příběhu jsou docela věrohodné, některé momenty, např. vztah postav k náboženství či forma studentské párty na rozloučenou, jsou pro nás nezvyklé.

Jonathan Wysocki (nar. 1976) se pohybuje kolem nezávislé filmové a festivalové produkce (první krátký film v roce 2004). Začínal však jako divadelník a Dramarama skutečně působí jako typická úsporně zfilmovaná konverzačka. Jde o jeho celovečerní prvotinu v roli producenta, scénáristy a režiséra, přičemž je jasné, že v ní zpracovává vlastní zážitky gaye ze studentských dob (1994). Určitě nejde o film mimořádný, také ale ne o vyslovenou ztrátu času.

Z pásu sjel další výrobek, aneb další šablonovitý produkt, nic zajímavého, jiného. Možná jistá inspirace pro onu věkovou kategorii, jak strávit rozlučkový večírek. Gay obsah v tom nehledejte.