Last Days (2005)

Ano, viděli jsme a nakonec skončili možná i zmateni.
Nicméně k tomuto snímku chovám nemalé sympatie a ani dnes, po více než pár letech, mi nejde z hlavy. Blake byl zpracováním sám o sobě a mně se hodně líbil, ať už to bylo díky jeho stravovací scéně v kuchyni; tomu, jak číhal a lovil své přátele ve stylu Kurta; nebo snad proto, že se tak úporně věnoval své návštěvě v obývacím pokoji. Ale možná to bylo jen vším tím prostředím, které jasně hlásalo, že jsem konečně zase doma, a když se začala ozývat skladba od Velvet Underground, nějak se mi odtamtud nechtělo už vůbec.
Pokud čekáte dějově pestrý a snad i homosexualitou opředený film, tedy se nedočkáte. Zato jde o čas strávení s jakousi vlastní genialitou, která nelze přehlédnout, pokud celé dílo neodsoudíte a prachsprostě nevypnete hned z úvodu.

Závěrečný díl tzv. trilogie o smrti. Tentokrát byly inspirací Gusi van Santovi poslední dny legendárního Kurta Cobaina. Těžko říct, kde se stala chyba. Třeba pasáž, kde Michael Pitt zazpívá song Fetus a kamera se nejenže nepohne, ale ani se neobjeví střihový zásah. Bohužel tohle už zavání samoúčelností. Má to sice pořád něco do sebe, ale pokud máte po ruce geniálního Slona, sáhněte raději po něm.

Až tak moc zvláštní film, že jsem ho vůbec nepochopil a ani mě nezaujal. Nekonečně dlouhé záběry, absence jakéhokoliv děje, velmi sporadické a absolutně nesouvislé dialogy.