Recenzi napsal/a Míšová
Lámat srdce si umí tihle dva kluci teda parádně. Až z toho bylo občas regulérně smutno i mně. Phi/Krist si musel do dna vypít to, co sám kdysi rozlíval. "Co dáváš, to dostáváš." Jeho bývalý přítel Tam/Singto mu naštěstí přišel s tím pitím pomoct. Při tom všem vyplouvají na povrch staré křivdy a na řadu přicházejí druhé šance. Jak pracovní, tak ve vztahu. Kluky jsem spolu viděla poprvé (Sotus mě zatím míjí). Parádně jim to spolu šlape. Krist je neskutečný "šašek" 💙. Jeho mimika mě fakt dostala. Rozmanitost, přirozenost...super. Singto...to je velkej sympaťák, takovej medvídek ❤️. Trochu mi...
Výměna duší je samo o sobě zajímavé téma. A trojnásobná, to už je mazec. Buď z toho může vzniknout paskvil nebo skvěle udělaný příběh. A že tenhle se teda povedl. Chechtám se a vlastně i přemýšlím. Svěží, lehké, ale i něžné a hluboké. Navíc parádně zahrané. Ze začátku to chce hlavně chytit vzájemnou výměnu kdo za koho. Ale zaměřila jsem se na chování a povahy postav, a pak už to bylo jednoduchý. Nejde jen o komediální stránku. Jde o pochopení obal duše a duše, muž a žena, touhy být milován, vidět svět jinýma očima. Víme vlastně koho a proč ho...
Kdo si aspoň jednou v životě "nepromluvil" s kopretinou...😉
Jestli někdy někde ukradla "druhá" dvojice seriál pro sebe, tak to bylo rozhodně tady. Kan a Per pro mě prostě vyčnívali nad všemi ostatními. Per veelký sympaťák a dokror mu zdatně sekundoval. Byli vtipní, svěží, občas lehce afektovaní, ale to ke školním seriálům prostě patří. No jo, škola a jedna ztracená a nalezená láska, neopětovaná láska, skrývaná láska... Nic nového, ale přesto mě "doktůrci" přitáhli. Spousta krásných myšlenek. Každá mince má dvě strany. Neodsuzuj, dokud neznáš verzi protistrany. Útěk nic nevyřeší. Tvoje štěstí...je moje štěstí... Nikdy bych neřekla,...
Filipíny si z nahého těla těžkou hlavu prostě nedělají. Nahotu ukazují s lehkostí a hlavně přirozeně. Thajsko by se od nich rozhodně mohlo něco lehce přiučit. Každopádně je to film, který se mi líbil. Tak nějak celkově do sebe všechno pěkně zapadlo. Příběh, herci, běžný hovor, kamera, hudba...Byla to ukázka rozdílného života v bohatství a chudobě. Myslím si, že chudobu umí filipínské filmy taky ukázat fakt dobře. Oba kluci se z ní snažili najít cestu přes bohatou nadrženou samici Salem, hérečku, manipulátorku a zase hérečku. Korupce a špinavý prachy, to byl její manžel kongresman. U mě rozhodně...
Zvláštní, hodně zvláštní fim. Když jsem ho viděla poprvé, tak mě napadla slova jako psycho, schíza, představy, sny, přání otcem myšlenky...? Sledovala jsem ho s "otevřenou " pusou. Na co se to dívám? Proč? Protože mě bavilo přemýšlet, co mě u tohoto filmu drží, co mě vlastně vtáhlo dovnitř, v čem je jeho kouzlo. Ano přemýšlení, zapojení všech mých smyslů...Poprvé to byly oči, mozek. Vnímání barev a stínů, nahého těla na bílém, lehce osvětleném pozadí, práce fotografa s foťákem. Fotograf byl vůbec hodně zajímavý. Otázky a hlavně zmatenost v jeho očích a na jeho tváři byla skoro...
Další z filipínských filmů, který se do mě zavrtal hodně hluboko. Nádherný příběh. Jak dlouho člověk dokáže čekat na osudovou lásku, kolik smutku a bolesti dokáže snést. Navíc v době, která nebyla vůbec jednoduchá, což se ukazuje hned v začátku filmu. Krásně zahrané postavy Juna i Errola. Dvě nádherné bytosti. Dva lidské osudy propojené čekáním, doufáním, že jednou...možná... "Hledáme partnery, abychom nebyli sami a někdo se o nás postaral?" "Ne... hledáme partnery, které bychom milovali a kteří by milovali nás, abychom nebyli smutní."
Nebylo to špatné. Bylo to hlavně zazpívané. Jedna důležitá píseň, jeden hodně zamilovaný kluk, druhý k tomu postupně došel. Co všechno se dá udělat pro to, abych mohla být někomu na blízku 🙂. A ach jo. Ty jejich kýble na hlavě 🙈. "Hodnotu přítele poznáme, až když jej ztratíme." To samé platí pro lásku...
Jednoduchý, milý, něžný, láskyplný příběh. Super nápad pomalého sbližování přes hovory na balkoně, čmárání na stůl ve studovně...tvrdohlavý "čmárajko" 😁, "přemýšlení", občas doplněné ďáblíkem pokušitelem a svatouškem andílkem 😁. Skvělý. Překvapilo mě, jak se opravdu hodně rozdílná dvojice Diew a God vlastně k sobě skvěle hodila. Bolavá dušička, drobounký Diew/Park mi ze začátku moc neseděl, ale nakonec jsme to spolu zvládli. Svojí roli zahrál moc dobře. No a krásný God/Big v roli rytíře na bílém koni. Ochranitelský, pozorný. Radost se na něj dívat. Jeho síla a svaly přetavený v lásku a něhu. Prostě ideální partner. Druhá dvojice...
Mít s kým, nemít kde, taaakže...promilu...prokecáme celou noc. Co mi to jen připomíná 😇. Každopádně pro mě pěkný "noční" kraťas i s trochou zamyšlení. A YuXiang "prcek", ale sympaťák. Dneska své hodnocení upravuju. Znovu jsem se na kraťas podívala a určitě bylo mnohem lepší to vidět podruhé. Víc jsem o tom popřemýšlela 🙂. Určitě si to zasloužilo lepší hodnocení...
Hudba dokáže hodně. Radost, láska, chtíč, beznaděj, smutek...jakákoliv emoce se dá vyjádřit pohybem, tancem. Tady bylo všechno. Osobně se mi líbil víc Marco. Přišel mi vyzrálejší, dospělejší. Orlando se víc plácal ve svých pocitech, nerozhodnosti, nezdaru... Popis Marca je hezky vystiženej v závěru. "Hezkej, že? Moc pěknej kluk. Je skvělej, chytrej, plnej světla." Celkově se mi film moc líbil. Dokázal mě do sebe vtáhnout. Kluci to zahráli fakt dobře. Přirozenost, jednoduchost, a přesto je na co se dívat.
SKAM-3. Isak a Even. Všichni už tu všechno napsali. Multikulti banda nádherných lidiček. Přišlo mi, že jsem mezi nimi, že to všechno prožívám s nimi. Fascinovala mě ta opravdovost, přirozenost, syrovost, obyčejnost, hlubokost. Nic umělýho, vysvalenýho, načančanýho. Miluju ty jejich mikiny, kšiltovky, rozcuchaný vlasy, nádherný úsměvy i slzy, řeč beze slov... Zamilovala jsem si i Eskilda a jeho rozhovor s Isakem. Tam se lámal chleba. No a ze scény v kostele a z písně O helga natt mě ještě teď mrazí a tečou mi slzy. Moment uvědomění...
Nádherný film, kde se v poklidném tempu potkalo vyčerpané stáří s bezstarostným mládím. Beze slov, jen se vzájemnými pohledy a gesty a za doprovodu nádherné hudby. Dirk Bogarde mě svým hereckým výkonem naprosto uchvátil. K jeho přirovnání života k pohybu písku v přesýpacích hodinách jsem se vrátila několikrát...prostě nádhera. Láska si nás najde kdekoliv a kdykoliv, stejně jako smrt.
"Na tomto světě není nic, co bys mohl získat, aniž by ses zranil." V jednoduchosti je krása i síla. Krásný příběh, skvěle zahraný, příjemná hudba. Dotkl se přesně toho, čeho se dotknout měl. Mého srdce...
Za devatero horami...je spousta království. Já mám teď ale na mysli to emmalyjské. Kde začít? V Londýně. Těšila jsem se, že uvidím krásnou, nadýchanou, romantickou pohádku. Navíc ZeeŇuňu. Jejich spojení jsem v Cutie Pie přirovnala k chemické explozi. Tady vybuchla vodíková bomba. Jejich intimní scény byly opravdu nádherné, vkusné, opravdové...ale jen tohle prostě seriál nezachrání. Chci vidět víc. A je jedno, jestli je to pohádka, reálný život, škola nebo kancelář. A tady to drhlo. Někdy míň, někdy víc. A začalo to taaak slibně. Říkám si paráda, Zee bojovník, ochránce, konečně ho rozhýbali. Auu, tak ne. Zase zaplul do své role...
NetJames. Když jsem seriál viděla poprvé, tak mě tahle dvojice opravdu hodně zaujala. To jejich zvláštní, jemné propojení. Škoda, že už není. Každopádně... co zůstalo je tenhle seriál. Kancelář a vůbec ne špatná. Příběh Kinga (Net) a Uea-y (James). Příběh, který vlastně nezačal v posteli, ale během krátké chvíle se tam dostal. V posteli se určila i pravidla kamarádství s výhodou. Jenže hranice mezi "výhodami" a láskou bývá tenká. Zvlášť, když King byl zaláskovaný už od prvního setkání. Nakonec se oba do všeho tak pěkně zamotají a pomalu pomaličku musí všechno zase rozmotávat, musí najít, to, co oba hledají, co...
Nic nového tu není, ale předsudky, a zvlášť u rodičů...to vždycky zabolí. Táta zbytečně afektovaný. Syn byl sympaťák.
Kluci ukázali, jak skvěle se dá s tělem pracovat. Pohyb, propojení, ladnost, ohebnost...tohle miluju.
Od první do poslední minuty... tak dlouho tady trvala Thadova láska k Arminovi. Od první do poslední minuty jsem sledovala neskutečný, nádherný a dospělácký příběh. Reset...Reset života. Přesně vím, kam bych se vrátila já. Ale tohle bylo dáno jen a pouze Arminovi. Přála jsem mu to a s napětím jsem s ním prožívala jeho druhou šanci. Šanci na život, na úspěch, ale hlavně na lásku. Od první do poslední minuty jsem věřila všemu, co jsem viděla. Není moc dvojic, které jsou spolu tak propojené, že máte pocit "opravdovosti". A tady to opravdové bylo. Nadherné, čisté, jemné, laskavé. Bavilo mě, když...
