Podrobnosti recenze

Tanec, pohyb, vášeň, vzrušení...
Žhavost, hudba, krásná těla...
Ctižádost a rytmus proti divokosti a energii...
Uhlazenost proti slunci, vášni...
Ďábel proti andělovi...
Obdiv, nakopnutí, pomoc jeden druhému...
Příběh tady nevyprávějí slova, příběh je tu vložen do tance.
Tanec je blízkost, smyslnost, jsou to doteky, tanec je součástí namlouvání. Je to odevzdání se jeden druhému. Je to splynutí těl v jeden celek. A tady se to povedlo všechno spojit do, aspoň pro mě krásných, dvou hodin. Oba kluci spolu byli úžasní. Dostali mě oba. Jejich sdílení. Ale přeci jenom o krapet víc mě chytil do svých pohybů Takeuchi Ryoma v roli Suzuki-ho. Latinskoamerické tance jsou o vášni, erotickém náboji, svobodě,...a to Ryoma zvládl skvěle. Ale Machida Keita a jeho Sugiki byl hned v závěsu. Nesmím zapomenout ani na obě tanečnice a dva nenápadně nápadné průvodce. Krasné šaty, skvělá hudba, tmavší barvy. Krátce se tady "mihla" i píseň, nádherná píseň Besame mucho, která mi vždycky zní v hlavě ještě dlouho po tom, co jí slyším.
Možná to není na čistou 10, ale miluju tanec, miluju tu čistotu a energii, kterou mi dává. Při pohybu vypnu a nechám proudit ven emoce. Tohle se mi líbilo, hodně líbilo. A tak trošku doufám, že nebudu jediná.

"V tanci není hlavní technika ani výdrž. Láska je to, co ho dělá celistvým."

Lásku tvoří jedna duše obývajíci dvě těla. Aristoteles

P.S. Ryoma a jeho potutelný úsměv na konci...no, třeba ví víc, než my 😉...