Podrobnosti recenze
6.3 4 10
(Upraven: Únor 03, 2019)
Celkové hodnocení
3.8
Příběh
2.0
Herecké výkony
5.0
Zvuk
4.0
Zpracování
4.0
"Pro ženu je, myslím, snazší vyprávět příběh dvou chlapců, než dvou dívek. ... Znáte-li něco příliš dobře, brzdí vás více zábran, a to příběhu ubírá na zajímavosti", říká režisérka a scénáristka Eva Urthalerová *). Je to ale klamání tělem: jde o v podstatě ženský příběh, jehož hlavní postavou je chytrá holka, která si poradí v každé situaci. A o nějakých zábranách raději nemluvit.
Návnadou vyprávění o dvou teenagerech je pro festivalové poroty a diváky klišé, které se mnohokrát dočkalo úspěchu: chlapec, který je zlý, protože pochází z bohaté rodiny (mají dokonce jachtu, mizerové), svádí ke kriminálním nepravostem chlapce, který je hodný, protože je z chudé rodiny. Ona už jen docházka do soukromé školy je spolehlivě pobuřující. Blahobyt zdeformoval ničemnou povahu synáčka bohatců dokonce tak moc, že je homosexuál, ale však ho za to citlivá a spravedlivá filmová umělkyně řádně vytrestá. Záběry, jak se bohatý úchylný gauner zaslouženě svíjí neopětovanou zvrhlou vášní k nevinnému ušlechtilému chuďasovi, jsou opravdu vypiplané. Naproti tomu chudobný kluk přeci nemůže být zlý, nebo snad dokonce - proboha! - teplý, a tak se dočká zasloužené sladké odměny. Vesničtí hospodští buznobijci film jistě odměňují potleskem vestoje
Kluci jsou ovšem v příběhu jen statisty, hrdinou je ženství, a to plným právem vítězí, vítězí nad zdravým rozumem, kamarádstvím a vůbec nade vším. Vítězí, soustředěno do toho správného orgánu. V heteráckém světě to tak chodí. My naštěstí nejsme heteráci.
Urthalerová je typický self-made man, přesněji self-made woman. Po střední škole pracovala jako sekretářka a asistentka ve filmové produkční společnosti a pomáhala psát scénáře. To jí umožnilo napsat a s podporou zkušeného kameramana natočit svůj první (a dosud poslední) film. Získal dvě festivalová ocenění a pět nominací, což Urthalerové dovolilo přehodit profesně výhybku a uchytit se v produkci ženských časopisů. Podpořit svou kariéru natočením jakéhokoli dalšího filmu už pak nepotřebovala. Jaká škoda pro lidstvo, ale snad by ji nějaká Liga proti buzerantům dokázala ještě přemluvit.
Jde o hodně, hodně homofobní dílko, vlastně je šokující, že ještě v roce 2005 mohlo něco takového vzniknout, a hlavně, že se dočkalo festivalových ocenění. Do podvědomí festivalových porotců bude lépe nenahlížet. Obratně stimulovaná třídní zášť podpořená latentní homofobií dělají patrně divy. Už předáci evropské studentské revolty z roku 1968 dobře věděli, že "pederastie je buržoazní perverze" a s devianty nechtěli nic mít. Ukazuje to třeba snímek ze zdejší databáze Ma saison super 8 **). Jak vidno, přinejmenším v roce 2005 žila ta myšlenka ještě docela spokojeným životem.
*) http://www.austrianfilms.com/news/en/bodyeva_urthaler_talks_about_teenage_wastelandbody
**) https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-filmy/ma-saison-super-8
Návnadou vyprávění o dvou teenagerech je pro festivalové poroty a diváky klišé, které se mnohokrát dočkalo úspěchu: chlapec, který je zlý, protože pochází z bohaté rodiny (mají dokonce jachtu, mizerové), svádí ke kriminálním nepravostem chlapce, který je hodný, protože je z chudé rodiny. Ona už jen docházka do soukromé školy je spolehlivě pobuřující. Blahobyt zdeformoval ničemnou povahu synáčka bohatců dokonce tak moc, že je homosexuál, ale však ho za to citlivá a spravedlivá filmová umělkyně řádně vytrestá. Záběry, jak se bohatý úchylný gauner zaslouženě svíjí neopětovanou zvrhlou vášní k nevinnému ušlechtilému chuďasovi, jsou opravdu vypiplané. Naproti tomu chudobný kluk přeci nemůže být zlý, nebo snad dokonce - proboha! - teplý, a tak se dočká zasloužené sladké odměny. Vesničtí hospodští buznobijci film jistě odměňují potleskem vestoje
Kluci jsou ovšem v příběhu jen statisty, hrdinou je ženství, a to plným právem vítězí, vítězí nad zdravým rozumem, kamarádstvím a vůbec nade vším. Vítězí, soustředěno do toho správného orgánu. V heteráckém světě to tak chodí. My naštěstí nejsme heteráci.
Urthalerová je typický self-made man, přesněji self-made woman. Po střední škole pracovala jako sekretářka a asistentka ve filmové produkční společnosti a pomáhala psát scénáře. To jí umožnilo napsat a s podporou zkušeného kameramana natočit svůj první (a dosud poslední) film. Získal dvě festivalová ocenění a pět nominací, což Urthalerové dovolilo přehodit profesně výhybku a uchytit se v produkci ženských časopisů. Podpořit svou kariéru natočením jakéhokoli dalšího filmu už pak nepotřebovala. Jaká škoda pro lidstvo, ale snad by ji nějaká Liga proti buzerantům dokázala ještě přemluvit.
Jde o hodně, hodně homofobní dílko, vlastně je šokující, že ještě v roce 2005 mohlo něco takového vzniknout, a hlavně, že se dočkalo festivalových ocenění. Do podvědomí festivalových porotců bude lépe nenahlížet. Obratně stimulovaná třídní zášť podpořená latentní homofobií dělají patrně divy. Už předáci evropské studentské revolty z roku 1968 dobře věděli, že "pederastie je buržoazní perverze" a s devianty nechtěli nic mít. Ukazuje to třeba snímek ze zdejší databáze Ma saison super 8 **). Jak vidno, přinejmenším v roce 2005 žila ta myšlenka ještě docela spokojeným životem.
*) http://www.austrianfilms.com/news/en/bodyeva_urthaler_talks_about_teenage_wastelandbody
**) https://www.gaytitulky.info/index.php/oblibene-filmy/ma-saison-super-8
