Podrobnosti recenze

Možná to také znáte. S některými lidmi se setkáte po letech a zjistíte, že je to jako včera, kdy jste se naposledy viděli a časový deficit rázem zmizí. Phupha s Nanfah-em to mají stejně. Oba k sobě cítí pouto, ovšem různé intenzity. Vše do sebe zapadá. I koncept škrobeného odříkávače textu, pozdějšího modela a Nan-a, kterého kamera miluje. Je přirozený a herecky věrohodný. Scénář místo postupného gradování zase v závěru nasazuje kvapík. Do děje vhází pořádné vidle dva speciály, ze kterých jsou patrné Phu-ovy hluboké city od jejich promoce a Nan-ův přátelský postoj rázem přestáva dávat logiku. Za pořádný faul považuji Melbourn-skou linku. Nan hledá svoji spřízněnou duši s Khunkhao-em, shodou náhod Phu-ovým nevlastním bratrem, který zapomněl při hledání "pohřešované osoby" ukázat fotku svojí matce? WTF! Intimita? Ta patří ke vztahu. Minimálně jeho začátku. Její téměř absence ubírá bodík z mého hodnocení. Za mě bohužel promarněná šance.