Podrobnosti recenze

"Nejím ryby"...Ratane v poho, to já taky ne. A tohle bylo tak reálný. Špalek, rybí krev, šupiny, miliony much... Ale pak tu hlavně bylo CURRY. Jeho vůně mě přenesla skrz obrazovku do příběhu, který byl vlastně stejný jako spousty dalších a přesto tak jiný, krásně indický, propojený kořením, barevným sárí, láskou, hudbou a nádhernou písní s krásným textem, která potrénovala moje slzný kanálky. Všechno bylo tak, jak to mělo být, s řekou, s rybami, i se špínou a potem, bez příborů, pěkně olízat všechny prsty...
Celkově mě dojal přístup Raaymala k Ratanovi. Hned od začátku. Velkej chlap a tak jemnej, jemně drsnej, chápající a navíc s krásným úsměvem. Na Ratana jsem si musela trochu zvykat, ale když jsem se "zabalila" do celku, oprostila se od všech nepodstatných věcí, zaposlouchala se do zvláštního tónu řeči a vstřebávala slovo za slovem, myšlenku za myšlenkou, bylo vlastně úplně jedno, kdo jaký byl. Šlo o lidi, o jejich životy, pocity, o nalezení vnitřního míru. Ne ostatním, ale sám sobě musí člověk přiznat, co cítí, pak může být čímkoliv a šťastný.

Protože..."kdo se bojí, prohraje všechno".