Podrobnosti recenze

První co jsem chtěla stříhat byly vlasy. Hned v závěsu za nimi byly některé dost natažené scény. Tohle byl hodně zvláštní film. Vlastně přemýšlím, co k němu napsat. Na jednu stranu si myslím, že není co psát, na tu druhou jsem viděla spoustu zajímavého. Určitě to byly zvyky a tradice kolem smrti a rozloučení se se zesnulým. Byl to život a pohled do tradičního velkého rodinného seskupení, do rodinné soudržnosti. Asi nejvíc jsem vnímala a přemýšlela u rozhovorů Ananda s jeho matkou. Snažila jsem se zachytit i jeho krůčky ke kamarádovi Balyovi. Byly tiché, takové jako bez emocí. Škoda. Chtělo to trochu něčím okořenit. Příběh si zasloužil trochu víc než jen "lenivě" plynoucí řeku. Stačilo pár peřejí a hned by to bylo jinde...