Podrobnosti recenze

Jsou filmy, které se nedají jenom "konzumovat". A tohle je jeden z nich. Film, u kterého se žehlit rozhodně nedá. Spíš než na konverzaci, se dává důraz na vizuální stránku. Hloubka děje je ukrytá v symbolických motivech, které se prolínají celým příběhem. A to mám ráda. Hledání ukrytého, přemýšlení u každého obrazu, vytáhnout z něj maximum. Líbil se mi styl vyprávění a hlavně práce s jednotlivými postavami, jejichž životní cesty se postupně křížily, prolínaly a nakonec i spojily. Každý si v sobě nesl svoje trápení, trauma, bolest, přesvědčení, ale jedno měli společné...Touhu. Každá postava navíc symbolizovala něco, co společnosti "moc nevoní", něco, co se nakonec propojilo v jedno velké, krásné a důležité. Nejvíc se mi líbil malý rozumbrada (myšleno v dobrém) Camilo, ve kterém jsem viděla základní spojku, na kterou se postupně nabaloval celý příběh. Hlavně to pro mě ale byl symbol naděje. Krásný film se vším, co k filmu patří.

Kdo nás naučí, co je správný, a co špatný? Rodina. A musí to být nutně jen konvenční rodina?...